Pro cigarety až na kraj světa!

???

Aniž by se tě ptal, jestli opravdu chceš tu misi podstoupit, vtáhl tě sebou do člunu. Posadil si tě hezky naproti sobě tak, aby na tebe měl dobrý výhled, jeho obličej ti však stále zůstával skryt. Muž chvíli čekal, než začal veslovat svými mohutnými pažemi, přičemž jsi si konečně všiml jeho očí, na chvíli se totiž objevily, když je osvítil blesk. Byly dost rudé jako rubíny nebo granáty. Všiml sis také, že jeho pohled nesměřuje na tebe, bohužel si ale nemohl vidět, kam přesně jeho pohled směřuje, protože mu obličej částečně kryly jeho vlasy uhlově černé barvy. Možná byl nejlepší čas, zeptat se ho, co přesně od tebe potřebuje.

Jun Masa

Sedel som na člne a ani som nevedel kam ideme voda bola dosť divoká.A vôbec o akú misiu sa jedná?Spýtal som sa pričom som sa pozrel na toho druhého muža ale iba na chvíľku hneť na to môj pohľad smeroval na muža z kapucňou.Mohol by som vidieť vašu tvár?Mierne som sa usmial a čakal som na jeho reakciu.

???

"Moji tvář nepotřebuješ vidět," vysmál se ti, když jsi vznesl ten požadavek, o misi ti však vyprávět začal: "Mise je to poměrně jednoduché, ale je to daleko - potřebuju po tobě, aby donesl tuhle keramickou nádobu do vesnice asi 30 kilometrů vzdálené od Komengakure. Nádoba je zapečetěná, takže se ji nepokoušej otevřít. Cesta ti zabere tak den, maximálně dva. Jakmile přijdeš do té vesničky, vyhledáš kováře a tu nádobu mu předáš, on ti za to předá jinou, poznáš ji podle emblému oka na víčku. Rozumíš?" Chvíli se koukal na tebe, o tom nebylo pochyb, ale pak se znovu plně věnoval řízení loďky. Břeh už nebyl daleko.

Jun Masa

Dobre rozumiem.Povedal som a po chvíľke som dodal.A čo s toho budem mať ja?Mierne som sa usmial pričom som sa pozrel na neho.Deň cesty jaj...Pomyslel som si a z hlboka som sa nadýchol a čakal som sa jeho odpoved.

???

"Neříkal jsem už, že platím velmi dobře?" Zeptal se tě, jako když se člověk ptá nějakého hlupáka. Muž přestal veslovat a loďka narazila mírně do břehu. "Tak," ukázal ti ven z loďky a sám se zvedl. "Jo, ještě něco, než odejdeš," sáhl do kapsy a hodil ti tu keramickou nádobu, spolu s ní ti hodil ještě nějaký váček, který při tom, když jsi ho chytil, pěkně zachrastil: "Zbytek dostaneš, až se vrátíš, teď už plav," řekl. Samozřejmě tím nemyslel, abys skutečně plaval, ale abys už šel. On sám šel k jedinému rozcestí, co tu bylo a už se skoro vydal ne cestu, když na tebe ještě zavolal: "Hledej kovárnu U Bělostného obláčku, tak najdeš jak tu kovárnu, tak tu vesnici," pak už jen zmizel někde po cestě. Na rozcestí byl samozřejmě i ukazatel, který ukazoval, že zmíněná kovárna by měla být rovně.

Jun Masa

Vyskočil som z člnu a potom som chytil keramickú misku aj z vreckom a začal som ho počúvať.
Ked dohovoril tak som sa pozrel na tabulu a podla smerom ktorým ukazovala som šiel.Jasné...Povedal som hlasnejší a vrecko aj z misku som si dal do batohu a už som kráčal po cestičke.

-> Cesta se zprvu táhla lesem, až poté nastoupil rozličný terén. Jen, co jsi vyšel z lesa, začala cesta stoupat do hor. Mohl jsi vidět jejich zasněžené vrcholky, které přímo oplývalo sněhovým bohatstvím. Netrvalo to dlouho a už jsi se brodil sněhem. Také se dost ochladilo až ti mrzly nejenom palce u nohou, ale také i nos, prsty, uši. Takovýmto tempem bys nejspíš brzy skončil jako kostka ledu. Naštěstí jsi si v dáli všiml jeskyně, která se zdála být dobrým útočištěm a ochranou před zimou. Už jsi však nemohl říct, zda-li tam nebude už někdo jiný anebo něco jiného.

Jun Masa

Sakra to je zima...Pomyslel som si v tom som zazrel nejakú jaskyňu rýchlo som k nej pribehol a vošiel som dnu.Je tu niekdo?Spýtal som sa pričom som počul iba ozvenu svojho hlasu.Sadol som i na zem a dal som si dole zvitok z chrbtu a položil som ho vedľa seba a taktiež som si dal dole z chrbtu veľký shuriken z batohu som vybral plášť ktorý som si obliekol vybral som si aj jedlo ktoré som začal hneť jesť.Musím nejako založiť oheň...Neustále som nad tím premýšľal.

-> Jeskyně byla dost teplá sama o sobě, brzy jsi si uvědomil, že je to jeskyně s termálními prameny a že tam rozhodně sám nebudeš. Z tvého přemýšlení tě vyrušila až nahá dívka, která kolem tebe proběhla a přímo před tvýma očima skočila do sněhu. Sníh se ihned vypařil, skoro jakoby vysublimoval. Voda po něm ale zůstala. Jakmile se dívka vrátila, všimla si tebe a okamžitě se začala zajímat: "Hej, hej! Navštěvníček! Moc návštěvníčků tu nemíváme, hej!" usmívala se na tebe.
Byla to dívka s dlouhými modrými vlasy a modrýma očima. V obličeji však dominovaly také brýle. Slušně se její postava dala vyjádřit jako velice obdařená a štíhlá.

Jun Masa

Pozeral som na to dievča poriadne som ani nevedel čo povedala. Postavil som sa a milo som sa na ňu usmial.Ahoj volám sa Jun...Povedal som.Nevieš kde sa nachádza kovárnu u Bělostného obláčku?Spýtal som sa jej pričom som sa jej nepozeral zrovna do očí.

Dívka

"Kovárna U Bělostného obláčku? No, tohle jsem lázně Na Bělostném obláčku a kovárna je asi dvě stě metrů na sever. Uhm, nechceš se k nám přidat?" Odpověděla ti a zároveň se zeptala. Z jeskyně jsi mohl slyšet několik dalších dívek, těžko říct, jestli i chlapců, ale dívky rozhodně, protože ty byly alespoň slyšet. "Vnímáš?" zamávala ti rukou před obličejem, když k tobě přišla a její přednosti málem narazily do tvého obličeje.

Jun Masa

Aha...Povedal som a mierne som sa usmial.Pridať sa k vám....mám ešte čas takže áno.Pozrel som sa jej do očí a potom som si zobral zvitok a shuriken a dalej som na ňu pozeral.

Dívka

"Tak už pojď," mávla na tebe, když šla dál do jeskyně. V jeskyni bylo velké množství různých přírodních bazénků. V podstatě se jednalo o vyhloubeniny v jeskyni, ve kterých byla voda. Voda měla různé barvy a již od pohledu různé teploty, z některých šlo dost páry, odjinud se ji objevovalo jen málo. Společně s tou dívkou, která tě pozvala, tu bylo dalších dvacet takových a v rohu jeskyně seděli ještě dva mladíci, tak tvého věku. Dívky si jich nějak moc nevšímali, ale když jsi přišel ty, najednou se jich na tebe sesypalo, alespoň tak polovina z nich.

Jun Masa

Zrazu sa na mňa nalepilo približne 10 dievčat začal som pozerať na každú jednu ale niečo mi tu nehralo.Toto nemôže byť pravda...žeby genjutsu?Spýtal som sa sám seba.Mal by som ísť...Povedal som si pre seba a snažil som sa dostať z tej kopi dievčat čo stáli okolo mňa.

Dívka

"Návštěvníček chce odejít?" zeptala se tě, zřejmě vytušila, že jsi vytušil něco ty. Anebo to taky mohlo být zcela jinak. "Prosím, nedržíme tě tady, děvčata!" Tleskla a kupa dívek z tebe slezla. Vypadalo to, jako bys je urazil. Brzo se však vzpamatovaly a už zase řádily ve vodě.

Jun Masa

Sakra toto budem ľutovať celí život...Povedal som si a ešte raz som sa pozrel na tú kopu dievčat skoro som sa až rozplakal ale otočil som sa a začal som vychádzať z jaskyne zvitok aj shuriken som si dal na chrbát a šiel som.Vyšiel som z jaskyni.Dobre teraz musím nájsť tu kovárnu...Povedal som a šiel som smerom kde údajne mala byť.

-> Asi po dvou stech metrech jsi skutečně narazil na další jeskyni. Její vývěsní štít se honosně hlásal jako kovárna U Bělostného obláčku. Z jeskyně, tedy ze špičky, také vycházel dým. Zřejmě to byl vystavěný komín, ale ještě jsi ani nebyl uvnitř. Vevnitř tě čekalo překvapení. Stěny byly obloženy dřevem, většina nábytku byla ze dřeva. Kamenná výheň, kovadlina a některé další nezbytnosti kovárny sálaly příjemným teplem. Ty jsi viděl jen postaršího muže, který celý zpocený ohříval zrovna kus železa ve výhni.

Jun Masa

Vstúpil som dnu.Dobrý deň...Povedal som s pozrel som sa na muža a dal som si dole batoh z ktorého som vybral kus látky v ktorej bola zabalená miska.Keramickú misku som vybral.Toto vám posiela jeden muž z Komengakure no sato....Ukázal som mu misku.Vy by ste tu tiež mali mať dajakú podobnú keramickú misku pre mňa...Dodal som a čakal som.

Kovář

Najednou se otočil a odkašlal si. Jen si tě tak prohlížel a prohlížel, pak přišel k tobě blíž a začal si tě osahávat. Nejdříve ti zmačkl levé rameno, poté pravé. Pak i paže. Už už se chystal na stehna, když jen máchl rukou a ty jsi ucítil vzduch, který tím tak rozvanul. "Takovou třasořitku mi sem posílat!" Rozčílil se a vzal od tebe keramickou nádobu. "Ale alespoň mi tady bude konečně někdo pomáhat, tak - je mi jedno, jak se jmenuješ, budeš-li k užitku, možná ti nějaké jméno i dám, ale do té doby jsi poskok! Jasný, Poskoku?!" Zahřměl mohutným hlasem, až ti na zádech vyskákaly chlupy. "Támhle máš uhlí," ukázal na hromadu černých hornin: "Budeš přikládat do pece a dmýchat plamen - kapiš?!"

Jun Masa

Nie...Povedal som a pozrel som sa na neho.Mám vám iba dať misku a dostať inú...poskoka nebudem robiť!Povedal som bol som už nahnevaný.Sakra prečo práve já?Pýtal som sa sám seba a čakal som kým dostanem inú keramickú misku.

Kovář

"Tu další nádobu dostaneš, až si to odpracuješ, Poskoku. Nedělej ze sebe hlupáka, copak ti rodiče neřekli, proč sem jdeš? Kdysi dávno jsem tvému otci zachránil život a on mi měl poslat svého prvorozeného, teď si tady, tak koukej makat, než tě majznu kladivem," zařval na tebe. Zřejmě tě někdo podvedl anebo jsi nebyl na správném místě, ale to by od tebe asi nebral hned tu nádobu. Zřejmě tě ten muž, co tě poslal na misi, pěkně dopálil.

Jun Masa

Len by si to skúsil ty ožran starý...Povedal som potichšie aby to ten muž nepočul.Ku*va...toto neni možné prečo práve ja?Neustále som sa pýtal sám seba.Mohol by som si zobrať peniaze a ísť preč...v dedine by som sa už ani neukázal...Rozmýšľal som ako sa vyhnúť práci.

Kovář

"Rodiče tě nenaučili pokoře, Poskoku?" Zeptal se tě, když k tobě přišel ještě blíž a chytl tě pevně za rameno. Jeho stisk byl dost pevný, nejspíš by tě rozdrtil, kdyby chtěl. "Zavři kušnu a začni makat, nebo z tebe udělám žrádlo pro psy!"

Jun Masa

Iné mi nezostáva...Povedal som si pre seba a dal som si dole všetku moju výzbroj a aj plášť.Vyhrnul som si rukávy a zobral som lopatu a začal som prikladať do peci.Komu som čo spravil že tu takto musím robiť...Pomyslel som si a prikladal som dalej.

-> Tvá práce pokračovala až do úmoru. Neustále si přikládal, ale uhlí jako kdyby mizelo a vracelo se zpět na hromadu, která byla větší a větší. Už jsi měl pocit, že tu jsi více jak týden, tvé ruce se již třásly, nohy se ti podlamovaly a ty jsi jen tak tak držel rovnováhu. Kovář na tebe jen neustále křičel: "Dělej, Poskoku! Přidávej víc uhlí, Poskoku! Neflákej se ty, Poskoku! Neštvi mě, nebo tě majznu, Poskoku!" Takhle to šlo neustále a neustále dokola. Jestli brzy něco neuděláš, jistě tě ztrhá zcela do úmoru. Nejspíš i něco horšího. Když jsi totiž tak pracoval, neustále na tebe koukal, jako kdybys měl být jeho dárce orgánu. Jako kdyby v tobě viděl své náhradní díly. Když už jsi v nohách necítil nic, začal jsi padat, před očima se ti zatmělo a ty už si jen vzpomínáš, jak jsi padal obličejem k zemi. Probral jsi se až za hodně dlouhou dobu, kovář se nad tebou skláněl a držel ti něco na čele - byl to kus látky namočený ve vodě. "Pracoval jsi dobře, June, už můžeš jít, ale nevracej se za žádnou cenu stejnou cestou, tak zní má rada." Usmál se na tebe a vložil ti do rukou nádobu s emblémem lva. Kovář přešel zase ke své peci, ale jak tak šel, jako by se vytrácel, až úplně zmizel. Ke tvému zjištění si však ale zdaleka nebyl u konce své pouti. Potřeboval jsi nádobu s emblémem oka, nikoliv lva.