Dom hrôzy (2. udalosť)

Katsue Ayaka

Midori se mě snažila rozveselit, ale moc to nepomohlo, jelikož anbu si jí vůbec nevšímal a pokračoval dál. Snažila jsem se ho neposlouchat, ale nakonec jsem zareagovala. Sen? Potichu jsem zašeptala. Musím se uklidnit...Je to přece jeho práce - zdeptat nás. Nesmím tomu podlehnout, NESMÍM! Opakovala jsem si pořád ve své hlavě. Jenže to mi bylo k ničemu, protože teď zašel opravdu až moc daleko. Stála jsem jako zkamenělá a s vytřeštěnýma očima plnýma smutných vzpomínek jsem zírala na dvě postavy. Osoby, které mi byly vůbec kdy nejbližší, ale které jsem už ztratila, stály předemnou. Okaasan...O-Otonashi-kun... Vydala jsem ze sebe zlomeným hlasem. Potváři mi stekla slza, která dopadla na zem. Obě dvě osoby se usmívaly... Přestaň! Slyšíš??? Zařvala jsem po anbíkovi. Zavřela jsem oči a ještě si obličej přikryla dlaňmi. Tohle je jen iluze...Jen iluze...Vzchop se Ayako! Už je to dlouho...Musím se přes to přenést!

ANBU

,,Prestať?" zasmial sa Anbu.,, Nech sa ti páči." usmial sa ale všimol si, že zavrela oči a prestala sa dívať.,, Cítiš to?" spýtal sa jej a všade okolo padal sneh ktorý dopadal na všetkých.,, Cítiš ho? Ten studený mrazivý sneh." pridával ANBU.,, Čo ti to pripomína ha? Jedna zo spomienok ktorá ti v hlave víri deň čo deň. Spomienka na ktorú nezabudneš. Jeden jediný deň ktorý ti zmenil život." hovoril vážne a vytasil kunai.,, Prvá rána z milosti." stroho odsekol a vrazil kunai žene do srdca ktorá hlasno vykríkla a padla na zem bez známok života.
Postavil sa opatrne za chlapca a vedel, že Katsue ešte vníma.,, Isto poznáš ten pach, pach nemocnice. Lieky a dezifekcia." šepkal tichšie tichšie.,, Chlapče zahráme sa." prehovoril veselo a chlapček sa potešil.,, Zavri očká a počítaj do 10." povedal mu a chlapec zavrel oči a počítal.,, Pada bum." dodal ANBU keď chlapček povedal slovo 10 a prebodol aj toho chlapca ktorý s kunaiom v tele a hlasným výkrikom padol na zem.,, Sny sa stávajú realitou ale sen ide ruka v ruke s nočnou morou." odvetil.

Katsue Ayaka

I když jsem měla zavřené oči a zakrytý obličej, stejně jsem pořád slyšela. Zoufalý výkřik, který patřil mé matce mě bodal u srdce. Tohle je jen ILUZE!!! Tohle není doopravdy. Slyšela jsem jeho kroky, které směřovaly k chlapci. Anbu najednou promluvil na chlapce. Bylo mi jasné, co chce udělat. Odstrčila jsem Midori a skácela se k zemi se sklopeným zrakem. Neměla jsem odvahu, podíval se směrem, kde stál anbu. Drž hubu! Sklapni! Vykřikla jsem zoufale, ale anbu jako by mě ani nevnímal. Ticho, které panovalo po mém výkřiku narušil chlapec. "Ichi, ni, san, shi, go, roku, nana, hachi, kyuu..." Ticho! Zakřičela jsem znovu. "Juu" Dořekl chlapec. S vytřeštěnýma očima jsem jen hleděla do země, když i on padl k zemi. Najednou jsem se zamračila a práskla pěstí do podlahy. Ty hajzle!!! O co ti jde? Co tímhle sleduješ?! Kolik ti může být? 15?! Nejsi starší než my dvě...Jsi vůbec člověk? Jak takhle můžeš deptat ostatní a mít z toho radost?! Jsi jen hnusná zrůda, nic víc! Zrůda bez jakýchkoliv citů! Spustila jsem řev mířený na Anbíka, doprovázený proudem slz. Teď už mi bylo všechno jedno. Postavila jsem se a probodávala ho pohledem. Tak, co uděláš teď? Ušklíbla jsem se. Můj smutek a zoufalství se hodně rychle měnil ve vztek.

ANBU

,,Ani nevieš ako mi lichotíš." potešil sa.,, Áno nie som človek a ty si spochybnila a podcenila súpera skôr než si vedela čo dokážem." prehovoril.,, mojou úlohou je skúšať tvoju psychiku a robiť na teba nátlak horší než aký kedy môžeš zažiť." odvetil a sledoval každú jej reakciu.,, A vidím, že sa nedokážeš ovládať a si strašne emotívna. S tebou manipulovať je jedna radosť. Ešte pár minút a stačilo by ti dať vodítko a mám pejska ako vyšitého." pousmial sa.,, Začni najprv zhlboka dýchať a môžeš tieto dve zdochliny..." ukázal na ženu a chlpaca ktorí ležal iv kaluži krvi na zemi.,,... odpratať lebo tu robia nenormálny bordel aj tak už zdochli." dodal.

Katsue Ayaka

Promiň že tě zklamu, ale čokla ti fakt dělat nebudu, tak hluboko jsem ještě neklesla. Odpověděla jsem mu. Tak jo, klid...On má akorát radost z toho, jak mě může rozhodit. Snažila jsem se uklidnit, ale pohled na ty dva ležící v kaluži krve mě doháněl k šílenství. Jen tak tak jsem se ovládala ao totálního výbuchu vzteku. Nebudu ti dělat služku...Navíc, nebudu uklízet něco, co není skutečné. Má matka už zemřela...a Otonashi taky. Jednou jsem si tím už prošla, tak tu na mě nezkoušej hrát na city s těmahle ubohýma náhražkama! Tohle, i když tak vypadají, nejsou mé milované osoby. Omámit a podvést smysly...to je to, o co vám jde. Hrajete si s city ostatních. Je mi z tebe zle. Odmlčela jsem se...Radši, ať je ze mě nedospělej idiot, než něco bezcitnýho jako ty. Jo, jsem citlivá...Ale jsem na to hrdá. Svých citů se nevzdám. Je to mojí součástí, kdybych to udělala, ztratila bych část sebe...A jinak, jsem ráda, že tě to těší

Hasuko Inuzuka
chvilku se zamyslel a pak začal
" Hmm máte pravdu že smrt blízkého dobře překonaná muže vybyčovat člověka k vyším možnostem, ale má smrt pro mě končí můj vývoj. Myslím a mohu se plést že mnohem složitější je kvuli něčemu žít než zemřít. Zemřít není tak těžké stačí překonat strach ze smrti,ale žít? Žit znamená soustředit se na každý den kvůli poslaní . Být odhodlaný vstát po každé porážce bránit všechny na kterých mi záleží bránit svou vesnici a dělat to každý den ať už je plný zdaru nebo ne. To musí být mnohem těžší než prostě zemřít a vzdát to. Víte já o nikoho nepřišel a no nevím jestli znám někoho kdo jo chapu ,že to muže být motivace k rustu, na stranu druhou pevná rodina a fakt ,že se o něktteré věci nemusíte starat vám dají návyky které jako syrotek nepoznáte dá vám to vzory , prostě muže to dát hlavně čas na zdokonalení se a velkou odezvu v učení.... Je to přesně o tom nasylím a tvrdou vychovou vás něco naučí to u syrotka nepoznáte do akademie a i tam je to dost volnější. Zase je jiná vydrž nu vše má svoje plus a mínus. Chápu vaší obět zaplatit emocemi za to aby někdo koho neznáte mohl žívt v klidu je velká obět a odpovědnost navíc nejste znamí jmeny takže sláva nic... jen snad pocit že prostě přispíváte k chodu celku a nu vše co se děje v době kdy sundáte masku. Přeci jen služba anbu někdy končí ne?... Stejně si nemyslím ž nemáte žadné emoce kdyby jste je neměli neděláte to asi jste přirpaveni na boj ,takže jich řadu prostě vynecháváte ale nějaká elementarní hrdost nebo spokojenost sama se sebou to tam být musí? Promiňte že se tak ptám ,ale zajmá mě to."
zhluboka se nadechl tahle dlouho nemluvil ani nepamatoval.

ANBU

,, Nie sú skutoční?" spýtal sa jej odrazu a pritiahol si k sebe telo malého chlapca.,, Tak dobre potom ti nebude vadiť ak ti dám lekciu z anatómie človeka." podotkol a ešte živé dieťa pritiahol úplne k sebe ležiac na bruchu. Rozrezal mu oblečenie a urobil dlhý rez cez celý chrbát pričom to dieťa z posledných síl vykrikovalo Katsuino meno.,, Toho kvílenia si nevšímaj ono to o chvíľu zdochne nadobro." ubezpečoval ju a roztiahol ranu a odhalil celý obsah tela.,, No pozri me sa. Všetko ako na dlani." pousmial sa a strčil ruky do toho tela a pomaly vyberal orgán za orgánom.,, Tu máme pľúca, srdce, obličky aha pečeň." podotkol.,, Tvoj kamarát nikdy nepil čo? Má slušnú pečeň." dodal a hodil ju za sebou pričom všade bola krv.,, Ešte pokračujeme?" spýtal sa jej.

ANBU

,,Zomrieť neznamená len zomrieť fyzickou smrťou. To, že zabiješ city a všetko čo si v sebe mal nehovoriac o tom, ež musíš zaprieť vlastnú rodinu a všetkých priateľov. To je smrť, nie tá chvíľa keď slabosť vlastná a šikovnosť súpera ťa prekoná. To dva diametrálne rozdielne spôsoby smrti o ktorých by sa dalo rozprávať, pretože obe znamenajú pre nás niečo iné hoc vy poznáte len ten jeden jediný keď strácate blížneho navždy. No my strácame všetko a na to všetko sa musíme ešte celý život dívať." prehovoril a pozrel na chlapca pred sebou.
,,Služba v jednotkách ANBU nie je povinná no kto raz okúsi túto bolesť. Tú zodpovednosť a život v naších radách vie, že toto je na veky večné len pre nás. Aj keby sa nám podarilo vrátiť sa do spoločnosti nikdy to nebude my. Budeme len bezduché schránky zabíjajúce bez mihnutia oka, ktoré keď vojdú do reštaurácie nehľadajú voľný stô ale spočítajú počet ľudí, rozoberú koľkí sú shinobi a ktoré majú pri sebe zbrane a predpokladáme aké schopnosti môžu mať." vysvetlil mu.
,, Ak ide o naše pocity prirodzene máš pravdu. Sme síce ANBU ale ľuďmi sme stále nech robíme čo chceme." povzdychol si.,, Ale nemáme pocity v pravom slova zmysle. Máme len úbohé nahrážky pocitov. Pocit zodpovednosti, vernosti k vesnici, dôvera vo svoj tím ale dôvera ktorá znamená, že verím v to, že ak ohrozím vesnicu alebo sa dostanem do zajatia sú schopní ma zabiť aby zabránili pihrome ktorá nastane ak zo mňa dostanú informáce ktoré by nám mohli poškodiť. Máme náhražku, úbohú nahrážku ktorá nás niekedy drží pri živote. No jedno jediné nám ostalo. Viera a odhodlanie brániť to jediné. V Konohagakure no Sato a nech sa deje čo sa deje. Či je noc či deň, či prší alebo sneží, či už tam budú stáť dvaja alebo dva milióny nepriateľov. Stále to budeme my, ktorí sa postaví zoči voči hrozbe a ak bude treba položíme aj vlastné životy za cenu vašich a našej vesnice." dopovedal.

Hasuko Inuzuka
" Rád bych řekl ,že to chápu. Ale po pravdě vubec tomu nerozumím. Copak nestojí matka proti vlkům spíš když se snaží zautočit na její dítě právě kvůli poutu a emocím,které mají? Copak není lepší mít po boku přítele který vás zná a který bude žít s vámi po boku. Někoho třeba jako je můj Kuroi. Není zbavení se vcšehc citů utopie a toužebné přání , jistě v boji by některé city měli jít pryč ty špatné jdoucí ke zbrklosti, ale řada z těch pocitů naležitost k vesnici to že chráníme někoho koho známe, to z nás vyžene mnohem víc donutí nás to podniknout mnohem větší kroky než když tu motivaci mít nebudeme. Nerozumím tomu abych se přiznal, jistě disciplína a schiopnost poslechnout je asi nutná, ale přijít o emoce o srdce být jako stroj na zabíjení . Nevím podlemě když se setkají dva zkušenější ninjové vyhraje ten jehož motivace bude sylnější a jakou motivaci muže mít někdo kdo necítí vůbec nic? Navíc jak sám říkate vy zmeřete svou duší ale stale máte na očích vše co jste objetovali a to musí působit nesmírnou bolest zaroven to muže být v nejužší nouzy ten pohon o kterém mluvím. Jistě nemám toho za sebou tolik jako vy a nechci srovnávat svoje slova naivního začátečníka s vašimi. Jen mi to nepřijde spravné i když míra oběti kterou dáváte za naše bezpečí mi je čím dál tím jasnější a myslím ,že když nic jiného budu si vaší prace mnohem více važit. A i to je cenná lekce. Hmm když vejdete do restaurace vy budete koukat na zbraně a nebezpečí vidíte já budu taky sledovat lidi z opatrnosti zaroven se budu bavit s přáteli a spoléhat na to že to co nevidím já vidí oni. Navíc ten kdo má emoce je muže poznat u jiných zná postoje výrazy ví co čekat když se to naučí a jak se chovat.... Navíc stale takhle každého analyzovat to podle mě není správné každý někomu věří i vy v anbu si jsitě věříte navzajem a jste na sobě zavislý svými životy. Nebo snad podezřívate druhého ztoho že vás chce zabít?."
byl orpavdu rozjetý
" Hmmm vidíte i zarodek pocitu je pocit myslím že když se zamyslíte najdete jich možná ještě trochu víc. Jistě chápu že když vás zajmou asi pošlou někoho aby vás odtamtud dostal nebo vás zabil víte jsitě moc a informace jso uto co vyhrává boj. Jenže to každého jedno jestli je anbu nebo ne. A s tou ochranou za každého počasí. Má rodina tedy klan Inuzuka tu bude taky a spousta dalších rodin ,které jsou s touhle zemí spojené srdcem a emocemi. Všichni jí budou bránit a když na to přijde dost možná jí budou bránit i obyčejní lidé. Proč , protože to je jejich domov část jejich duše."

Katsue Ayaka

Nejsou skuteční! Odpověděla jsem mu. Viděla jsem, co provádí a odvrátila jsem zrak. Ty...Ty jsi opravdu hnusná, nechutná a zažená bytost. Je mi z takových jako jsi ty zle. Pravda, i když jsem věděla, že to není skutečné, stejně mi ty výkřiky drásali srdce...Znovu mi po tváři stekl proud slz, ale tentokrát kvůli mé představě. Představě, co kdyby se tohle dělo doopravdy. Byla bych schopná něco udělat? Nebo bych jen tak stála jako teď? Teď to bylo nejspíš jiné...Protože to měl v popisu práce...nejspíš. Ale děsila mě myšlenka na skutečnost. Hele, opravdu tě tohle baví? Vyžíváš se v tom? Zeptala jsem se potichu, pořád s odvrácenou hlavou od té nechutné iluze a anbíka.

ANBU

,, Nie. Povedal som ti, že naše pocity sú len úbohé napodobeniny. My si v ANBU veríme len v tom ohľade, že sa dokážeme zabiť keď je to stopercentne nutné pre ochranu našej vesnice." podotkol.,, Boli sme vychovávaní v tom, že sme najlepší. My si nemusíme dôverovať je naša povinnosť poznať naspämať formácie útokov obrany a záložného systému nehovoriac o analýze schopnosti tak ako súpera tak aj kolegu. Je to síce drsný spôsob ktorým sa možno neriadia všetci ANBU dokopy ale ak chcem aspoň raz veriť v to, že zložíme masku musíme žiť tým v čom aspoň máme veriť." povzdychol si.
,, Našou úlohou ak padneme do zajatia početnej presile je zabiť sa. SPáchať samovraždu v tejto situácii je pocta o ktorej môžme snívať. Je to hrdosť položiť život za vesnicu a tak uchrániť jej informácie a zbytočne neriskovať životy našich kolegov aby boli mohli bojovať na iných frontoch." dodal.
,,Viera, odhodlanie a chcenie ochrániť Konohagakure no Sato. To nás učili ale nie sú to veci ktoré poznáš ty. Nie sú to tie rečičky. Tie legendy čo počúvaš ono to nie sú legendy. Tie príšery a masakre sú skutočnosti ktoré zo svojich úst dostali skrachovaní ANBU čo nevedeli zavrieť ústa. My sme tí ktorí tu stoja schopní položiť život. Nie pre dušu, nie pre lásku ale vieru v to, že raz možno aj my budeme stáť a zložiac si masku pokojne možme oddýchnuť. No viac než to sme ochotní zomrieť čo je pocta ešte väčšia. Zomrieť v boji ako pravý je naše všetko. Obetovali sme všetko čo máme s vierou pre lepší zajtrajšok a pre vás aby ste nás mohli nahradiť a udržali ten akože mier." dopovedal.

Anbu

,,Som predsa ANBU zvládnem čokoľvek čo mi povedia a pošprtať sa v jednom tele je nič." pokrčil ramenami a prehodil chlapcovu hlavu niekam do prázdna.,, Mal taký mŕtvy pohľad." zasmial sa a pritiahol si telo tej ženy.,, Fakt chceš počuť znova kričať svojmu matku v mukách a boliesť ktoré nikdy neskončia kričiac tvoje meno?" spýtal sa jej a pripravoval si zrabň aby ju rozrezal.,, Nemáš výčitky?" dodal.,, Ako obyčajný človek by tebou malou aspoň cuknúť ale no dobre." pokrčil ramenami a pomaly začínal rez na chrbte a žena začala kričať.

Katsue Ayaka

Ne, prosím...Už dost! Zakřičela jsem. To už stačí... Tentokrát už jsem jen nestála na místě a nesnažila se tomu ubránit, ale vyběhla jsem ke členovi ANBU. Nebylo to s úmyslem na něj zaútočit...Jen jsem ho chtěla zastavit v tom, co právě prováděl. Doběhla jsem k němu a chytla jeho ruku, která právě držela zbraň, která se zařezávala ženě do masa. Měla jsem pocit, že se z toho zblázním, ale už jsem se nemohla jen tak dívat a nic nedělat. Podívala jsem se na něj a zašeptala. Prosím, už toho nech. I když to nebyla skutečně má matka a ani můj kamarád z dětství, bylo mi jich stejně nesmírně líto.

ANBU

,,Mier založený na dohode a dôvera je rozprávka ktorou môžu kŕmiť deti ale ten kto stál zoči voči smrti a díval sa jej do očí by ti vytkol každý jeden dôvod. Každý jeden dôvod ktorý ti narozprávali. A pokiaľ ide o tímovú spoluprácu o to mať obavy nemusíš. Sme kombinovaní na základe vyskúšaných a tajných formácii ANBU Konohagakure no Sato. Každý vieme čo robiť a kedy to urobiť. Po tých rokoch už slov nie je potreba a už vieme čo od druhého čakať. Videl si už niekedy nejakého jounina aby dostal misiu nájomnej vraždy alebo vyhladenie nejake malej vesničky?" spýtal sa ho.,, Nie, pretože špinavá robota je dávaná nám. My sme tí ktorí môžu byť poslaní na samovražednú misiu pretože len a len my sa môžme súperovi postaviť čelom a nemysliac na to, že umrieme môžme bojovať. Lebo nemáme čo stratiť." vysvetľoval mu to pokojne dívajúc sa na neho.,, Nás netrápi, že zbraňami v rukách niekoho vyššieho lebo vieme, že hoc sú naše ideály mizerné. Stále bojujem za svoju vesnicu nech budeme umierať hoc aj strašnou smrťou." pousmial sa.,, Nech budeme stáť kdekoľvek na svete, nech budeme stáť proti komukoľvek na svete, nech už budeme stáť proti obrovskej presile. Nikdy nezabudneme prečo tu stojíme. Pretože sme tí najlepší z najlepších obetujúci život a všetko za vyššie ideály. Byť slabým je utrpenie ale byť výnimočným je prekliatie s ktorým žijeme a ktoré nás naplňa a živí dňom i nocou." dopovedal.

ANBU

ANBU sa len pozrel Katsue do tváre a videl všetky jej pocity a na dotyk jej ruky radsej nereagoval.,, Stále to v sebe držíš. Nedokážeš sa vyrovnať s tým čo sa stalo. Preto sa nedokážeš ovládať, nevieš sa odosobniť, nedokážeš racionálne premýšľať a stane sa z teba bábka v rukách nepriateľa." zašepkal a zdvihol opatrne druhu ruku.,, Tak sa zobuď!" skríkol a jemne ju ťukol do čela a zmizol.

Inuzuka Midori

ANBu zmizel a Ayaka se sesunula na kolena. Došla jsem k ni a trhnutím ji postavila na nohy. Ayako hej vzpamatuj se už je to přyč, vlastně už je to dávno pryč. Podívala jsem se na ni. Bylo mi jí líto. Vzala jsem ji kolem ramen a vedla k východu. S náma s Tsumem už si evidentně nechce hrát tak půjdem, ne?

ANBU

,,Mier neexistuje." pokrútil hlavou ANBU.,, Museli by si rozumieť všetci ľudia na svete a to sa nestane nikdy dobrovoľne. Stále sa nájde jeden jediný a ten ho bdue chcieť zničiť a väzením či smrťou ho neodstrániš lebo sa bude vraciať a vraciať. A čo by sa stalo s nami?" spýtal sa ho.,, Ak by nastal mier celý svet shinobi padne. Ekonomika a význam skrytých vesníc sa zničí od základou a my stratíme zmysel života." dodal.
,,Ale my máme začo bojovať. Bojujeme za vlastnú česť a zato aby vy ste mohli žiť pokojným životom bez problémov. My bojujeme za vás a to nás ťahá do boja. Lenže rozdiel medzi nami a vami je, že my sme zmierení s tým, že sa vrátiť nemusíme. A niekedy po to ani netúžime a ak ide o čiernu a bielu." podotkol a vytiahol malú čiernu knihu.,, Ak tvoje meno nájdem v tejto knihe bude jedn oči si biely, čierny ale farebný. Budeš mŕtvy." dopovedal.

ANBU

,,Hľadaných ninjov? Myslíš?" pousmial sa a otvoril knihu.,, Masový vrah, masový vrah, masový vrah, masový vrah, kontrašpionáž, masový vrah, masový vrah, nájomné vraždy, Akatski, nájomné vraždy, únosy, znásilnenia, masový vrah masový vrah." čítal mu zaradom ANBU.,, A to je len prvá strana ninjov úrovne A plus.,, Čo myslíš čo je v strede ale čo v strede ale na konci knihy?" opýtal sa ho so záujmom.

Hasuko Inuzuka
" no kuchařka to není že"prohodil a usmál se když slyšel ten vyčet.
" Na konci a ve prostřed. Záleží na tom jak je ta knížka tříděná pokud máte ty nejduležitější mít hned na očích bude se úroveň snižovat , pokud je řazená podle abecedy pak je to jedno a no nebo bude na konci někdo o kom se neví jestli ještě je nebo už ne a kdo udělal něco fakt ošklivého ... i když úplně na konci bude poděkován ívšem jednotkám Anbu a ve předu bude věnování od kageho."

ANBU

,,Kniha obsahuje mená a všetky dostupné informácie o ninjoch ktorí sú radení od najslabšieho po najsilnejšieho. Ale na konci." podotkol.,, Na konci je osoba ktorú nikto neporazí ale každý sa o to pokúša. " upozornil ho.,, Ale je pár vyvolených ktorí tu osobu dokážu poraziť. No poraziť najsilnejšieho nepriateľa v histórii sveta shinobi je najťažšou úlohou." dodal.