Začiatok či koniec?

Blížilo sa poludnie, nad Iwagakure svietilo slnko ktoré spôsobovalo takmer neznesiteľné horúčavy ktoré boli takmer neznesiteľné, no v podstate to bol deň ako každý iný.. Tsuchikage bol stále na zraze Kage a nikto nevedel kedy sa má vrátiť. V diaľke to však vyzeralo na peknú búrku, ku Iwagakure sa blížil tieň. Doslova sa ochladilo a nad Iwagakure sa rozprestreli mračná, tak odrazu, nikto to nemohol čakať a tak sa všetci len s údivom dívali na oblohu, po tom však pokračovali normálnym životom. Pozornejší si však mohol všimnúť že z neba mieri priamo na budovu Tsuchikageho nejaký .. meteorit, mal však čiernu farbu ktorá sa pretínala zo svetlou namodralou až takmer bielou, tiež to nevyzeralo že by mal nejaký stály a pevný tvar. No zo sebou to neprinieslo iba zaujímavý obraz, zrazu sa ochladilo doslova na mrazivé teploty čo už pocítil každý a nikto nevedel čo sa deje, každý iba mohol cítiť abnormálny príval chakry ktorého rozsah bol väčší než by sa očakávalo od Bijuu.

Isamu

Náhle se výrazně ochladilo. Skočil jsem ke Kalenovi se slovy: "Něco se děje a myslím, že bychom měli co nejrychleji vypadnout." Bylo vidět, že jsem byl krajně znepokojen. Předtím jsem si totiž všiml čakry a padajícího "meteoritu". Zamířil jsem směrem k jižní bráně, kde jsem očekával ještě někoho. Nemůžu být přece jediný člověk, který si toho všiml. Běhalo mi hlavou...

Haruhi Shimizu

Měla jsem divnej pocit a ldyž jsem se podívala na oblohu uviděla jsem meteorit, který se řítil obrovskou rychlostí na vesnici. Nic mě k vesnici nedrží a nemam tu ani nikoho důležitého. Upřímně mi bylo jedno co se s vesnicí stane a tak jsem se rozběhla k východu z vesnice. Když jsem probíhala branou všimla jsem si nějakého kluka. Zastavila jsem a otočila se na něj. "Měli bysme se dostat co nejdál od vesnice" řekla jsem mu a čekala na jeho reakci. Na jednu stranu mi je jedno co s tou vesnicí bude, ale mohl by se zachránit ještě někdo..

Isamu

Náhle kolem mě proběhla nějaká kunochi, kousek ode mě zastavila a řekla, že bychom se měli dostat co nejdál. "No proč ne?" odpověděl jsem a rozběhl jsem se za ní. "Já jsem Isamu. A tobě říkají jak?" zeptal jsem se. Bylo to u mě velmi neobvyklé začínat rozhovor, ale na téhle kunachi mě něco velmi zaujalo. Co to bylo, to jsem sám nevěděl, ale přikládal jsem to za vinu jejím zvláštním očím...

Haruhi Shimizu

Ten kluk se rozběhl za mnou a představil se mi. Isamu? zvláštní jméno, ale docela k němu sedí pomyslela jsem si "Já jsem Haru" Jednou mi jedno děvče začalo řikat Haru a tak mi to zůstalo, od té doby jsem nikdy neřekla nikomu svoje jméno a dalo by se říct, že jsem se přejmenovala na Haru. Otočila jsem se na vesnici, kterou ozářilo světlo, které vycházelo z meteoritu. "Uff to nevypadá dobře, doufám, že se odtamtud dostalo co nejvíc lidí" řekla jsem mu a dál běžela. Nevěděla jsem kam běžím, ale v hlavě mi pořád znělo slovo "Dál"

Mashiro Totsuma

Pořád jsme byli na malém paloučku kde jsem testoval schopnosti těch tří.Chvíli po proslovu co jsem k nim měl jsem ucítil obrovskou chakru. Nepřítel?Ale takhle obrovskou chakru snad ani člověk mít nemůže.Pomyslel jsem si a rozhlížel se všude kolem.NAjednou jsem pohlédl na nebe. V mích očích se oběvil pohled zděšení. K vesnicy se blížil obrovský meteorit.Co do ku*va je.To jediné jsem ze sebe dokázal vysoukat.Zůstaňte tady a nikam nechoďte, mohlo by to být nebezpečné. A žádný odmlouvání, já jsem váš sensei a tak mě musíte poslouchat.Řekl jsem těm třem a dal ruce do pečeti tygra.V tom zafoukal vítr a já jsem zmizel.Přenesl jsem se trochu blíž k vesnici abych viděl co se stalo.Co to má k sakru znamenat.Meteorit? A jaktože z něj jde taková obrovská chakra. Nechápavě jsem sledoval panikařící lidi a nebyl jsem schopný nic udělat....

Isamu

Takže haru... "Víš Haru, máš zvláštní oči, nebo mi to tak alespoň přijde" řekl jsem a pokračoval jsem svým tempem vpřed. Po chvíli jsem se zastavil na jednom paloučku. "Ať je to co je to, sem to nedosáhne. Řekl bych." řekl jsem a čekal na reakci.

Kalen Satoko


Isamu mi znepokojeně řekl ať vypadnem.Tiše sem ho následoval pak hmluvil s ďívkou jménem Hara.Když stále běželi v před a já trochu dál za nimi chtěl jsem je dohnat.Předal sem chakru do nohou a dohnal je.Isamu co se to tady dějě kdo je tak silnej aby to uďelal?Řekl sem zadýchaně a běžěl vedle nich.

Ku senseiovi /Mashiro Totsuma pribehol nejaký Anbu. Máme pohotovosť, niekto útočí na dedinu, vidíte ten "meteorit" neni väčší než človek, nedokáže spôsobiť nejaké väčšie škody a tak si myslíme že je to skôr nejaké upozornenie že na nás útočia, všetci máme ostať v dedine, Geninovia sa majú postarať o evakuáciu obyvateľov do krytu B ktorý sa nachádza približne tu. Povedal a podal mu mapu kde bol zaznačený úkryt, vchod bol iba niekoľko desiatok metrov od vás, boltam kde sa nachádzala nemocnica, po tom ťa potrebujeme, bude to tu dosť ostré senzibilovia hovoria o nejakej divnej a hodne silnej chakre ktorá sa k nám blíži z východu. Povedal naliehavo a po tom sa shunshinol niekam preč.

Kalen Satoko


Ta ďívka vedle si mě prohlížela.Už sem byl trochu v ráži proto že sem nevěděl co se dějě ale nedal sem to znát na hlase když sem řekl .Ahoj menuju se Kalen Satoko.Pak sem jí podal ruku a dodal.A nedívej se na mě takhle já vím že moje pravé oko je rozdílné od toho levého.Ale já za to nemůžu.Ikdyž když se takdívám nejsem v tom sám.

Pozn. to roztažený písmo nejde přečíst - edituji...

Isamu

"Dávej si na něj pozor" zašeptal jsem k Haru z druhé strany tak, aby to Kalen neslyšel. "Pak ti možná vysvětlím víc." ještě jsem dodal a doufal, že jsem nenarazil na dalšího podobného člověka, ale Haru se zatím zdála v pohodě. Očekával jsem explozi, implozi, nebo tak něco. Ovšem při dopadu onoho "meteoritu" se nestalo vůbec nic. "Hmm, vypadá to, že vesnice je v pohodě, teda alespoň její budovy. No zpátky bych nechodil, víte jaké práce dostávají geninové..." zamyslel jsem se nahlas a čekal, co budou dělat ostatní.

Kalen Satoko

No to je mi jasný.Ukliď,přines,seber,nepleť se a podobně.A co hodláš dělat.Řekl sem a otočil sem se s ironickým vírazem na Isama.

SHIGURE

Tréninkový plac týmu 4: Ozvalo se pufnutí a Shigure teprve začala přicházet k sobě. *Sykla bolestí*. Celé tělo měla jako v ohni, každičký nerv v jejím těle řval a způsoboval jí agónii.

"Co se stalo ? Kde je ten chápek s kterým sem bojovala ? Proč je taková zima, když mě pálí celé tělo ? Kam zmizelo slunce ? Jaktože sem ještě na živu ? Dyť si se mnou hrál jak s hadrovou panenkou..." honili se Shigure hlavou otázky...

S vypětím všech sil a s těžkým oddechováním pootočila hlavu na stranu, kde spatřil Akiru ne v zrovna nejskvělejším stavu. Těžce oddechoval. "Ten boj ho taky dobře zmoh", uchechtla se pro sebe.

"Akiro" oslovila ho. "Co se stalo ? Kam zmizel ten chlap ?" optala se ho a čekala na odpovědi.

Isamu

"Nejsem sice senzibil, ale ta čakra byla obrovská" poznamenal jsem a pak jsem se zamyslel: Vesnice bude v dost dezolátním stavu pokud jí to "něco" napadne. "No v každém případě bych šel pryč." řekl jsem polohlasně...

Kalen Satoko

Myslim že to je poprvé co spolu souhlasíme ne Isamu.Ušklíbl sem se na něj a pak dodal.A chceš jít sám nebo můžu jít s tebou?proto že jestli se to dozví ostatní vesnice tak Iwa pude útokem.A okolí bude plný nepřátel.Trochu strápeně sem se podíval a a přemýšlel co teď.

Haruhi Shimizu

Mlčela jsem a dívala se z jednoho na druhého. Poslouchala jsem co si říkají a vypadalo to, že se moc nemusí. Nechtěla jsem se do toho míchat a tak jsem si sedla na jeden blízký pařez a čekala jak se dohodnou. Bylo mi jedno kam půjdu, ale nechtěla jsem jít někam sama.

Isamu

Moc se mi nechtělo brát Kalena s sebou. "Pojď, ale jestli budeš otravovat, něco ti udělám, a jestli překážet, zabiju tě." prohlásil jsem zcela chladně směrem ke Kalenovi. Pak jsem šel k Haru: "jestli chceš, můžeš jít se mnou." řekl jsem jí a připravil se na odchod.

Kalen Satoko

Přistoupil sem k nim a řekl.Neboj už budu jinej.A nechtěl bych stratit společníka s tvim živlem.Dobře se kombinujem.Pak sem se poďíval směr vesnice a zamyslel se.Otočil sem se ke zbytku a zeptal se.A chcete být na straně Vesnic nebo Nukeninové?

Isamu

"Když se takhle ptáš, tak nukenin" odpověděl jsem bez zájmu a vyrazil jsem směrem od Iwy.

Kalen Satoko

Slyšel sem co Isamu řek a pak se vydal na cestu.Vydal sem se za ním a přemýšlel sem.Pak sem řekl.Mě to je jedno.Já se přidam ke straně co mi pomůže přežít.Mám dojem že se schyluje k válce.Pak sem se protáhnul a šel dál.

Isamu

Běžel jsem dále a Haru za mnou, zatímco Kalen šel, takže jeho slova zmizela někde v dáli za mnou. "To opravdu netuším" odvětil jsem Haru a pak jsem ještě dořekl: "rozhodně ne mezi lidmi"

Kalen Satoko

Všim sem si že mam mezeru.Tak sem se rozeběhl a dohnal je.A vydělávat si budem jak?Budem čekat támhle na cestě?A ještě jedna věc doufam že budem žít co nejdál od liďí.Já a Haru nezapadáme moc do davu. Řekl sem a otočil se na haru výrazem bez urážky.