Oblačná (Kumo)

First topic message reminder :

Všichni ninjové byli svoláni na nádvoří před Raikageho budovou.Na nádvoří stál Raikage spolu s dvěma dalšími ninji.

Hra:Země Blesku
Raikage shání tým který půjde s ním jako doprovod na velkou schůzi všech pěti Kage.Je velice netrpělivý a hodlá vyrazit o den dříve než je sraz domluven.Potřebuje co nejdřív informace o svém ztraceném bratru Jinchuurikim KillerBeem. Dohled nad vesnicí která momentálně skvěle prosperuje předává Daruiovi.

Malao Miraku


Odpověděla mi že se jmenuje Hayame Musoki. Moc mě těší. Taky se nudíš jako já? Není tu nic moc co dělat.řekl jsem trocu sklesle a pak si sedl před ní na trávu.

Hasumi Matsumo

"Já jsem Hasumi a támhleto pako co neumí mluvit je Kagami" řekla jsem a ukázala na Kagamiho, kterej stál kousek ode mě. Vlastně jsme ani nezačali bojovat..to je asi dobře..konečně máme celý team. Byla jsem ráda, že už nemusíme někoho hledat. Sedla jsem si do trávy a opřela se o strom

Nori Osamu
Eee…Co to meleš?... Vykulil jsem na něj oči. Chtěl jsem dodat.. jsme jenom kamarádi, bydlíme spolu. … ale jakmile jsem uslyšel jakým tónem řekl.. Ale i tobě musí být jasný že Saku je pěkná holka a mě se taky líbí ale asi bych stejně neměl šanci a tak prozatím ustoupím.Souhlasíš?....a hlavně jak zdůraznil PROZATÍM, měl jsem chuť mu hned jednu vrazit.Pak mi podal ruku a něco říkal, ale já jeho slova nevnímal. Prostě jsem se napřáhnul a dal mu jednu pořádnou pěstí. Nečekal to a spadl vedle holky, co si předtím kreslila. Hned mi je líp.Došel jsem k němu a padal mu ruku aby mohl vstát. Myslím, že teď už můžeme být kamarádi….

Daisuke Yuki
Malao odešel a za chvíli vedle mě přistál nějaký kluk (Tasuri). Koukej, kam padáš! Řekla jsem mu. Najednou přišel druhý kluk a podal mu ruku, aby mu pomohl vstát. Prosím ,,odkládej“ si své kamarády dál ode mě! Řekla jsem mu svým ledovým hlasem.

Yonagi Saku

Uff, takže se mu jde omluvit? To je dobře...Nebudu mezi ně zasahovat a nechám je, ať si v klidu všechno vyříkají. Pozorovala jsem je, jak spolu mluví, ale neslyšela jsem ani slovo. Zrovna jsem se chtěla otočit, a nevšímat si jich, když v tom mu Nori na znamení podání ruky jednu vrazil pěstí. COŽE??! Zabiju ho! Já ho... Já ho !!! Aaaa! ne, nechám ho na pokoji. Dnes na něj kašlu. Nebudu si kvůli němu kazit den. A vůbec, Nori by bezdůvodně nikoho nemlátil, aspoň myslím. Kašlu na ně! Co je mi po nich? Nebudu se s něma vůbec zahazovat. Ubožáci... Prošla jsem kolem nich a ani jsem se na jednoho z nich nepodívala. Sedla jsem si kousek od té podivné dívky, co pořád kreslila. Hmm, těch dvou magorů si nevšímej...Chovaj se jak malý spratci. Tu poslední větu jsem zdůraznila, ať ji slyší oba dva. Vůbec, můžu se zeptat na tvý jméno? Pokud to není nějak super tajný.

Daisuke Yuki

Daisuke Yuki. Odpověděla jsem jí. A ty? Mohla by sis ty svoje ,,týmové kolegi“ držet na vodítku?

Yonagi Saku

Mé jméno je Saku, jsem z klanu Yonagi. Promiň, ale dnes nemám náladu se s něma jakkoliv zahazovat. Musela bych je zabít. Řekla jsem vážným tónem. Ale neboj se, já si je srovnám. Ušklíbla jsem se směrem k nim. Mimochodem, ty už nekreslíš? A kde máš zbytek týmu?

Daisuke Yuki
Povzdychla jsem si a vytáhla jsem blok z batohu. Zbytek týmu je někde támhle máchla jsem neurčitě rukou směrem k Malaovi. Podívala jsem se na ty dva kluky, a začala malovat. Nakreslila jsem Saku jak stojí v pozici bohyně a ty dva troly, jak jí klečí u nohou a se zamilovaným pohledem si trhají srdce z hrudi, aby jí ho mohly nabídnout. Utrhla jsem stránku a podala ji Saku.

Yonagi Saku

Ohlédla jsem se, jak mávla kamsi do vzduchu. Bylo tam tolik lidí, že jsem opravdu netušila, kdo to je, a bylo mi to upřímě jedno. Najednou mi Yuki vrazila do ruky papír. Vzala jsem si ho a dlouze prohlížela. Musela jsem se nad tím výjevem usmát. Celkem mi to spravilo náladu. Díky, to celkem sedí. Bože, nechápu, jak za tak extra krátkou dobu, dokáže nakreslit tak nádhernej obrázek. Máš neuvěřitelnej talent. Jsi zajímavá...Jako jedna z mála lidí tady. Zamyšleně jsem se na ni podívala. Jo, jsi divná, ale přesto sympatická. Neůmyslně jsem řekla nahlas, což jsem nechtěla. Ale nijak jsem to neřešila.

Tasuri Ikumo

Tak nějak jsem marně doufal že by se to tímhle mohlo urovnat ale přišlo zklamání v podání Noriho pěsti v mém obličeji. Odletěl jsem o kousek dál k té dívce co tam kreslila obrázky.Tak teď už se ti ulevilo? Řekl jsem s ledovým klidem. Tak a teď už by jsi mě snad mohl pořádně vnímat ne? Řekl jsem a zadíval jsem se mu do jeho očí ve kterých jsem viděl jen vstek.Poté jsem otočil hlavu kté dívce která kreslila obrázky a přitom jsem jen řekl jí jen řekl : Promiň, už se to víckrát nestane. Doufám že se na mě nezlobíš. Potom jsem se spátky otočil na Noriho a přijal jeho podání ruky.Slyšel jsem jak o nás Saku něco říkala ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. ,,Myslím, že teď už můžeme být kamarádi.´´ Tohle je jediná rozumná věta kterou jsem od tebe dneska slyšel. Řekl jsem mu a s jeho pomocí jsem vstal. Co takhle jít za Saku a omluvit se jí za to co jsme tu dneska udělaly za bordel, řekl bych že aspoň to můžeme udělat když už nic jinýho. Řekl jsem mu a usmál se na něj…..

Hayame Musoki

Jo... a docela dost ... Když se ke mě Malao posadil, byla jsem v rozpacích, sice nevím proč ale byla. Radši sem si sedla, a usmála jsem se na něj, přitom jsem se mu koukla hluboce do očí.

Daisuke Yuki
Děkuji, řekla jsem z úsměvem. Jeden z jejích kluků se mi omluvil, že spadl tak blbě. Protože se pořad nic nedělo a protože se k Saku blížily její psíci, rozhodla jsem se, že si budu číst. Vytáhla jsem si knížku a začetla se.

Yonagi Saku

Ona...Ona se usmála? Snad poprvé, co jsem ji viděla změnit výraz. Neděkuj, nemáš za co... Obrázek jsem složila, a vložila do pouzdra na zbraně, abych ho nezničila. Najednou mě Yuki začala zase ignorovat, vytáhla knížku a začala si číst. Nejdřív jsem nechápala proč, ale pak, kddyž jsem viděla, že si to ke mě míří Nori s Tasurim, bylo mi jasné, že nejspíš kvůli nim. Aaargh, když už trošku začala semnou mlivit, tak musí zase na scénu přijít ti dva. Co mi zase chcou? Byla jsem z nich už unavená, a bolela mě hlava jen při myšlence, že zase budou řešit něco "super, extra důležitýho". Sedla jsem si do trávy čelem k nim, a čekala s čím zase přijdou.

Malao Miraku


Usmála se na mě a já úsměv opětoval. Nechceš jít za naším třetím členem a popovídat si společně a něco se o sobě dozvědět?zeptal jsem se jí a nasadil tázavý výraz.

Nori Osamu
Když Tasuri navrhl, že bysme se měli Saku omluvit, přišlo mi to jako dobrej nápad. Taky jsem se usmál a vyrazili jsme k Saku. Ee..noo… Saku? Zoufale jsem se podíval na Tasuriho. Omlouvání není moje silná stránka..Eee…Saku my bysme se ti chtěli….ehm…omluvit za to co se stalo předtím. Chovali jsem se jako blbci…...................Všechno dobrý? Zeptal jsem se s nadějí v hlasy a nahodil jsem ten nejlepší úsměv jaký jsem uměl.

Hayame Musoki

Klidně .... řekla jsem a znovu jsem se usmála, ale v duchu jsem byla docela zklamaná z toho že si asi moc nezaflirtuju .

Malao Miraku


Ohlédl jsem se na postavu sedící s blokem a pak jsme se podíval na Hayame ,vypadala zklamaně. Vypadáš trochu rozmrzele . Za ní můžeme jít klidně potom jestli chceš a tedˇ si můžeme povídat.usmál jsem se na ni.

Yonagi Saku

Tasuri radši mlčel a nechal to na Norim. Celkem vtipný, pozorovat Noriho, když neví co říct, jak se zasekává a červená. Musela jsem se smát. Nori se snažil omluvit, ale trochu se zakoktával. Promiň, promíň Nori, omlouvání není tvá silná stránka. Ale bylo načase, že jste se vy dva uklidnili. Dnes mám jakž takž dobrou náladu, takže jsem vás nechala napokoji. Máte štěstí. Nechtěla jsem všechno řešit před Yuki. Yuki, vypadá to, že ti jde zbytek týmu. Nebudu tě dál zdržovat. Zatím se měj. Poodešla jsem se zbytkem týmu trošku dál. Našla jsem pěkné místo, kde byl celkem klid. A hlavně bylo v příjemném stínu stromů. Posadila jsem se do trávy, opřela o jeden z kmenů a pohlédla na ty dva. Tvářili se jako zpráskaní psi. Možná bych na ně mohla být rochu milejší...Alespoň pro dnešek. Co tam vy dva stojíte? Já vís nekousnu. Mimochodem...Zamyslela jsem se...Bude se už konečně něco dít? Tým máme. Možná bychom se mohli poznat trochu v klidu, než si nás někdo zavolá na zkoušku. Co říkáte? Aaaa, co mám s něma dělat? Sice mi opravdu není po chuti tu vyprávět životní příběhy a seznamovat se s někým, ale pro dobro týmu je to asi vhodný. Pro dnešek to přežiju. Vlastně, je mi to jedno, jen ať se zase nepohádají. Tentokrát bych je doopravdy sklidnila silou. Povzdechla jsem si a čekala jestli se pohnou z místa.

Hayame Musoki

Ale to je v poho, to se ti asi neco jen zdá, pousmála jsem. Ty jdi jestli chceš pobídla jsem ho... Já tu zůstanu něák mě rozbolel kotník. řekla jsem s pohledem do jeho očí, hned jak jsem to dořekla zklopila jsem oči a zhluboka jsem se nadýchla.

Malao Miraku


Hayame mě poslala pryč ,nechápal jsem proč. Tak jsem se rozloučil a šel za vlídnější členkou z mého týmu. Za Miyou.S někým tam chvíli mluvila a toho malovala. Chvilku jsem jí pozoroval a pak si lehl vedle ní. Jak dlouho už maluješ? Chtěl bych taky umět takhle malovat. I když přednost dávám tréninku.

Hayame Musoki

Chvíli jsem přemýšlela, Smiř se s tím že tě nikdo nechce, říkala jsem si v duchu, po chvíli jsem vzpamatovala byla jsem docela smutná, sice ani nevím proč ale no co je to jedno. Zaběhla jsem za Miyou a Maloe. JEn sem tiše přihlížela co si ti dva povídají.

Daisuke Yuki
Malao se ke mně vrátil, ach jo on je tak kawaiii!!! A sedí tady a pozoruje mě. Zaklapla jsem knížku. Ptal se mě jak dlouho maluju. Maluju už od 4 let. Myslím, že by ses to taky naučil, je to jen o tréninku. Usmála jsem se. Taky hodně trénuju, protože jsem slabší než ostatní, ale moc to nepomáhá. Asi by sis měl najít do týmu někoho silnějšího, já nejsem na ochranu Raikageho dost silná. Pane jo, to sem se rozmluvila, to se mi nestalo už spoustu let. Přišla k nám ta černobíla holka. Otočila jsem se na ni: Já jsem Daisuke Yuki a ty ? zeptala jsem se, abych se nemusela kouknout na Malaa. Nějak sem se styděla za to, jak sem se rozpovídala

Tasuri Ikumo

K mému potěšení to vypadalo že se Nori celkem uklidnil a dokonce se i usmál.Což mě překvapilo asi nejvíc.Nakonec sme došly až k Saku.Byl jsem odhodlaný jí říct dobrou omluvu ktrerá by jí alespoň trochu povzbudila ale když jsme došly až k ní úplně jsem zamrzl.Nebyl jsem schopný ze sebe vysoukat jediné slovo a tak jsem jen stál a koukal jak idiot.Naštěstí to Nori jakž takž zachránil tím že ze sebe sice útržkovitě ale přecijenom něco málo vysoukal.Naštěstí to Saku pochopila a řekla : ,,Promiň, promíň Nori, omlouvání není tvá silná stránka.´´ A tím sme to omlouvání nějak ukončili.Nakonec nás Saku dovedla na jedno celkem dobře vyhlížející místo kde byl klid a tam jsme si mohly v klidu promluvit.Já jsem opět zamrzl na místě a nebyl jsem schopný vůbec ničeho.Nechápal jsem co se to se mnou děje ale jedno bylo jasné, musel jsem to nějak překonat.Na Sakuinu výzvu jsme se posadily a já jen přemýšlel jestli mám začít mluvit nebo ne.Ale co už prostě jsem to ze sebe vyhrkl. Tak jo když už sme se všichni uklidnily tak by sme se mohly pořádně seznámit ne ? Tak jakoby já asi začnu no.Pokud jste to doteďka neslyšeli, očemž pochybuju tak se jmenuji Tasuri Ikumo.Je mi 16 let.Nejsem moc společenský typ takže nevyhledávám lidi.Nikdy jsem je nevyhledávál.Vždycky jsem si nějak poradil sám. Zaměřuju se na Ninjutsu a Taijutsu.Moje podstata je zemní ale moc technik dotonu neovládám.Mími zbraněmi jdou tyto dvě chakrové dýky které mi dal můj otec.To je asi tak všechno co by ste o mě zatím potřebovaly vědět.Pokud chcete znát ještě něco klidně se zeptejte , rád odpovím. Kouknul sem se na ty dva a tim jim dal nenápadný pokyn aby se někdo jiný ujmul slova….

Malao Miraku


Odpověděla mi. Pak se podívala a já se podíval tím směrem. Byla tam Hayame. Hayame! Tak vidíš že jsi přišla.Co kontík lepší?. Neveděl jsem co říct a tak jsem jen koukal po těch dvou co řeknou

Naomi Otsuyu

Ještě stále jsem čekala na tým. Věděla jsem,že jdu moc pozdě. Říkala jsem si v duchu. Pomalu jsem se otočila a připravovala se na odchod domů...