Tréning tým 4

Sensei: Etsuko Fukushu

Etsuko

Přišel jsem sem a musel jsem čekat na mého jediného studenta co mi zatim přidělili.
"Doufám, že se oběví brzo" řekl jsem si. Sednul jsem si na kámen, sundal jsem si brýle a čekal na něj.
Doufám, že bude talentovaný a bude v klidu, nějak nemám náladu na výtržníky. Opřel jsem se o lokty a koukal do nebe.

Netušíc že zrovna dnes jí přidělí senseie a rovnou pošlou na trénink se brzo ráno vydala Shigure do nedalekého lesa trochu provětrat tělo. Sluníčko se teprve tetelilo za obrozem a Shigure se oddávala rannímu běhu v nedalekém lese u vesnice...

Po návratu domů zjistila, že jí někdo nechal vzkaz podstrčený pod dveřmi. "V 7:00 se dostav na tréninkové stanoviště. Bude tě čekat Sensei Etsuko Fukushu".

Při pohledu na hodiny zjistila nemilou skutečnost, že je za 2 minuty 7... "První den a hned pozdě ? Hmmm... to nebude dobrá vizitka" pomyslela si a v nejvyšším možném spěchu se vydala směrem na tréninkové stanoviště.

S obydlím na druhé straně vesnice a plnou rychlostí nebyla šance se dostat na určené místo zavčasu a tak chvíli po smluvené době setkání se přiřítila Shigure na tréninkové stanoviště.

Krapet zadýchaná se rozhlédla po okolí a po té co její zrak spočinul na postarším muži sedícím na kameni s brýlemi v ruce jí došlo, že to asi bude ve vzkazu zmíněný sensei.
Kněmu už přišla normální chůzí, aby se jí zklidnil dech. "Omlouvám se, že jdu tak pozdě. Já jsem Shigure a Vy asi budete můj nový sensei Etsuko" oslovila ho a doufala, že nedostane vyčiníno hned první den... Bytostně to nesnáší.

Etsuko

Cítil jsem jak se někdo blíží. Sklopil jsem hlavu a a viděl jsem půvabnou dívku.
"Takže holka jo, docela mladá, a pěkně udejchaná, asi dost spěchala" pomyslel jsem si.
Pomalu jsem se začal zvedat když to ona ke mě přišla a oslovila mě.
Políbil jsem jí na ruku, jak se sluší a patří a řekl jsem: "Ano, já jsem Etsuko.. ty jdeš pozdě? Ani jsem nezaregistroval, sice jsem chvilku čekal, ale uteklo to jak nic při pohledu na nebe" usmál jsem se a znova se posadil. "Povídej mi něco o sobě" optal jsem se a naslouchal.

Ten polibek na ruku Shigure krapet rozhodil a bylo to na ní vidět.

O to více ji rozhodilo vlídné uvítání. "Že bych konečně měla jednou štěstí na lidi ?" pomyslela si pro sebe a hlavou jí probleskla vzpomínka na těžké dny v akademii, kdy byla odkázána sama na sebe a společností byla jen tolerována, ne akceptována.

"J.. Jmenuji se Shigure," začala odpovídat na senseiovo vyzvání a trochu se zakoktala, "mým elementem je vzduch a jsem zběhlá v používání ninjutsu a taijutsu".

Etsuko

"Tak to, že jsi Shigure jsem se dozvěděl už dvakrát, ale nevadí, stejně nemám moc pamatováka na jména, spíš na xifty" tím, že mluví jak deb*l zavzpomínal na jeho mladá léta.. To byly časy, pomyslel jsem si.. ale co, stále jsem mladý a pokud budu chtít, budu mladý navždy. "Fuuton, Ninjutsu a Taijutsu jo? Tak to je zajímavý.. proč tak koktáš? Předemnou se nemusíš stydět.. teda.. do.. doufám, že tě ten polibek moc nezaskočil" usmál se.

Chvilku váhala s odpovědí a nakonec povídá: "Víte, sensei, takhle se ke mě ještě nikdo nikdy nechoval." po chvilce odmlky ještě dodala: "Snad jenom Saito, muž který mě vychoval, se ke mě choval lépe než zbytek vesnice. Bydlím tady ve vesnici už nějaký ten rok, ale stále si tu připadám.. no.. tak trochu jako cizinec."

Etsuko

Hmm.. asi měla opravdu život na nic.. máme toho hodně společnýho.. teda,.. nic nenaštve víc než když 3x deně upadnete po šlupce od banánu... "Hele, uklouzla si někdy na šlupce od banánu?" zakroutil jsem hlavou. "Máš pravdu, nikdy jsem tě ve vesnici neviděl.. povídej mi o tom Saitovi" nasadil jsem si brýle a pořádně jsem si jí prohlédl..

Po tom co se sensei zeptal Shigure na banánové slupky, tak spatřil v její tváři opravdový výraz zmatení. "Ne, to se mi nikdy nestalo." odvětila mu po chvilce.

"Po pravdě toho moc o Saitovi nevím. Nikdy mi o sobě nic nevyprávěl." odvětila na dotaz o Saitovi. "Pamatuju si ho od malička, ale žil sám. Když sem se ho ptala na moji mámu tak mlčel a nechtěl se o tom se mnou bavit." dodala trochu smutným tónem. "Držel mě hodně z krátka a hodně mě toho naučil." povzdechla si a na tváři se jí objevil lehký úsměv.

Etsuko

Nebudeme se v tom dál patlat, vypadá, že se jí o tom moc nechce mluvit..
"Aha, tak to jo" na nic víc jsem se nezmohl... měla asi hodně zajímavý život.. ale nechápu, že neuklouzla po šlupce od banánu..
"Abych pravdu řekl.. musíme počkat ještě na dva členy, abych mohl začít s trénenigem, a zatím se nikdo nehlásí, mám zprávu, že by měl jeden člověk přijít, ale stále nám jeden bude chybět.. můžeš se semnou zatím koukat na nebe.. no vlastně si teď zatím můžeš dělat co chceš, ale dávej na sebe pozor" mrklnul jsem na ni.. a tak zvolna jsem pozoroval nebe a užíval si klidu přírody.

"Dobře" přikývla souhlasně Shigure a poodešla dál k nejbližšímu stromu, kde se vyhoupla do jeho koruny a uvelebila se na jedné z jeho větví.

Akira

Přišel jsem do vesnice před pár hodinama. Šel jsem do hlavní budovy, oznámit něco o mě, poptat se na mise a tak a šoupli mě do týmu 4. Dali mi instrukce, kam mám jít. Vyšel jsem ven před budovu a šel podle pokynů. jenže jsem se ztratil. Ze začátku jsem nevěděl kam, ale ptal jsem se lidí a ti mě posílali stále na jedno místo. Kráčel jsem pomalu, až jsem došel na místo, kde prý je tréninková oblast týmu 4. Jsem tu opravdu správně? řekl jsem a poškrabal jsem se na hlavě.

Alizeer

Probuzen ze snu při koukání na nebe jsem zaklepal hlavou, nasadil brýle a viděl jsem tam slušně obléknutého chlapce s katanou na boku, který se mě ptal, zda je tu správně drbal se na hlavě, očividně byl mimo jako já, protože mi zatim o dalších členech nic neřekli.

"Pokud jsi tu jakože k týmu 4 tak si tu správně" řekl jsem a pomalu jsem se zvedal a šel k němu. Podal jsem mu ruku. "Já jsem Etsuko, asi tvůj budoucí sensei" a usmál jsem se na něj jak nejlíp umim a snažil sem se zachovat přátelsky.

Akira

Jo, tak to jsem to správně, jsem tu nový a neznám vesnici poté mi podal ruku a představil se, potřásl jsem si sním Já jsem Akira a velice mě těší také jsem se usmál, otočil jsem se, abych se rozhlédl po okolí. Vypadá to tu nějak mrtvolně sensei řekl jsem s úsměvem. Pak mě zaujalo něco na stromě, pták to nebyl, možná člověk. Kráčel jsem pomalu k tomu místu a čím blíž sem byl, poznával jsem tvary až nakonec jsem poznal dívku. Zdravím, ty si taky členka týmu 4? řekl jsem opět s úsměvem a zvednul jsem hlavu.

Shigure

Až když se ozvaly hlasy od místa, kde je odložen Seinsei Shigure pozvedla hlavu a spatřila nově příchozího. Z útržků rozhovoru postřehla jen, že totyční se jmenuje Akira a asi je součástí Týmu 4.

Potom co zkončili se nově příchozí Akira vydal ke stromu kde sedí Shigure. "Zdravím, ty si taky členka týmu 4?" oslovi Akira Shigure.

"Ano", odvětila stroze. Toho člověka z akademie nepoznává. "Bude lepší, když mu zatím moc říkat nebudu", pomyslela si Shigure a sledovala dál co hodlá Akira dělat.

Akira

Pouze jsem se na její odpověď usmál. Protáhl jsem si ruce a posadil jsem se pod strom. Achjo, dlouho jsem si neodpočinul a opřel jsem se o strom a zavřel oči. Dneska příchod do vesnice a hned hurá do týmu.. to jsem nečekal mumlal jsem tam něco pod stromem. Pouze jsem nahmatal svou katanu a dal jsem si ruce pod hlavu. Asi si dám šlofa promluvil jsem tiše.

"Shigure"

Jedním okem koukla po senseovi, ten jak se zdá opět přestal jevit zájem o okolní svět a myslí se toulá někde mezi mraky po nebi. "To sem zvědavá, koho přiřadili k týmu 4 jako třetího." poznamenala v duchu pro sebe a opět upadla do stavu pohotovostního nezájmu...

Akira

Zřejmě jsem usnul, jakmile jsem zavřel oči. Kráčel jsem totiž celou noc a ani předtím jsem si málokdy dopřál odpočinku. Ve spánku se mu zdál sen, sen který mohl být ten nejhorší. Byla tam Mya, začátek se odehrával, jak to zažil. Jenže pak nastal obrad, něco se v tom snu stalo, jenže měl okno a nevěděl co. Rychle se narovnal Myo vykřikl. Rozhlédl se okolo sebe a opět si lehl. Zjistil, že mu po tváři stékají slzy. Proč řekl jsem potichu a sledoval jsem okolí.

Shigure

Nenadálý výkřik Akiry vytrhl Shigure ze vzpomínek na doby dávno minulé. Rozhlížela se zda někdo nejde nebo co se vlastně dějě...
Po chvilce Akira zeště něco zamumlal, ale nenadálý závan větru zašustil listím, takže Shigure neslyšela co to bylo.

"Ještě jednou udělá něco podobnýho a řeknu mu svý" pomyslela si Shigure a podívala se směrem k senseovi zda za ním nepřišel poslední zbývající člen týmu 4.

Uplynulo nemáo času a slunce už dosáhlo svého nevyššího bodu v putování po obloze. Vál pčíjemný vánek, kolem šustilo listí stromu v jehož koruně se Shigure zabydlela.

To zdlouhavé čekání a nicneděláni spojené s pocitem bezpečí vesnice přivedly Shigure k spánku v pohodlí stínu stromu.
Ptáci kolem švitořili, pod stromem nahlas chrápal Akira. Chrápal ? Ne, jen podřezával strom o který byl opřen.
Nicméně jak je zvykem, či spíše nepsaným pravidlem, vše krásné jednou zkončí a tak se Shigure ke své nelibosti probudila s hromovým kručením v břiše.
"Hlad ?" pomyslela si. "Dyť sem před chvílí pořádně snídala", dodala v duchu a až pak si všimla jak krátký stín vrhí strom jenž jí skýtá ochranu před přímým sluníčkem.

Shigure se podívala směrem ke kameni, kde sedí sensei. "Kde je sensei ?" řekla si tiše pro sebe a začala se rozhlížet po okolí, zda-li se náhodou sensei nepřemístil na lepší místo. Nikde nikdo.

Shigure seskočila ze stromu vedle Akiry, nahla se nad něj a lehce ho popleskala po tváři, aby ho vzbudila "Vstívej Akiro, sensei odešel" řekla Akirovi, když se dostal do stavu částečného vnímání.

Akira

Otevřel jsem oči Kdo? nejprve jsem nevěděl Jo sensei a vyskočil jsem na nohy. A co stím, to ho půjdeme hledat? a podíval jsem se na Shigure. Zívl jsem si a protáhl jsem si ruce. Bylo nádherné počasí, akorát na šlofíka.

"Co já vim ?" pokrčila Shigure bezradně rameny...
"Buď můžem počkat než se vrátí, nebo můžem jít na úřad Tsuchikageho, jestli něco neví..." v zápětí odpověděla čekajíc na vyjádření Akiry.

Na úřadě Tsuchikageho
Starý, malí děda si zavolal člena ANBU do svojí kanceláře. Zavolejte mi sem Mashiro Totsumu. Hai, Tsuchikage-sama.Ozvalo se od člana ANBU….

Mashiro Totsuma
Byl krásný slunečný den a mladý muž zahalený v dlouhém kabátu s maskou přes obličej se procházel po ulicích Iwagakure.Najednou z ničeho nic se přímo za ním zjevil člen ANBU. Co se stalo. Řekl mladý ninja bez jakéhokoliv otočení nebo známky překvapení. Trochu zaskočený člen ANBU mu zdělil : Máte se okamžitě dostavit k Tsuchikagemu-sama. Áááh co zase ten starej paprika chce... no eh hned tam budu. Řekl jsem mu tiše a on stejně rychle jako se zjevil tak take zmizel.Cestou do budovy Tsuchikageho jsem se nikde nezdržoval a tak jsem se po chvíli objevil přímo před velkými hnědými dveřmi. Zaklepal jsem : Dále. Ozvalo se z místnosti.Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Volal jste mě Tsuchikage-sama?. Řekl jsem tomu starému páprdovi. Ano mám pro tebe tým.Zatím jsou jen dva ale co nevidět vám bude přidělen I třetí člen týmu.Takže běž na cvičiště číslo 4 a tam už budou čekat.Pošli mi sem zpět jejich současného senseie mám pro něj jinou misi.Byl jsem překvapený a tak jsem odvětil jen: Hai.A chystal jsem se odejít. Když v tom ke mě ten starej paprika promluvil vážným hlasem Totsumo, členka týmu 4 je dcera mého dávného přítele. Je to hodná dívka ale měla to v životě těžké. Zažila toho hodně stejně jako ty, takže bys jí mohl chápat a být na ní trochu milý.Už jenom kvůli vaší podobné minulosti sem ti jí přiřadil. Pokusím se. Odvětil jsem mu s ledově klidným hlasem a pomocí přemisťovací techniky jsem v obláčku kouře zmizel z pracovny Tsuchikageho. Hmmm, takže já jsem od teď sensei. To je zase den.No takže cvičiště číslo 4 povídal ten starej páprda.Asi bych se tam mohl vydat. Pomalu jsem se blížil k lesu když v tom jsem potkal sraršího muže. Předpokládám že jste Etsuko Fukushu, sensei týmu 4. Ano to jsem já, co potřebuješ chlapče. Chlapče?Tssse. Pomyslel jsem si. Máte se okamžitě dostavit k Tsuchikagemu má pro vás misi. To znamená že už nadále nejste senseiem týmu 4. Už nejsem senseiem? A k do jím tedy je. Snad né ty? Ano já, mate stím nějaký problém? Ne jen mi přijde že jsi trochu mladý na to abys byl senseiem. Kolik ti je chlapče. 21.Ale zkušeností mám dost.Nebojte postarám se o ně. Hmm, tak 21 povídáš.A jak se jmenuješ. Áááh to bude snad nekonečný výslech. Pomyslel jsem si ale přesto jsem mu odpověděl. Mashiro Totsuma. Mashiro…Totsuma?To mi něco říká.Nebyl tvůj otec Jouninen tady v Iwe? V hlavě mi problesklo tolik vzpomínek.A nebyli to hezké vzpomínky. Ano, byl.Ale už je mrtvý.A teď už běžte, Tsuchikage-sama na vás čeká. Řekl jsem mu a chystal se odejít. Dobře tedy, spoléhám na tebe Totsumo. Hai. Odpověděl jsem a vydal se na cestu. Šel jsem lesem když v tom jsem ucítil dvě odlišné chakry. Hmmm, vypadá to že jsem na místě.Ale trochu si je vyzkouším. Pomyslel jsem si a trochu se ušklíbl.Viděl jsem zmateně vypadajícího chlapce a dívku. Vypadáto že hledají svého senseie. No trochu si je prověřím. Udělal jsem několik pečetí a ujistil že mě nevidí.Udělal jsem neznámou techniku (neřeknu jakou )a rozeběhl jsem se přímo proti nim.Nevěděli kdo jsem a tak vypadli ještě víc zmateně. Hodil jsem po nich několik kunaiů a shirikenů. To jsem zvědav jestli “mě” porazí.

Než Shigure stačila doříct to co chtěla, vystartoval proti ní a Akirovi nějaký týpek a rovnou začal házet kunaie. Už jen fakt, že po ní a Akirovi vystartoval někdo na území vesnice jí lehce vyvedl z rovnováhy ale ne na dost dlouho aby nestačila reagovat.

Byl to jen okamžik rozčarování a Shigure už opět ovládal ten chladnokrevný pud... pud přežít. Asi se z překvapení vzpamamtovala rychleji než Akira a tak ho strhla s sebou při skoku z dráhy kunaí doufaje, že bude dost rychlá a unikne jimů. "Dělej něco, de po nás!" urvala se na Akiru, aby ho vytrhla z překvapení.

Většina kunaí a shurikenů prosvištěla neškodně kolem, ale přesto se zval zvuk trhající se látky a Shigure ucítila na levé paži něco stékat nicméně zatím necítila žádnou bolest.
Už opět stála na nohou připravena k boji a instinktivně šahala po rukojeti své Kodachi kterou nosí za zády, ale nic nenahmatala. "Do háje! Dneska sem vypadla tak rychle, že sem si nevzala svou zbraň!" v duchu si vynadala a začala se připravovat na boj beze zbraně.

Akira už se taky začal zbírat ze země a útočník už zdola dobrou půlku vzdálenosti, která je před jeho útokem dělila...

Akira

Všiml jsem si, jak na nás někdo útočí a pak mě Shigure strhla k zemi. Pak jsem se dostal na nohy celkem rychle, jenže Shigure vypadala, jako že něco hledá. Jakmile byl protivník blíž, složil jsem pečetě Katon: Gōkakyū no Jutsu a z úst mi vylétla ohnivá koule na protivníka.