Hanačin dům

Hanaki bydlí se svými rodiči a sestrou.
Dům má 8 místností:
Chodbu, ve které je skříň na na boty a věšák na bundy.
Obývací pokoj, ve kterém je pohovka, stolek (na stolku obvykle bývají květiny), okna mají bílé záclony.
Kuchyň + jídelna je jedna místnost, ale je mnohem větší než ostatní.
V kuchyni je kuchyňská linka, lednička, skříňka na hrnce a květiny na oknech.
V jídelně je jídelní stůl na kterém je obvykle mísa s ovocem a 4 židle.
Pokoj Ai: V pokoji Ai je spousta bylinek na oknech a na skříních.
V pokoji Ai je skříň na oblečení, vedle skříně je vyvěšené slavnostní kimono, postel, stůl a židle a zrcadlo, dál doplňky a tak dále.
Ložnice rodičů: V ložnici rodičů je dvojpostel, 2 skříně na oblečení a 1 zrcadlo.
Koupelna: V koupelně se nachází vana a mýdla, 4 šuplíky, 2 poličky a 2 umyvydla.
WC: Na WC se nachází WC.
Pokoj Hanaki: V pokoji Hanaki se nachází postel na kraji pokoje u okna, naproti posteli je skříň na oblečení, vedla skříně na oblečení je vyvěšené kimono, vedle postele je stůl a židle, naproti skříni je zrcadlo které zabírá polovinu zdi.

Otec obvykle není doma a maminka se sestrou jsou věčně v nemocnici a pomáhají tam.
Hanaki je doma skoro pořád sama, ale nevadí jí to a chodí často ven.

Hanaki
Přijdu před dveře a čekám na Shiroimara.
Čekám a opírám se o zeď.
Nemůžu uvěřit, že souhlasil, je tak úžasnej.... v porovnání s ním jsem jenom...
Nedokončila jsem myšlenku a čekala jsem na Shiroimara.

Shiroimaru

Vykoukne ze dveří a rozhlíží se
" Hmm ... pěkný "
* Tak kde je máš?* pomyslí si
Dal Hanaki pusu na tvář

Hanaki
Otevřel dveře a dal mi pusu na tvář.
Vešla jsem dovnitř, zula jsem se a řekla jsem:
Pojď dál.
A mile jsem se usmála.
Snad budou doma.
Ať jsou doma, ikdyž, kdyby nebyli doma, tak by tu mohl Shiroimaru zůstat i přes noc.
( nemyslím tamto na 3 písmena, co začína na s, ale je to něco jinýho)
Pomyslím si a ekám, až Shiroimaru vejde.

Shiroimaru

Vejde, zuje si boty rozhlíží se po místnosti
* hmmm ... když takhle přemýšlím ... nemělo by jí být 15?* přemýšlí
" Hele nemáš dneska narozeniny?" zeptá se a mile usměje

Hanaki
Shiroimaru se mě zeptal, jestli mám dneska narozeniny.
Usměju se a řeknu:
Ne, dneska nemám narozeniny, ale..... mám je příští týden.
Řekla jsem a dodala jsem:
Pojď tudy do obýváku.
A ukázala jsem, kudy má jít.

Shiroimaru

Projde do obýváku a sedne si na křeslo, jakmile si sedl vydechnul
" Ták ... kde máš rodiče? "
rozhlédne se na jednu stranu a když se otočí na druhou vidí její sestru a děsně se lekne
" Ježiš ! " vykřikne a přepadne přes pohovku
* No tak to jsem totálně udělal první dojem ... tupče ... * kleje sám sebe

Hanaki
Vešla jsem do obýváku a uviděla jsem Shiroimara, jak se kryje před mojí sestrou.
Ai, jsou rodiče doma?
Zeptala jsem se Ai a ona odpověděla, že otec je na misi a maminka za 30minut příjde a ona prý jde na procházku.
Ai odchází a už bouchly dveře.
Tak.... vypadá to, že moje maminka za chvíli přijde.
Řekla jsem a svalila jsem se na gauč.

Shiroimaru

Doplouží se zpátky na gauč
" Hanaki ... jsi si jistá ... že je to dobrej nápad? přece jenom ... já ..." nedokončil větu jen see zastavil a smutně koukal na gauč a nenápadně zadržoval slzy
* Tohle asi nezvládnu ... už je to ... 11 let ... co mi to Kiri provedla ...*
klečel u opěradla přes které přepadl a pomalu položil hlavu do polštáře

Hanaki
Shiroimaru- kun.... ty.... ty nemáš rodiče, viď?
J....já nechci tě do ničeho nutit.... tím chci říct.... že se nemusíš seznamovat s mími rodiči.
Řekla jsem a všimla jsem si, že na otevřené okno vletěl poštovní holub.
Přiletěl ke mě a já mu odvázala vzkaz ve kterém bylo napsáno:

Máme naléhavý případ v nemocnici a Ai je tu se mnou.
Příjdeme zítra odpoledne.
Otec se vrátí stejně s námi.
Maminka.

Odložila jsem lístek se vzkazem na stolek a začala jsem hladit Shiroimara po vlasech.
Vypadá to, že tu zůstaneme samy.
Řekla jsem milým hlasem a usmívala jsem se.

Shiroimaru

Pomalu se zvedá
* Tohle nemůžu Kiri nikdy zapomenout ... jediný důvod proč jsem sem přišel ... byla pomsta *
Rozmýšlí své další tahy, poté se podívá na Hanaki
* Jediné co mě drží od toho abych se pokusil zaútočit na kohokoliv z Hlav Kiri ... je Hanaki *
Sklopí hlavu a sedne si na pohovku v šílené depresi a promítajícími se vzpomínkami smrti své matky ... *

" Ona ... byla jediná ... koho jsem kdy měl ... Když se ... ke mě ... " vykoktává
" Když se ke mě všichni otočili zády ona tu byla stále se mnou ! Promiň Hanaki ale tohle ty nemůžeš pochopit, ty stále máš rodiče u kterých můžeš cítit teplo domova, náruč která je vždy otevřená ... " pomalu ztichne a polohlasem promluvil
" Na cestě útěku jsem se naučil jedno ... nikomu nevěřit ... ale ... ty jsi ten slib zničila ...
byla jsi první ... co někdy zničila moje předsudky ..."

Otřesnými depresemi ze vzpomínek plných krve a smrti se celý třese

Hanaki
Shiroimaru vypadal otřesený a já byla překvapená, co se mu stalo a, že o tom dokáže mluvit.
Já... já jsem byla jediná kdo kdy zničil slib......
Pomyslela jsem si a dívala jsem se bez úsměvu velmi překvapeně na Shiroimara.
Máš pravdu..... máš pravdu, že to nedokážu pochopit.... ale.... já... já ti můžu říct...
Na mě se můžeš vždycky spolehnout... a věř nebo ne... tak ti pomůžu i v těch nejtěžších situacích.....
......... i kdyby mě to mělo stát život!
Řekla jsem a myslela jsem to vážně.
Úsměv mi úplně zmizel z obličeje a měla jsem velmi vážný pohled.
Možná, že mi nebude věřit, ale já mu pomůžu.
Myslela jsem si a dodala jsem:
A s pomstou..... ti klidně pomůžu...... já sice nerozumím co se stalo.... ale....
Moje sestička zažila stejnou bolest.... a netouží po pomstě.....
Ale já.... já její rodiče pomstím a s pomstou pomůžu i tobě........
a neříkej.... že pomoc nechceš... protože ti pomůžu, ať chceš nebo ne.
Řekla jsem a po tvářích mi stekly slzy.

Shiroimaru

Kouknul se na Hanaki a jeho oči byly plné nenávisti
" Ne ... nemůžeš mi pomoct s pomstou ... když už bych měl zemřít pro pomstu ... tak ty ne!"
" Myslíš si že pomsta je něco co můžeš udělat ze dne na den?!? Ne chce to roky přípravy ...
spoustu es v rukávu v podobě technik a jiných věcí ... prostě ti nedovolím zradit Kirigakure jen kvůli mě! " řekne s klidným hlasem, v podvědomí cítíš že tohle není ten Shiroimaru kterého znáš ....
" Moje matka za mě položila život a Kirigakure jí ho vzala! A to jen kvůli tomu že se bála naší Kekkei Genkai! Myslela si že Kekkei Genkai byla hrozivá mutace co by ji ohrozilo ... " řekne sklesle
" Ona ... Ona chránila Kiri z venčí ! Což nikdy nedokázali pochopit ... to je proč zde žiju ... abych našel má jutsu .. a jednou ... se pokusil o pomstu ... " řekl tak chladně že cítíš chakru plnou zla a nenávisti
Po tomto proslovu padá vyčerpáním k zemi

Hanaki
Říjkal věci, které byli velmi bolestivé a poté upadl na zem vyčerpáním.
Položila jsem ho na záda a přiložila jsem hlavu k jeho hrudníku.
Tep měl normální, ale byl vyčerpaný.
Zvedla jsem ho a položila jsem ho na svoje záda a podepírala jsem ho ze spodu, aby nespadl.
Ruce jsem mu dala kolem mého krku a šla jsem s ním do svého pokoje.
Položila jsem ho na postel a přikryla jsem ho dekou.
Sedla jsem si na židli a přemýšlela jsem o tom, co Shiroimaru říjkal:
Nemůžu pomoct s pomstou... to mě ani moc nepřekvapuje.
Jeho matka přišla o život, když ho chránila a, to jen kvůli tomu, že měla kekei genkai!
Poté jsem ucítila chakru plnou nenávisti.
Takže... je to moje chyba!
Vyčítala jsem si v duši svoje chyby a vzpoměla jsem si, že říjkal,
že nedovolí, abych zradila kiri jenom kvůli němu.
Nahnula jsem se nad Shiroimara a řekla jsem tichým hlasem:
Já nezradím kiri jenom kvůli tobě, hlupáčku.
Dělám to i pro sebe.
Řekla jsem a začala jsem se červenat.
Je roztomilej i když je v bezvědomí.
Myslela jsem na Shiroimara a nahla jsem se nad něj ještě víc.
Nahýbala jsem se víc a víc, dokud jsem se skoro nedotýkala Shiroimarových rtů.
Nahnula jsem se ještě víc a dala jsem Shiroimarovi pusu na ústa.

Shiroimaru

Otevře oči a diví se že mu Hanaki dala pusu
" Jak mě můžeš milovat ? " opětuje jí její polibek obejme a svalí za ním na postel
" Proč mě prostě neopustíš a nenajdeš si někoho kdo ... má čistou minulost a má zajištěné že jednou neumře? Někoho kdo by ti po smrti nevytvořil takový zármutek že bys neměla proč žít ... jako já ... ty jsi mi vlastně ... zachránila mě" dívá se na ni
* Ona mě vážně miluje? * přemýšlí spontáně a začal ji znovu líbat

Hanaki
Ptal se mě na otázky, na které se nedalo odpovědět.
Neptej se na otázku, jako jak tě můžu milovat....... jsi milý a hodný a upřímný, takže proč bych tě neměla mít ráda?
Řekla jsem a Shiroimaru mě svalil na postel.
On...on mě políbil.... on mě políbil!
Políbil mě... ale jakto.....
Nedokončila jsem myšlenku a Shiroimaru mě znovu políbil.
Slyšela jsem, jak kolem mého okna proletělo hejno nějakých vrapčáků.
Znovu jsem Shiroimara políbila.

Shiroimaru

" Hanaki - chan ... proč to se mnou snášíš ? "
Obejme ji a hledí ji do očí
" Mám pro tebe odpověď proč ne ... já totiž hodlám být ... jednoho dne ... nukenin ...
Omlouvám se jestli tě to nějak vzalo, ale já .... nenechám matku nepomstěnou"
*Musí mě začít nenávidět ... musí ... musí ... nesmí mě poté následovat ... musí na mě zapomenout ... i když já na ni ne ...*

Hanaki
Hleděla jsem Shiroimarovi přímo do očí a řekla jsem:
I když budeš nukenin, tak..... tak na tebe budu pořád myslet a budu se tě pokoušet přivést zpět!
Řekla jsem, ale velmi mile a usmála jsem se.
Uslyšela jsem, jak práskly dveře a, jak dovnitř někdo vchází.
Promiň.
Řekla jsem a zvedla jsem se z postele, sedla jsem si na židli a dělala jsem, že si čtu knihu.
Ai vtrhla do pokoje a řekla:
Tak to vyklopte, všechno jsem slyšela!
Řekla to dost drzím hlasem a já jenom dodala:
Ups.
A dívala jsem se na Shiroimara.

Shiroimaru

" Tohle nemyslíš vážně ? Chováš se jako rozmazlené děcko ! Myslíš si že když se můžeš chovat tvrdě k někomu co si prožil to samé co ty? Jsi ... naivní " řekne rázně ve své obraně
* Nenáviď mě ... Hanaki ... prosím *
Vstane z postele
" Řeknu ti novinku ... může se ti líbit nebo ne ale já a Hanaki spolu ... " jde z něj cítit váhání
" ... nic mezi námi není ... "
řekne jí a podívá se na Hanaki
Pomaličku odchází ke dveřím
* Jen pro tebe Hanaki ... škoda že nemůžu říct ... odpusť mi to ... *
Cestou mu nenápadně ukápla slzička na koberec
* v životě mi nesmíš odpustit ... *

Hanaki
Shiroimaru vyšel ven a říjkal, že mezi mnou a ním nic není.
Určitě lhal, určitě!
Myslela jsem si a běžela jsem za ním ven.
Už jsem Shiroimara dobíhala a všimla jsem si boční uličky.
Vběhla jsem do uličky a běžela jsem směrem na náměstí.
Cestou jsem se několikrát zastavila a otřela jsem si slzy.
To nemůže být.... nemůže to být pravda!
Určitě to říjkal jenom aby se Ai nic nedozvěděla!
Myslela jsem a vspomínala jsem na to, jak se Ai tvářila, když jsem vybíhala ven.
Měla výraz, jako kdyby vspomínala a trápilo jí to.
Běžela jsem dál a viděla jsem náměstí.

Shiroimaru

Přišel pomalu před dveře a bylo otevřeno
"umm .... radši počkám na Hanaki ..." řekne polohlasem a vidí jak ho pomalu dobíhá

Hanaki
Doběhla jsem Shiroimara, který stál už před dveřmi do domu.
Přišla jsem k němu a otevřela jsem dvěře, řekla jsem:
Tak pojď dál.
Řekla jsem a sama jsem vstoupila a zula jsem se.

Shiroimaru

Pomalu vstoupil dovnitř zul si boty
" Mmm ... takže .... kde je máš?" zeptal se
* Snad jim to neřekne ... ale stejně jednoho dne se to dozví ... *
Čeká na Hanačiny pokyny

Hanaki
Usměje se na Shiroimara.
Pojď do obýváku.
Řekla jsem a vstoupila jsem do obýváku, kde seděli matka a otec.

Shiroimaru

Poté co ho Hanaki pozvala do obýváku, vešel.
Vešel v celé své kráse S katanou bez jílce a rukojetí ve tvaru vlka na zádech a senbony připevněné na kolenou.
Vidí že na gauči sedí její táta s mámou
* ... * v mozku mu neproběhla žádná myšlenka ... což je velice vzácný okamžik
" Dobrý den ..." vyjelo z něj