Mračna se zárukou

First topic message reminder :

K ránu se v Komengakure dalo do silného deště. Kapky deště dopadaly na střechy a vydávaly praskavé zvuky. Hladina jezera se zčeřila pod náporem dopadajících kapek a po celé její ploše se tvořily kruhy. Slunce ještě nevyšlo, bylo schované za hustými mračny, která se v údolí již od včerejšího dne držela. Odklad opravy mostu se ukázal jako hloupý a malicherný, protože k ránu se ozvala ohlušující rána. Do mostu uhodil blesk a voda, která jej celý prosákla, už jen dílo dokončila. Most se takřka celý zřítil do vody. Na jednotlivých stranách ostrova zůstala jen hromada kamení a přechod přes divokou vodu již nebyl možný. I přes velký déšť se však k mostu seběhlo dost lidí a početná skupina náhle hleděla v dál. V mlze se rýsoval obrys člověka, nejspíše ještě dítěte, které nejspíš stálo poblíž mostu a náhlá rána ho natolik vyplašila, že ho rozbouřená voda strhla sebou. Nevypadalo to, že je mu ještě pomoci, lidé na tu hrůzu pouze koukali s otevřenými ústy, nevydávali ani hlásku, nikdo z nich se neopovážil do rozbouřené vody skočit a riskovat tak vlastní utopení. Dítě bylo mezitím uneseno proudem blíže ke Třem majákům, avšak stále to bylo daleko ze všech stran. Nejspíše už dlouho hlavu nad hladinou neudrží, než ho nesmlouvavá voda stáhne pod hladinu a ono se utopí.
Dopadající kapky, jako kdyby nyní plakaly pro ubožáka, kterému život skončí dříve, než-li pořádně začal. "Kde jsou hrdinové, když jsou potřeba," ptáte se? Většina z nich stále neví, proč lidé stojí při starém mostě. Nikdo z nich nezavolal o pomoc. Jak má někdo vědět, že v mlze se topí dítě, jak ho má tak někdo zachránit? Nač jsou marné řeči, dítě v mlze zmizelo, již se vytratilo z pohledu, jeho tělo se pomalu ztratilo pod hladinou. Zachrání ho ještě někdo? Odhodlá se k tomu někdo z těch lidí, co tam stojí? Jestli ne, osud již svou náruč dítěti otevřel.

Oki
Komengakure - cesta k jeskyním

"Ach." Hlasitě jsem si oddychla.
"Pokud je to tedy tak, tak mě alespoň položte na zem. V téhle poloze se opravdu špatně něco říká."
Když mě složili na zem, tak jsem si sedla a přitiskla k sobě pevně darované, tedy propůjčené oblečení.
To je tak krásně teploučké.
"Tak kde bych začala? Když jsme ¨vylozili dívku z jezera, nebyla při vědomí. Naštěstí se mi po chvilce podařilo obnovit životní funkce. Ovšem když jsem potom dívku zahřívala, najednou se mi vysmekla z náruče, vznesla se do vzduchu a ...." Podrobně jsem jim vylíčila, co se událo.
V průběhu vyprávění se mi na tváři objevoval stále vyděšenější výraz.
"Bylo to vážně děsivé."


OFF: Omlouvám se za zpoždění. Včera jsem byl na pohřbu a pak už jsem nějak neměl náladu psát.

Akemi

začaly mě trochu pálit oči. Nejspíš z nadměrného používání ouganu. Zavřel jsem je a prsty jsem si přejel po pásce, kterou sem přes ně měl ještě přetaženou. a pásku jsem si trochu povolil. "Říkáš, že se vznesla?" Tohle je zajímavé, ale moc tomu nevěřím. řekl jsem si. "A jsi si jistá?" zeptal jsem se pak.

Stráž

Až s podivem klidný zůstal, když slyšel celý ten příběh. Jakmile Oki se svým vyprávěním skončila, zamumlal strážný něco ve smyslu: "Už je to tu zase," přičemž se rychle opravil na: "Už je tu vchod do jeskyně," a ukázal směrem k jeskyním. "Je ti snad jasné, že jestli někomu řekneš, kde přesně vchod je, tak nedopadneš dobře, že?" Otočil se strážný na Oki s chladným, výhružným výrazem. "Teď se ale stejně musíme postarat o vás tři," řekl. U vchodu do jeskyně již stáli zase dva strážní, jak bylo obvyklé. Ten, co byl s vámi, vás zavedl do jeskyní a vedl vás hlouběji, mnohem hlouběji, než se kdy Akemi dostal. Po dvaceti minutách cesty, kdy Oki bojovala s temnotou, jste došli společně k velkým, kovovým dveřím. Strážný v rytmu zaťukal a poté se dveří dotknul celou dlaní. Dveře se otevřely a Oki konečně spatřila trochu světla. Místnost byla poseta pečetěmi, nejspíše se jednalo o nějaký klanový sál pro lékařské ninjy. Okolo největší z kruhů stáli již tři ninjové, v kruhu byly nakresleny obrysy pro dvě osoby. Strážný už jen řekl: "Oni už se o vás postarají," řekl to ale dost temně a až podezřele klidně. Vzal sebou dívku, protože ona samotná již nebyla tak těžká, a odešel pryč. Dveře se za ním zavřely a vy dva jste zůstali sami v místnosti plné svítivých pečetí a s dalšími třemi ninjy, kteří na vás momentálně jen zírali.

Oki
Komengakure - vchod do jeskyně

Nechápala jsem, proč by vůbec někoho mohl zajímat vchod do nějaké jeskyně, ale rozhodla jsem se pro jistotu přikývnout na souhlas. Když jsem procházela dovnitř, stráže se na mě divně dívaly, ale stále jsem byla dosti unavená, takže mi to bylo celkem jedno.

Komengakure - jeskynní komplex

Když jsme prostupovali hlouběji a hlouběji do komplexu, začínala mnou prostupovat bázeň. Něco tak úchvatného jsem dlouho neviděla. Postupem času ale všechno temnělo a já měla problém vidět kam jdeme. Paradoxně ale, čím méně bylo vidět, tím vice to na mě působilo. Sice jsem už dávno ztratila pojem o směru, hloubce i čase a asi bych se ven ama nikdy nedostala, ale nepřišlo mi to vůbec strašidelné. Najednou sjme se ověvili v nějaké místnosti a náš průvodce nás opustil.
Až teď jsem si uvědomila, že asi vypadám dost žalostně. Proto, když jsem uviděla tři neznámé ninji, jsem se narovnala a vzpřímila. svoji katano jsem třímala ve své pravé ruce. Po chvilce mlčení jsem naklonila hlavu k mladíkovy, který tu zůstal se mnou.
"Nevíš náhodou, co se bude dít teď?" Zeptala jsem se ho šeptem.

Akemi

Sundal jsem si pásku z očí, takže si Oki mohla všimnout mého Ouganu. "Co se bude dít teď? Vím zcela určitě, že tihle shinobi se postarají o náš fyzický stav. Jinak, takhle hluboko jsem ještě nebyl, takže nám možná chvíli potrvá dostat se pak ven." řekl jsem směrem k neznámé dívce. Pak jsem se otočil ke třem lékařským ninjům a řekl jsem jim ve zkratce co se stalo.

Tři ninjové

Než mohl Akemi některému z nich něco vysvětlit, všichni tři ho zarazili. Zřejmě je nezajímalo, co se stalo, protože už věděli a zároveň viděli dost na to, aby odvedli svoji práci. Akemi si mohl všimnout něčeho zvláštního na těch třech. Zdálo se, že se jedná o bratry, možná dokonce trojčata, ale nikdo z nich neměl oči. Všichni měli místo očí jen prázdné důlky, skrz které bylo vidět bělmo jejich kostí, při mnohem bližším pohledu však mohl Akemi vidět i kousek mozku, který skrz důlky taktéž byl vidět. "Prosím, zachovejte klid a lehněte si," řekli postupně jeden za druhým. Ukázali na místa v kruhu, kde byly předkresleny obrysy lidského těla.

Jun Masa

Prechádzal som sa dedinou až kým som sa nezastavil v ramen stánku sadol som si a objednal som si jeden ramen.Kým pripravovali ramen tak som si dal dole výzbroj položil som ju na zem chvíľku som počkal a potom mi už doniesli ramen začal som ho pomaly jesť.

Situace ve vesnici se začínala uklidňovat, mlha opadla a skupinka zvědavců se rozhodla rozejít. Zřejmě nikoho z nich moc nezajímalo, co se skutečně stalo, protože jen málokteří skutečně to dítě viděli a ještě méně z nich věřilo, že tam to dítě skutečně bylo. Co však všem scházelo byl ten most, nyní museli všichni pracně obcházet celý ostrov, aby přešli přes dřevěnou lávku. Ačkoliv mlha již skoro vymizela, stále ještě hustě pršelo, obloha byla zatažená a slunce nemělo šanci skrz mraky protáhnout své prsty.

???

Kolem Juna pomalu prošla osoba, jejíž tvář skrývala kápě. Jisté ale bylo, že se jednalo o kuřáka - celou dobu, co procházel kolem, se snažil zapálit svoji cigaretu, která ne a ne hořet. Déšť naprosto dokonale všechny jeho zásoby cigaret, které měl u sebe, smáčel. Když si všiml Juna, na chvíli se zastavil a prohlížel si ho. Poté se k němu přiblížil a aniž by pozdravil, položil mu svou promočenou ruku na rameno se slovy: "Hele, mladej, nemáš oheň?" Celkem mile se usmíval, ale o nic více mu do obličeje vidět nebylo. Jeho hlas byl dosti hluboký a nedalo se z něho přesně určit, jakou má zrovna náladu.

Jun Masa

Pozrel som sa na muža čo na mňa prehovoril ale do tvári som mu nevidel. Pozrel som sa do batohu kde som mal aj obväzy,zbrane a dalšie veci našiel som škatuľku kde boli zápalky jednu som vybral a povedal som.Mám...Mierne som sa usmial a čakal som.

???

"Díky," řekl přidušeně. Vytáhl další cigaretu, vzal si od tebe tu zápalku a škrtl s ní o vnitřek pláště, zápalka se sice rozhořela, ale cigaretu s ní prostě nemohl zapálit. "Sakra, já se na to vys," nedokončil, uvědomil si, že tam jsi stále ty. "Víš co, pojď se mnou," vytáhl si tě, aniž by tě nechal dojíst ramen. "Jasan?"

Jun Masa

Hej!Povedal som ked ma vytiahol zo stánku.Dobre teda...Povedal som a vrátil som sa do stánku kde som zaplatil a zobral som si moje veci a vyšiel som znova von.A kam to vôbec ideme?Spýtal som sa ho a trochu som sa usmial a čakal som na jeho odpoved.

???

"To vysvětlím až potom," řekl, chytil tě za rameno a táhl tě skrz menší dav pryč. Táhl tě dost pevně, ale nikoliv hrubě, tudíž spíš nechtěl, aby ses mu někde ztratil. Nakonec jste došli až k loděnici, kde tě konečně pustil. Odešel do loděnice a za chvíli se vrátil. "Takže, mám pro tebe misi - odpověď ne je předem zamítnutá." Spustil na tebe. "Zaplatím ti slušně - normálně bych to zvládl sám, ale mám i důležitější věci na práci." Začal se hrabat v pod plášti a vytáhl takovou keramickou nádobu, která dost připomínala pouzdro na svitek. "Podrobnosti ti vysvětlím cestou." řekl a to už na vás mával takový obtloustlý, vousatý muž, který pro vás připravil člun k odplutí. Voda byla ještě stále divoká, ale to zjevně toho muže netrápilo.
-> pokračování v misi