Dom hrôzy (2. udalosť)

Seiji Aburame
Vstúpil som do budovy prešiel som dlhou chodbou a zastal som pred dverami Tak kto vie čo tam bude ale ak tam nevojdem nezistím to. Sakra ja som tak zvedavý. pomyslel som si a otvoril som dvere vstúpil som do miestnosti.

ANBU

,,Hmmm." razom dvihol hlavu shinobi v tmavej miestnosti a hoc tam nebolo ani kúsku svetla presne vedel kam sa pozerať.,, Po dlhej dobe sa našiel jeden odvážny." zašepkal sledujúc dvere ktoré sa pomaly otvárali a dnu vchádzalo slabé svetlo.,, Niekto buď natoľko silný aby bol schopný sa preukázať alebo natoľko šibnutý, že nad týmto miestom ani nerozmýšľal." pomyslel si a videl ako osoba vstúpila odvnútra a dvere sa razom zavreli a oni ostali opäť v úplnej tme tentoraz obaja.,, Koho tu hľadáš alebo čo presne tu hľadáš?" ozval sa šepot po miestnosti.

Seiji Aburame
Vstúpil som dnu a pomaly som vypustil zopár chrobákov okolo seba začul som tú otázku a potom som povedal Hm Koho tu čakáš ? alebo načo tu čakáš ? môj hlas bol tichý a snažil som sa zistiť či to je jediná osoba v miestnosti

ANBU

,, Nesnaž sa ma hľadať chlapče. Cítim a počujem tvoj dych, tvoje myšlienky ma zasahajú jedna po druhej." šepkal ale jeho hlas sa ozýval v tichosti celo miestnosťou.,, Moaj otázka znela jasne." dodal a v tme otvoril oči a videl presne kde stál Seiji a chakra z chorbákov mu priam bila do očí.,, Okamžite to odvolaj!" skríkol náhle ANBU a sledoval malé tvory.,, Tá chakra hoc malá mi nedá pokoj." pomyslel si.

Seiji Aburame
Kráčal som po miestnosti a potom som mu odpovedal Moje myšlienky hm zaujímavé načo ti mám povedať čo tu chcem keď počuješ moje myšlienky asi to zistíš aj sám nie ? A nemám čo odvolať nepoužil som nič zvláštne mne zase nedá pokoj tá tma .

ANBU

,,Hráš sa na múdreho chlapček?" zašepkal s odporom a nespúšťal z neho zrak.,, Nech urobíš čokoľvek mňa neoklameš." dodal a razom stál za ním.,, Keď raz ovládneš tajomstvo chakry dokážeš nepozorovane preniknúť kamkoľvek." šepol a zmizol zase preč.,, Teba trápi tma?" spýtal sa ho.,, Ja tu tmu nevidím." odvetil mu.,, Ale načo by si potreboval svetlo ak nevieš vidieť enviditeľné?" spýtal sa ho.

Hasuko Inuzuka
Byli už skoro před domem hruzy když začali řešit problem s držením za ruce.
" Prosím tě nemyslíš že kdyby mi to vadilo tak se vysmeknu hned nebo něco řeknu?"
přejel jí prstem přes nos.
" Tím se nemusíš trápit ,spíš by jsi se měla začít bát toho co je uvnitř toho domečku."
oznámil vesele a chystal se vejít.

Nelli Natsuki

I.. to fakt.. promin... Na todhleto jsem vážně antitalent. Řekla jsem a znovu jsem zasmatkovala. Když jsme byli u domu hrůzy, docela dost jsem se bála. Kousla jsem se do rtu a pokoušela jse usmát na Hasukiho. Tak ehm.. jdeme? Zeptala jsem se ho trošku rozpačitě.

Hasuko Inuzuka
"Buď v klídku o nic nejde, tak si mě držela za ruku a co?
usmál se na ní . PSíš prostě nebral držení za ruce jako nějak vyznamné.
"Jop už asi jo."
otevřel dveře onoho domu a odvažně se vydal tam kde ještě žadný člověk... špatný text prostě vstoupil.

Nelli Natsuki

Dobře... řekla jsem a zaculila jsem se .. Když jsme vešli všechno tu bylo takové černé, a strašidelné. Najednou okolo mě něco prolítlo. Lekla jsem se tak že jsem se chytla silně Hasukiho ramene.Bála jsem se docela dost, a jediný klučina poblíž byl on, a k tomu byl tak hezkej atd...

Hasuko Inuzuka
Byla zajimavá zkušenost být sám ve tmě navíc s krasno uholkou která se na vás strachy lepí. Věděl ,ale že tohle není normální dům hruzy tak čekal že tyhle přijemné chvilky budou přerušeny nečím nepřijemným. Pro zatím se ale rozhodl si je plně užít. Chytil Nelli jednou rukou kolem pasu a zcela jemně jí k sobě přisunul.

ANBU

,,Ale ale ale." ohriakol ich ANBU sediaci na veľkom kameni keď sa miestnosť zmenial na príjemne miesto pri jazierku.,, Porušili ste prvé pravidlo, že ste sem prišli spoločne a ešte si tu aj lásku idete vyznávať?" odsekol a pokrútil ANBU.,, Tam sú dvere a vypadnite radšej." dodal.

Nelli Natsuki

Pravidla? Pokuď vím tk žádný nejsou. A vyznávat lásku ??! Zatvářila jsem se nechápavě. Přesně! Ještě je brzo, a navíc.. ! Ježiši! Nadávala jsem a nevěřícně jsem kroutila hlavou. Hasukiho to očividně také překvapilo, podle toho vírazu v obličeji.

ANBU

,, No jasne. Len tak si sem prídete a myslíte. To je ten problém." podotkol ANBU.,, Miestnosť odráža vaše pocity, no myslíš, že ja by som stvoril niečo také odporné?" spýtal sa ho no odpoveď nečakal.,, Ale budiš, vstúpili ste jednou nohou do pekla a teraz sa hádate s diablom. Aké prízračné."" povzdychol si.,, No dobre najprv zabijem ju a potom sa pustím do teba prcku." dodal stáel sediac na kameni pri jazierku a jemne si ponaťahoval ruky.

Hasuko Inuzuka
Rozhledl se po místnosti ve které vlastně byli.( tímto prosím o co možná nejlepší popis toho co v místnosti je nebo není a kde abych si udělal hrubou představu)
" Vím já co byjste stvořil nebo nestvořil ,navíc na pocitech není nic hnusného jsou motivace. Ehm a proč jí jako chete zabíjet?"
sundal Kuroiho přeci jen nechtěl aby jeho pes byl zraněn.

Nelli Natsuki

Ten divný chlapík si hrál na největšího borce ze všech, tedy mě to připadalo jako demence ale no radši nebudu upřímná. Zabít? Jen by jste na mě šáh a usekla bych vám ty vaše prstíky. Řekla jsem a udělala jsem vážný mrazivý pohled.

ANBU

,, Čo ja by som stvoril?" zopakoval potichu a zrazu bola všade len čierna tma. Bolo vidieť iba ich troch.,, Toto. Chladné, nemilosrdné miesto bez kúska citu." zasnil sa ANBU.,, Tak zabil by som ju už len z princípu, že slabí nemajú čo v ANBU a ich blízkosti hľadať nehovoriac o jej neužitočnosti." prehovoril a hneď sa na ňu obrátil.,, Dievčatko maličké príliš silné slová na teba. Dolámala by si si manikúru predsa." zasmial sa ANBU.,, Nerobte si tu zo mňa srandu deti." povzdychol si.

Hasuko Inuzuka
" Slabí tu nemají co dělat no tak to jsme tu všichni špatně. Každý z nás je slabý každý trochu více nebo méně ,ale není síla v tom znát svoje slabiny. Navíc smrtí se slabiny nezbavíte ,přijde jiná. Spíš čas a cvik dokáže slabinu u jedince natolik omezit nebo uvědomit tak, že se stane silnou stránkou.... A no můžete přestat zhasínat , teda pokud nechcete cejtit tu lásku jak říkáte." zkusil nasát nosem jestli tohle vše je nějaká finta mysli nebo skutečná.

Nelli Natsuki

Podívala jsem se na Hasukiho a pak na ANBU. Hasuki promiň ale,.Nachvíli jsem se zasekla.. Hasuki byl zřejmě vše řešit v klidu, míru a spíš řečnicky ale já jsem Tomu pitomečkovi něco udělat.Původne jsem se chtela rozeběhnout, skočit na něj a zakousnout se. Ale pak mi došlo že by to nemělo cenu. ale .. to nemá cenu. Otočila jsem se a rozeběhla se směrem ke dveřím.

ANBU

,,Ak svoje slabiny nepoznáš, tak potom nevieš ako ich máš odstrániť." odpovedal mu jednoducho.,, Mojou úlohou tu nie je Vás úražať ani nič podobné." prehovoril s nevôľou ANBU.,, Moja misia je jasná a Vám by mala byť tiež. Hoc kto nepochopí zmysel dom hrôzy nemá zmysel tu ostávať. Ja Vám len ukážem čím som si prešiel a je na Vás." zašepkal.,, Či už tie muky ktoré som prežil pochopíte alebo nie. Možno sa Vám to bude zdať absurdné, možno ma budete odsudzovať. No ja denne bojujem za bezpečnosť a existenciu Konohy." dopoveal a zbadal ako kunoichi odchádza.,, A kto to nepochopí, bude stále len jedným z davu, človek milión." nadýchol sa.,, Ja nezhasínam toto je realita." doplnil.

Hasuko Inuzuka
" To je pravda. Nicméně kdo zná všechny své slabiny, když se slabina muže objevit až časem."
mudroval.
" Jenže pochopení zavisí na pozorovateli. KAždý považuje jiné věci za duležité... aha vy nerosvěcíte vy děláte tu vodu a tak to jsou vaše vzpomínky že? Hmm myslím že učit se z života jiného je zajimavá cesta aspoň uvidím možnosti a chyby někoho jiného než své vlastní."
otočil se směrem kde tušil Nelli
" Nechoď tohle bude možná dost poučné."
nadhodil.
" Teda nevadí ,že tu budeme dva?"

Nelli Natsuki

Když jsem byla už skoro přič z toho domu Hasukiza mnou něco zakřičel, bohužel jsem ho už neslyšela tak jsem šla dál. Otevřela jsem dveře, a hlasitě za sebou zabouchla, byla jsek šíleně naštvaná, ale při tom mi bylo docela líto že tam Hasuki zůstal sám.

ANBU

,, Mojou úlohou je Vám predostrieť čo zahrňuje život ANBU a predstavu ktorá panuje." prehovoril pokojne.,, Samozrejme aj my ANBU máme city no pocit je relatívny pojem ktorý zahrňuje poväčšinou len časť klasických pocitov ktoré si interpretujeme vlastným spôsobom." povzdychol si.,, Samozrejme máme pocity dôvery, ale len dôveru vo svojich kolegov a v tom, že nás hoc aj zabijú ak je to nutné. Máme pocit zodpovednosti k vesnicy čo nás ženie k samovražedným misiám. Je toho toľko čo neviete a čo si nemyslíte." natiahol sa a vstal.,, môj život je život utrpenia. Utrpenie za výnimočnosť ktorú som do lona pri narodení dostal. No som hrdý, že môžem byť jeden z tých výnimočných nech som prežil čokoľvek." dokončil.