Mračna se zárukou

K ránu se v Komengakure dalo do silného deště. Kapky deště dopadaly na střechy a vydávaly praskavé zvuky. Hladina jezera se zčeřila pod náporem dopadajících kapek a po celé její ploše se tvořily kruhy. Slunce ještě nevyšlo, bylo schované za hustými mračny, která se v údolí již od včerejšího dne držela. Odklad opravy mostu se ukázal jako hloupý a malicherný, protože k ránu se ozvala ohlušující rána. Do mostu uhodil blesk a voda, která jej celý prosákla, už jen dílo dokončila. Most se takřka celý zřítil do vody. Na jednotlivých stranách ostrova zůstala jen hromada kamení a přechod přes divokou vodu již nebyl možný. I přes velký déšť se však k mostu seběhlo dost lidí a početná skupina náhle hleděla v dál. V mlze se rýsoval obrys člověka, nejspíše ještě dítěte, které nejspíš stálo poblíž mostu a náhlá rána ho natolik vyplašila, že ho rozbouřená voda strhla sebou. Nevypadalo to, že je mu ještě pomoci, lidé na tu hrůzu pouze koukali s otevřenými ústy, nevydávali ani hlásku, nikdo z nich se neopovážil do rozbouřené vody skočit a riskovat tak vlastní utopení. Dítě bylo mezitím uneseno proudem blíže ke Třem majákům, avšak stále to bylo daleko ze všech stran. Nejspíše už dlouho hlavu nad hladinou neudrží, než ho nesmlouvavá voda stáhne pod hladinu a ono se utopí.
Dopadající kapky, jako kdyby nyní plakaly pro ubožáka, kterému život skončí dříve, než-li pořádně začal. "Kde jsou hrdinové, když jsou potřeba," ptáte se? Většina z nich stále neví, proč lidé stojí při starém mostě. Nikdo z nich nezavolal o pomoc. Jak má někdo vědět, že v mlze se topí dítě, jak ho má tak někdo zachránit? Nač jsou marné řeči, dítě v mlze zmizelo, již se vytratilo z pohledu, jeho tělo se pomalu ztratilo pod hladinou. Zachrání ho ještě někdo? Odhodlá se k tomu někdo z těch lidí, co tam stojí? Jestli ne, osud již svou náruč dítěti otevřel.

Oki Sabanto
Komengakure - Rodiný domek

Ráno jsem vstala velice brzy. Již jsem se nemohla dočkat rána. Rychle jsem se oblékla a seběhla z pokoje do kuchyně. Udělala jsem si něco malého k jídlu a sedla za stůl.
Konečně mi přišla odpověď. Má žádost o zařazení mezi ninja jednotky naší vesnice. Dopoledne se mám hlásit na Ostrově.
Když jsem dojedla, vzala jsem si svoji katanu a papíry povolující nám, plénům, vstup na Ostrov, a ostatní dokumenty potřebné k předložení k nástupu k ninjům. Obula jsem se a vyrazila směrem k velkému mostu.

Komengakure - Okolí mostu
Bylo protivné, vlhké počasí. Všude byla mlha. Mě to ale vůbec nevadilo. Než jsem došla k mostu, šaty jsem měla již trochu navlhlé a začímalo se mi lepit k tělu. Na to, že bylo brzo ráno, zarazilo mě, že u mostu je neobvykle velký dav lidí. Přistoupila jsem k nim. Všichni mlčeli a dívali se kamsi na vodní hladinu.
Prodrala jsem se dopředu. Uviděla jsem rozpadlý most, ale to mě v tu chvíli ani moc nezaujalo. Spíše jsem se zadílala směrem, kam se dívali všichni. V mlze jsem matně rozeznala téměř neznatelný stín. Byl malý a každou chvíli již mizel pod vodní hladinou. Najednou jsem zaslechla tenký hlásek volající o pomoc.
Pane bože, tam je snad dítě nebo co.
"Zatraceně lidi. Vy snad nejste normální."
Rozhlédla jsem okolo. Nedaleko nostu jsem uviděla malo bárku. Rozběhla jsem se tak. Naskočila jsem do člunu a rozjela se ke stínu. Až po chvilce veslování jsem si uvědomila, že déšť vodu docela rozbouřil, takže nebylo vůbec snadné udržovat směr a nějaký rychlý pohyb byl taky téměř nemožný.
"Vydrž za chvíli jsem u tebe!" Zvolala jsem do mlhy a veslovala ze všech sil dál.

Oki -> Když už jsi zahlédla stín ve vodě, pocítila jsi, že máš mokré nohy, rozbouřená voda, nejenom že poškodila most, ale také i loďky, které volně kotvily u břehu. Do loďky pršelo a navíc v ní bylo několik děr, kdybys možná tolik nespěchala, všimla by sis jich, ale v tom spěchu se přehlédnout daly snadno, nyní však rozhodovaly o životě a smrti. Mohla ses ještě vrátit, ale to dítě již bylo jen kousek, bohužel se ale potopilo pod hladinu. Pokud ho někdo chtěl zachránit, musel se, chtě nechtě, pěkně namočit a riskovat, že ho divoká voda stáhne stejně tak, jako nyní stáhla to dítě.

Akemi

Jeskyně klanu Zaruda

Ráno jsem se vzbudil jako každé jiné ráno. protáhl jsem se a vstal z lůžka. Tááákže, co budu dneska dělat? Mohl bych cvičit.. ne, to dělám každý den.. Mohl bych pokračovat v rozečtené knize.. ne, dnes budu dělat něco jiného.. Nejspíš vyrazím do města sehnat si nějakou misi nebo tak. honilo se mi hlavou. Nakonec jsem přijal poslední myšlenku a šel jsem směrem k východu z jeskyní. cestou jsem si spoza opasku vytáhl pásku přes oči. U východu se mě stráž zeptala kam jdu. "Na ostrov" odpověděl jsem potichu a začal jsem si uvazovat pásku. Páska snad ani není potřeba řekl jsem si v duchu, ale stejně jsem si jí uvázal.

Jezero

Venku pršelo a bylo dost šero. Naštěstí jsem měl plášť s kápí. Odvázal jsem svojí loďku a vyrazil jsem přes jezero. Bylo dost rozbouřené. Najednou jsem zahlédl jakousi loďku, která jela jakoby směrem ke mně. ohlédl jsem se napravo.. nic, pak nalevo.. a tam jsem uviděl jakýsi zmítající se stín. Bez zbytečných myšlenek jsem k němu vyrazil v domnění, že je to topící se člověk a ta druhá loďka ho jede zachránit. Cestou jsem aktivoval Ougan, který mi trochu pomohl vidět v tom šeru. rozeznal jsem, že na loďce byla jakási dívka a že topící se člověk bylo ještě dítě. To mě přimělo zabrat ještě víc a po chvíli už jsem byl od dítěte jen asi 20 metrů a druhá loďka téměř vedle mě. najednou se loďka začala pomalu potápět. Koukl jsem se na dno své loďky a viděl jsem , že tam je po kotníky vody. Chvíli jsem se rozhodoval a pak jsem skočil do vody směrem k dítěti a začal jsem k němu kraulovat. Ještě jsem si stačil sundat plášť, takže mě nic nebrzdilo mimo proudu vody.

Oki Sabanto
Komengakure - voda

Zatraceně to se může stát jen mě. Problesklo mi hlavou. Na návrat na břeh už ale nebylo pomyšlení. Rychle jsem se vyslékla a zůstala jen ve spodním prádle. Nohama jsem se oblečení snažila nacpat do děr, rukama jsem stále svírala vesla. Moc mi to nešlo a musela jsem vypadat dost komicky. Kdyby mě však někdo viděl.
Ohlédla jsem se a uviděla jak stín mizí pod vodou.
Zatraceně. Nemůže to být přece víc jak 20 metrů. Rozhodla jsem se riskovat všechno.
Uchopila jsem jednou rukou katanu a vrhla jsem se do vln. Voda byla ledově studená, ale neměla jsem na vybranou. Nadechla jsem se a ponořila jsem se do hlubin doufajíc, že pod hladinou bude vuda klidnější.
Tak tohle mi přivodí krásný zápal plic. Jestli to teda vůbec přežiju.
Najednou jsem před sebou uviděla dítě a zamířila k němu. Spodní proudy byly ale stejně nemilosrdné jako vlny nahoře.

Akemi -> Dorazil jsi opravdu velice blízko k Oki, vaše loďky se takřka střetly, naneštěstí pro vás oba byly obě loďky děravé, takže ani jeden vlastně už neměl co ztratit, byls' to ale ty, kdo pro dítě skočil do vody první a také jsi to byl ty, kdo dítě na chvíli chytil, než mu vyklouzlo skrz prsty a pokračovalo v ponoru dolů, do hlubin jezera. Na hladině přímo před tebou se vytvořilo několik bublin, na chvíli jsi ale spatřil tu dívku, která se topila, jako kdyby byla přímo před tebou:

Spoiler:

Poté sis však uvědomil, proč ti dívka tak náhle vyklouzla z rukou.

Oki -> Bohužel jsi neměla tu výhodu, jakou měl Akemi a neviděla jsi, že se k tobě přiblížil, tobě se Akemi na lodi jevil spíše jako jen bludný stín na vodě, dokonce i když skočil do vody, tak jsi nedokázala říct, jestli se jedná o člověka. Když jsi se ponořila, všimla sis, že se jedná o dost mladou blonďatou dívku a stejně tak jako Akemi jsi uviděla její tvář. Podařilo se ti jí chytit, ale v tom sis všimla, že se po ní sápe jiná ruka, ve skutečnosti to byl Akemi, ale protože jsi nemohla jasně určit, kdo anebo co to je, instinktivně jsi dívku přitáhla k sobě, ta ruka klidně mohla patřit někomu, kdo tu dívku dostal do vody, možná to byl právě on, kdo zničil most.

Akemi


Jezero

Naštěstí se mi díky pásce nedostala voda do očí a já jsem mohl vidět jak byla dívka stažena ještě hlouběji do vody. Vytáhl jsem ocelové lanko a v rychlosti jsem na nj navázal kunai, takže začalo klesat směrem k Oki a k topícímu se dítěti. Ať jí napadne se chytit, ať jí napadne se chytit opakoval jsem si v duchu a připravoval jsem se tahat.

Oki Sabanto
Komengakure - voda

Už jsem se přiblížila k dívce. Uchopila ji za ruku. Najednou se ale z druhé strany něco vynořilo.
Zatreceně. Nejsme tu sami.
Přitáhla jsem dívku k sobě, ale v tu chvíli mě proud srazil o něco hlouběji. Když jsem otočila hlavu na horu k vodní hladině, všimlajsem si, že se ke mě neco blíží.
Zatraceně útočí to na mě. Volnou rukou jsem vytáhla svoji katanu. Pak jsem si ale všimla dívčina obličeje.
Zatraceně. Už to dlouho nevydrží.
Vší silou jsem začala kopat nohama a snažila se dostat co nejblíž hladině. Napřáhla jsem ruku s katanou smerem, kde jsem na hladině viděla obrys loďky.
"Suiton: Mizu nawa" Zvolala jsem z posledních sil. Voda se mi navalila do úst. Z katany vyletělo několik vodních provázků a zachytili se okolo loďky. Jejich pevnost byla narušena použitím v rozbouřené vodě, ale doufala jsem že vydrží než dívku vytáhnu nahoru.

Oki -> Podařilo se ti dívku povytáhnout nahoru společně s tebou, když už jsi byla však skoro na hladině, něco ti dívku vytrhlo poměrně velkou silou, už jsi nebyla schopna ji udržet a dívka ti zmizela v mlze. Tobě zbyla už jen tvá loďka, která se měla co chvíli potopit, protože voda již byla jen několik centimetrů pod okrajem. Mohla jsi se ještě pokusit zachránit dívku anebo zachránit sebe - první možnost ale byla velice nebezpečná a také by ji nemusela přežít ani jedna z vás.

Akemi -> Viděl jsi, jak Oki plave s dívkou nahoru, tvůj plán s kunaiem však vyšel trochu jinak, než-li si původně plánoval. Lanko i kunai se v proudech pod hladinou zmítaly sem a tam, šance, že by se daly chytit, byla nízká, přesto však zapůsobila náhoda anebo osud, záleželo, v co si v tu chvíli věřil. Lanko sebou zmítlo natolik, že se obmotalo kolem břicha dívky, kunai však již takové štěstí neměl a jakmile sebou lanko trhlo, kunai pokračoval dál, protože se z lanka utrhl. Dívka již byla při hladině, tudíž nebyl problém ji přitáhnout k sobě, teď jsi ji ale musel dostat na břeh. Stále byla v bezvědomí, ale dýchala, prozatím.

Oki Sabanto
Komengakure - voda

"Co se to tady do pytle děje?" Zaklela jsem do mlhy.
řitáhla jsem se k loďce a chytla se okraje. Zhluboka jsem dýchala a probírala své možnosti. Loďka byla těsně před potopením. Bylo v ní už tolik vody, že jsem se obávala, že by šla ke dnu hned, jak bych do ní vlezla. Proto jsem se jí jen přidržovala a rozhlížela jsem se okolo. Mlha se pomalu ztrácí. Nebo že by někde jen prosvitlo slunce?
Mezitím, co jsem byla pod vodou, proud loďku posunul o něco blíže ke druhému břehu.
Aspoň nějaké pozitivum.
Když jsem mžourala dál v té zatracené mlze, všimla jsem si nějakého dalšího stínu opodál.
Že by další loďka? Ne počkat, těch stínů je tam víc. Nebo se mi to už zdá? Nebyla jsem si jistá, protože jsem již byla docela promrzlá a asi jsem začínala upadat do lehkého šoku z podchlazení.
Ne teď se rozhodně nesmím vzdát.
"Halo? Je tam někdo?" Zavolala jsem do mlhy.
Nečekala jsem ani na odpověď, vytáhla si z loďky své věci a začlaplavat ke stínu.

Akemi

Když už jsem měl dívku u sebe ozval se tlumený hlas: "Halo? Je tam někdo?" dívku jsem si dal na záda a zavolal: "Snažím se dostat to dítě na břeh" přitom jsem aktivoval Ougan, takže jsem jasně viděl tu kunochi, co se snažila tu dívku zachránit už přede mnou. "Házím ti lanko!" křikl jsem a hodil jsem jejím směrem ocelové lanko s navázanou kunaií tak, aby proletělo těsně vedle ní a začal jsem plavat směrem ke břehu (k sídlu klanu Zaruda, tudíž k majákům) i s dívkou, přičemž jsem čekal, kdy škubne lanko.

Oki Sabanto
konengakure - Jezero

Chytila jsem se hozeného lanka. Dost mi to pomohlo, protože síli už mi docházeli. Začala jsem se rychle přibližovat ke stínu. Za chvilku jsem již rozeznala, že ten tajemný stín byl nějaký muž. Tedy teprve kluk. Tak možná v mém věku.
"Děkuju." Prohodila jsem.
Díki lanu jsem si trochu odpočinula. Podívala jsem se na neznámého a na tu dívku.
"Nemám tě na chvíli vystřídat? Vypadáš už taky celkem vyčerpaně." Nabídla jsem se obětavě, ale trochu jsem se obávala kladné odpovědi. Opravdu jsem měla co dělat, abych sama vydržela nad vodou.

Akemi

"Docela by mi pomohlo, kdybychom to vzali dohromady." řekl jsem a doufal jsem, že mi aspoň trochu pomůže, ale její fyzický stav tomu moc neodpovídal. Vypadalo to spíš jako práce navíc. Pomalu jsme se blížili ke břehu. Jestli tohle přežijeme, tak už všechno pomyslel jsem si...

Oki, Akemi -> Oba jste se poměrně bezpečně dostali na břeh. Ačkoliv jste brzy zjistili, že na tom nejste zrovna nejlépe. Od nejbližší budovy jste byli dost daleko, bolelo vás celé tělo a ta dívka byla stále mimo. Těžko říct, kdy přestala ta dívka dýchat, jestli až když se dostala na břeh s vámi anebo již během cesty ke břehu. Oki navíc uvízla jedna menší rybka v podprsence, chvíli se jí tam mrskala, než se dostala ven a o zem se "domlátila" zpátky do vody.

Akemi

"počkej tady s ní a já se pokusím dojít až ke klanu pro pomoc." řekl jsem, sebral jsem všechny zbývající síly a vyrazil jsem směrem k jeskyním klanu. Mokré oblečení těžklo a šlo se mi stále hůře. Nakonec jsem byl donucen sundat si svršek a dojít k jeskyním jen v kalhotech. Saaakra já nachladnu pomyslel jsem si a pomalu jsem pokračocal. Když jsem byl asi 50 metrů od sídla, všimla si mě stráž a rozběhla se ke mně. "Potřebujeme pomoc na břehu" vyrazil jsem ze sebe a ukázal jsem směrem k ostrovu.

Oki Sabanto
Komengakure - Břeh jezera

Když jsme se dostali na břeh, Byla jsem opravdu na pokraji sil. Až když jsme vylezli z vody jsem si uvědomila, že jsem pouze ve spodním prádle. Navíc se mi mezi ňadry něco mrskalo. Po chvilce stama vypadla malá rybka. Byla jsem v obličeji celá rudá studem, což muselo vypadat hodně komicky, když zbytek těla byl celý modrý zimou. Neznámí kluk to ale naštěstí nekomentoval a odběhl pro pomoc.
Já jsem vzala své mokré oblečení, podložila je dívce pod hlavu a začla jí dávat první pomoc. Po chvilce se dívka zbrchala, vykašlala velké množství vody z plic. Pak se ale opět zhroutila. Zjistila jsem ale, že již dýchá sama. Přitiskla jsem si ji k tělu a snažila se ji zahřát vlastním tělem. Moc mi to asi díki vlastní promzlosti nešlo, ale určitě to bylo lepší než nic.
Zatraceně to je ale zima. Doufám že ho napadne donést i něco na zahřátí.


OFF: Změna barvy na více holčičí

Akami -> "Řekni šéfovi," křikl první a druhý zase běžel zpátky, ačkoliv by bylo lepší, kdyby běželi oba, někdo musel hlídat vchod a hlavně někdo musel dát vědět někomu nadřízenému. S tebou tedy běžel pouze jeden z hlídačů. "Co se stalo? Něco vážného?" začal tě ihned zpovídat, aby se dozvěděl alespoň strohé informace.


Oki -> ".... Jdou...." začala dívka mluvit z bezvědomí. Její oči se otevřely, ale bylo vidět čisté bělmo podbarvené krví. Dívku nadzvedla kdovíjaká síla do výšky a odtrhla ti ji od těla - její nohy se tak tak dotýkaly země a celá byla šikmo nasměrována k největšímu ze Tří majáků. "....... Jdou si pro...." začala, ale stále nebylo pořádně slyšet, co říká, až po chvíli jsi mohla slyšet všechno: "Blíží se to - temnota, kdy drahokamy zapadnou a neozáří klenbu více, kdy z múr budou padat ledové sloupy, kdy šeď a hněď zachvátí červeň a kdy maso zachvátí zeleň. Jdou si pro tě, jdou. A neušetří ani díry." Poté dívka padla k zemi. Vypadalo to skoro jako nějaké proroctví, ale možná to bylo jen nějaké genjutsu, možná šok, pod jehož vlivem dívka byla.

Oki
Komengakure - Břeh jezera

Když se dívka vznesla ze země, podvědomě jsem sáhla po mé kataně. Povytáhla jsem ji a rozhlídla jsem se okolo. Nikde jsem ale nikoho nezahlédla. Po chvilce se dívka opět snesla na zem, ikdyž trochu méně elegantně, než vzlétla. Odložila jsem tedy katanu opět na než, nebo spíše odhodila a ohla jsem se k ní. Uchopila jsem ji do náruče a opatrně nadzvedla oční víčka. Dívka měla oči stále zvrácené dozadu. Zkontrolovala jsem dech, byl pravidelný, ale mělký. Připadalo mi to, jako by dívka jen spala. Opět jsem ji uchopila do náruče.
Zatraceně co to bylo? Stále jsem se rozhlížela okolo. Byla jsem celá vyděšená a neklepala jsem se už jem zimou.
Už aby se ten kluk vrátil.

Akemi

"Vytáhli jsme z vody nějaké dítě. Máme tam jedno dítě na pokraji smrti a jednu dost vysílenou kunochi." odpovídal jsem strážci přičemž jsem jakž takž udržoval jeho tempo. Když jsme doběhli až k Oki tak jsem vysílením padl na kolena. "Jsme tady." řekl jsem a začal jsem nabírat dech.

Stráž

Jakmile přiběhl, přehodil přes Oki i tu dívku svůj plášť, bundu i mikinu v obráceném pořadí. Ačkoliv si nejdříve sundal plášť, poté bundu a až nakonec mikinu, přikryl Oki s dívkou mikinou, bundou a až nakonec pláštěm, protože plášť byl mokrý, bunda nebyla nejvíce vyhřátá, ale mikina byla krásně teploučká a dokonce i voňavá, ne zrovna po fialkách, ale nedalo se říct, že by její vůně byla nějak nepříjemná. Jakmile takto Oki a dívku přikryl, sáhl jednou rukou na čelo Oki a druhou rukou na čelo té dívky. V tu chvíli Oki ztratila vědomí a dostala se do polo-spánku. Dívka však přestala dýchat a její srdce přestalo tlouci. "Musíme je dostat do sídla. Nemocnice je moc daleko, ale udělám, co bude v mých silách. V klanu je pár šikovnějších ninjů, kteří se vyznají v lékařských technikách lépe, takže se o ty dvě neboj." Řekl směrem k Akemimu a udělal několik tahů rukou, svázal tím plášť s bundou dohromady, čímž vytvořil něco jako pytlo-nosítka. Vzal jeden konec a čekal na Akemiho až vezme druhý konec, aby mohli vyrazit k jeskyním. Oki však v bezvědomí dlouho nevydržela a tak se brzy probudila. Zřejmě u ní nezafungovala technika zcela úspěšně, přesto však byla svázána v pytli.

Akemi

Popadl jsem druhý konec pytlo-nosítek a vracel jsem se směrem k jeskyním. Po chvíli jsem si všiml, že se Oki probrala: "Neboj se, všechno bude v pořádku" řekl jsem a pokusil jsem se o úsměv. pak jsem se trochu zamyslel a zeptal jsem se: "Stalo se něco během té doby co jsem byl pro pomoc?"

Oki
komengakure - Břeh jezera

Chvilku po tom, co se oběvil ten kluk jsem upadla do bezvědomí. Nevím jak dlouho jsem v něm byla, ale dlouho asi ne, protože když jsem se probrala, tak mě i s dívkou přenášeli neznámo kam. Neviděla jsem, do čeho mě zabalili, ale sálalo z toho krásné teplo. Začla jsem čerpat tu krásnou věc a trochu se pousmála. Pak jsem se podívala na toho kluka.
"Děkuju." Pronesla jsem polohlasně.
"Stalo se něco během té doby co jsem byl pro pomoc?" Zeptal se mě, když viděl, že jsem vzhůru.
Vypavila jsem si tu příšernou věc. V očích se mi zableskl strach.
"Ano. Ale.." Nějak jsem o tom nedákazala mluvit. Asi jsem byla opravdu se silami v koncích. ZAvřela jsem oči a radši jsem dělala, že jsem opět v bezvědomí.

Stráž

"Ano, ale co?" zeptal se tě strážný, když jsi všiml, že jsi se probrala. Na Akemiho možná mohlo zabrat hraní mrtvého brouka, ale strážný si byl moc dobře vědom, jak jutsu, které použil funguje, tudíž předstírat před ním něco nemělo smysl. "Co se stalo?" zeptal se dosti přísným tónem. Z jeho hlasu byla cítit autorita a navíc, kdyby se opravdu rozčílil, mohl vás tu klidně nechat umrznout, byla to jen jeho dobrá vůle, že vykonává něco nad rámec svých povinností. Na rozdíl od jiných lidí měl jen jednu povinnost - hlídat vchod do jeskyně, aby tam nevstoupil někdo, kdo by v jeskynním komplexu zabloudil anebo někdo, kdo tam nemá vůbec co dělat.

Oki
Komengakure - cesta k Jeskyním

Aniž bych otevřela oči jsem odpověděla.
"Ale jsem v poloze, ve které se moc dobře nemluví. A nemáme čas zastavovat. To děvče by to nemuselo vydržet. Až se oni postaráme, všechno vám řeknu."

Stráž

"Času máme dost a cesta před námi je ještě dlouhá, protože vy dvě nejste nejlehčí, nemluvě o tom, že i kdyby nám to mělo zabrat roky, pro tu dívku by to byly minuty, její srdce totiž nebije a všechny její tělesné funkce jsou zastaveny. Dalo by se říct, že je technicky mrtvá, i když stále žije." Odpověděl ti dosti přísně, zřejmě chtěl odpověď stejně tak, jako ji chtěl původně slyšet Akemi.