Aoimarův a Shiroimarův Byt

Je zde 1 kuchyň, Obývací pokoj s pohovkou, stolkem, lilií u okna a 2 ložnice s postelí 2 stolky, skříní a stolem s lampou, papíry atd. vše je zařízeno v modrém a bílém stylu

A jednou kamenou tréninkovou místností

Shiroimaru
Přichází z náměstí odemyká vejde a čeká na ostatní
zatím si sedne na pohovku

aoimaru karyuu

*přišel sem a lehl si na svojí postel*

Manamiku Hanaki
Procházím se a narazím na Shiroimarův byt.
Zaklep! Zaklep!
Řvu na sebe v duchu, až konečně zaklepu.
Představuji si Shiroimarův byt zevnitř a čekám, až mi otevře.

Shiroimaru

Běží ke dveřím a ještě před nima se upraví
nakonec otevře
" Ahoj Hanaki nakonec jsi to našla, poď dovnitř "
Uhne z cesty a rukou ukazuje ať vejde

Manamiku Hanaki
Shiroimaru mi přišel ke dveřím otevřít a byl upravený.
Pozdravil mě a ukazoval ruou dovnitř, abych vešla.
A ... ahoj.
Řekla jsem a vešla jsem dovnitř, přitom jsem se mile a zamilovaně usmívala.
Vešla jsem a vše bylo v modro bílém stylo, což se mi moc líbilo a řekla jsem:
Ma.... máš to tu hezké.
Řekla jsem a červenala jsem se.

Shiroimaru

"Tak za to ti děkuju zatim si sedni do obýváku"
A sám na chvíli odešel do kuchyně
*Ták jo předveď něco dobrýho*
koká se do ledničky
*Co tu máme ...*

Menamiku Hanaki
Shiroimaru mi poděkoval a řekl, ať zatím jdu do obýváku.
Obývák byl hezky zařítený a já si sedla na gauč.
Gauč byl měký a pohodlný a Shiroimaru odešel do kuchyně.
Čekala jsem, až přijde a mezitím jsem si upraovala vlasy, sukni a tričko.

Shiroimaru

Udělal jsem čaj a kafe, vzal 2x tiramisu a odešel do obýváku
*Hla-vně-to-ne-u-pu-sť* hučí do duše
"Tady se to nese" usměje se na ni
Položí všechno na stůl a sedne si vedle Hanaki

Mamamiku Hanaki
Shiroimaru už přicházel a já skončila s úpravami.
Sedl si vedle mě a přinesl kávu, čaj a tiramisu.
Je milý. Teď to nepokaž.
Promlouvala jsem si do duše a mile jsem se usmívala.

Shiroimaru

Objal jednou rukou Hanaki
*Sakra .. teď nemůžu spát* hučí do sebe
Klimbá hlavou a jde vidět že je ospalý ...
"Gomenasaj Hanaki - Chan"
Usíná jí na rameni (ale nespí)
"Hanaki - chan dej mi facku ... prosím"
usne

Manamiku Hanaki
Shiroimaru mi usnul na rameni?
Má štěstí, že ho mam ráda jinak......!
Pomyslela jsem si a podívala jsem se Shiroimarovi do obličeje.
Spí a opravdu.
Pomyslela jsem si a on opravdu oddřimoval.
Dala jsem ho trochu od sebe a cvrnkla jsem ho do nosu:
S... Shiroimari- kun, m.... um... vstávej.
Řekla jsem milým hlasem a hladila jsem ho po hlavě ve vlasech.
Vlasy má tak hebké a jemné.
Pomyslela jsem si a čekala jsem, jestli se probere.

Shiroimaru

Pomalu otevře oči
" Um ... Hanaki - chan ? ... "
|Rozhlíží se po místnosti a otírá si oči
-já na ní usnul?- pomyslí si

Manamiku Hanaki
Jenom se mile usměju.
Přestanu Shiroimara hladit po vlasech a pomyslím si:
Kdo ví, co se mu stalo, že usnul.
Ale to nevadí, je milej a to ho omlouvá.
Pomyslím si a řeknu:
"Nešli bychom se projít po vesnici?"
A pořád se mile usmívám.

Shiroimaru

*Po vesnici?* znuděně řekne ve svých snech
" Jo mohli by jsme jít " řekne ospale a ještě zívne
Dá jí pusu a odchází směrem koupelna
" Hele a až se vzbudí Aoimaru zajdeme za Aem? (Ten co doprovodí mizukage) " volá z koupelny

Manamiku Hanaki
Dal mi pusu a odcházel směre, kde byla koupelna.
"A.. ano mohli bychom ... jít".
Řekla jsem a začala jsem se znovu červenat.
Rozhlížela jsem se po hezky udělaném obýváku a koukala jsem, kde co je.
Vše bylo v modro bílém stylu, stejně, jako všechno ostatní a to se mi líbilo.
Zmilovaně jsem se usmívala, tak, kam odešel Shiroimaru.

Shiroimaru

Umyl se a odešel z koupelny sednul si do obýváku a pil kávu
*brrr ... ledová káva ...* mrzne
" Můžeš do koupelny jestli chceš a pak vyrazíme "
Napíše Aoimarovi vzkaz že budou někde ve vesnici a začal uklízet

Manamiku Hanaki
"Ne... děkuji... ale do koupelny nepotřebuji."
Řekla jsem a Shiroimaru se napil kávy, která vypadala pěkně studená.
Viděla jsem, jak Shiroimaru něco píše.
Začal uklízet, což mě docela překvapilo.
"Můžeme vyrazit... Shiroimaru."
Řekla jsem a postavila jsem se.

Shiroimaru

Odchází do chodby vezme si věci a s Hanaki odchází
směr náměstí
* Lol tyhle pocity ledové kávy ... brr*

Shiroimaru

Doběhne domů a lehne si na pohovku, uvolní kekkei genkai a nechá otevřené dveře
Celý zpocený * Kso ... asi jsem se přecenil * sleduje krvavou ránu
Opře si hlavu " Ach ... to bude noc ... zase sám ... "
Za dveřma vidí Hanaki " A ... sakra .... "
Schová se pod stolek

Hanaki
Vypadalo to, že jsem doběhla těsně za Shiroimarem.
Slyšela jsem, jak si něco mluví sám pro sebe.
Pomalu jsem vešla dovnitř a nevěděla jsem, kam se schoval.
Hledala jsem všude, ale nekoukla jsem se pod stolek.
Nakonec jsem se podívala pod stolek a uviděla jsem Shiroimara, jak se pod ním schovává.
Klekla jsem si k němu a začala jsem mu léčit krvavou ránu pomocí Shousen no jutsu a řekla jsem mu:
N... nemusel si se schovávat.
A mile jsem se usmála.

Shiroimaru

Po chvilce Hanačina léčení vylezl na pohovku a na oko "omdlel"
*Snad si ke mě sedne ... budu vrnět blahem ... ježiš! Já se měnim v kočku!?!* pomyslí si
" Ha ... bla blo ... mmm " plácá jen aby ji přilákal
Pomalu lehá na pohovku ale nechává u hlavy místo pro jednoho

Hanaki
Přestala jsem léčit, protože si Shiroimaru lehl na pohovku.
Dělal divné zvuky a to mi přišlo, jako kdyby umíral.
Sedla jsem si vedle něj a dost nedůvěřivě jsem na něj koukala.
Po řádném prověření tepu a stylu dýchání jsem usoudila, že to jen předstírá.
Položila jsem mu ukazováček na čelo a řekla jsem:
Já... já vím, že to jen předstíráš.... tak se vzbuď.
Ale řekla jsem to milým hlasem na to, jaká to byla situace.
Mile jsem se usmála a ukazováček jsem dala pryč z jeho čela.
Čekala jsem na jeho reakci.

Shiroimaru

*Ach jo ... nebude hlazení?* ptá se v mysli
Otevře oči a v lehu se dívá na Hanaki
" Ty víš jak zabít romantiku ..." řekne milým hlasem
* Hraj si se mnou *
Shiroimarem projelo vlna vzrušení (Ne to které by si pod tím většina puberťáků představila)
" Tak co budem dělat ? "
Vezma Hanaki za ruku (Stále leží)

Hanaki
Chytl mě za ruku, cítila jsem hřejivý pocit od srdce.
Jednou rukou jsem začala hladit Shiroimara na hlavě ve vlasech.
Usmívala jsem se a začínala mi být zima.
Vyskočila mi husí kůže a potom zase zalezla a už mi nebyla zima.
Druhou rukou jsem držela Shiroimara za ruku a všimla jsem si, že venku už je tma.
S.... Shiroimaru- kun.... já měla bych dát rodičům vědět.... že jsem u tebe... a že nejspíš přijdu...... později.
Jakmile jsem to dořekla, začala jsem se červenat.
Shiroimaru se zeptal, co budeme dělat a já řekla:
Mohli by jsme.... um.... no... mohla bych tě představit mým rodičům.
Co na to říjkáš?
Zeptala jsem se a můj úsměv byl pořád stejně milý.