Tréningové pole č. 1 / týmu 1

First topic message reminder :

nachádza sa asi dva kilometre od Sunagakure no sato, je to taká menšia oáza s pár palmami čistou dokonca aj pitnou vodou ktorá je aj cez horúčavy príjemne vlažná až studená

Na starosti to tu má sensei týmu jedna

Spoiler:

Lio

Celkem jsem si začala vychutnávat to probodávání...Baka.. takto sa nech.. Nedokončil Sensei a jenom se ušklíbl,divila jsem se co to do něj vjelo,ale když mi to došlo bylo už celkem pozdě...Klon vybuchl a já jsem nestihla nic udělat,takže jsem odlétla dobrých 10 metrů daleko.Byl to silný náraz,a tak mi to potrhalo moje kimono,cítila jsem velkou bolest na hrudi a břiše a po chvilce si všimla tekoucí krve z mé hlavy,když mi sjela po očích.Tvrdě jsem dopadla na vodní hladinu,ale už mi nezbývalo moc chakry a mohla jsem se udržet na vodě ještě asi tak půl minuty...Přehlédla jsem,že mi krev teče i z nosu a z pusy,teď jsem pouze myslela na to,jak jsem si toho nemohla všimnout dřív,toho že to byl klon a navíc výbušný...Slyšela jsem jak Sensei říká Keli a Izunovi,aby šli do Suny nebo domů...Nestihla jsem se zeptat,co bude se mnou,protože mi skončil limit chakry a já se začala pomalu potápět dolů pod hladinu.Chtěla jsem něco říct,ale voda mi zaplnila plíce a já se začala topit.Slunce,které prořezávalo vodu,mi svítilo na mé rány a jediné na co jsem myslela,bylo to jak se tohle mohlo stát...Umřít...A takhle....To jsem to zase dotáhla,dneska celej den stojí za prd,prořízlá noha,byla jsem v genjutsu,rozseklá ruka od Kamikaze,výbuch a teď se topim...Achjo,nemyslela jsem,že zkončim,až tak brzo...Snad,snad si někdo všimne,že jsem pryč...Ikdyž mohlo by být už pozdě... Zavřela jsem oči a nořila se hlouběji a hlouběji...

Soul

Ksakru asi som to prehnal, nemôžem za to že začala bodať výbušný klon. Rozmýšľal som a pribehol som na miesto kde sa potopila, zrušil som tok chakry a ponoril sa pod hladinu pri čom som ju vytiahol, našťastie nebola vo vode dlho a sotva sa stihla nadýchať vody, len trocha zakašlala a znova mohla plne dýchať, teda skoro keďže mala zranený hrudník tak sa pociťovala bodavú bolesť v hrudníku. Gomenasai Lio-chan, nemyslel som to tak ja.. len.. no vážne.. eto necháme to na potom. Povedal som potichu a obrátil som sa na ostatných.. keby boli nejaké otázky k zajtrajšku tak vám tu nechám klona, ale radšej sa chodte vyspať.. o alebo môže navštíviť dojo. Hovoril som a zobral som Lio na ruky pri čom som sa rozbehol takým pohodičkovým tempom do Sunagakure, S..ségra ma zabije, ona ma vážne zabije, možno by som mal ísť do nemocnice.. ale s toho by bol prúser ako hrom ksoo.. načo pri nich používať také techniky kto mal vedieť že toho tak málo znesú, veď sú tak isto starý ako ja. Rozmýšľal som po ceste.

Lio

Už jsem celkem ztrácela naděje na to,že by mě mohl někdo vytáhnout,ale najednou jsem ucítila někoho jak mě vytahuje zpět na hladinu.Trochu jsem vykašlávala vodu,byla jsem ráda,že jsem pryč z té hlubiny a začala pomalu otvírala oči.Zkoušela jsem se nadechnout,ale moc to nešlo,protože jsem měla hodně poraněný hrudník a tím pádem při jakémkoli tlaku mnou začala probíjet bolest.Nadechávala jsem se pouze,když už jsem musela,jinak jsem si zkoušela uchovat vzduch co nejdéle,po chvilce jsem rozpoznala postavu,která mě vytáhla z vody....Byl to Sensei...Gomenasai Lio-chan, nemyslel som to tak ja.. len.. no vážne.. eto necháme to na potom. Vůbec jsem neměla páru o čem to Sensei mluví,jediné co jsem pořádně slyšela bylo gomenasai lio...Překvapilo mě,že Sensei se umí omluvit,přeci jenom je to drsňák a ten by se omlouvat neměl,přeci je to moje chyba,nebyla jsem rychlejší...Ehm,já chci jít taky do... Nestihla jsem nic říct,protože mě Sensei vzal na ruku...Sensei,okamžitě mě položte zpátky na zem,nějak to dojdu domů,chvilku bych si poležela,ale pak bych došla sama...Sakra a kam mě to vůbec vláčíte?!! Snažila jsem se mluvit,ale místo toho jsem spíše šeptala než mluvila. To jako nemůžu ani mluvit? Tak co to je tohle?! Sensei,už mi konečně řeknete kam to jdeme? A jentak chtěla bych jít po svejch,nejsem hračka na nošení...Sakra Sensei posloucháte mě chvilku?! Byla jsem naštvaná,protože Sensei vypadal,že nad něčím přemýšlí a mě jaksi ignoroval...

Kyrogue Izuna

Sensei my řekl ať jdu domů.že se tu prý sejdeme zítra ráno.
Ok, Ahoj všichni! zamával sem na všechny strany, pořádně sem se protáhl a šouravým krokem mířil k Sunagakure.
Jestli na zítřejší misi nebudou nutné naše schopnosti asi ho zabiju usmál jsem se ďábelsky.
Už se těším domů...

Kelisu Urane

Sensei nám řekl že sme si vedli dobře a že máme jít domů.
Ok... moc děkuju za trenink, a ehm ... kdo že z vás byl ten pravý? řekla jsem a usmála jsem se na sensee. Zbívajících pár minut jsem čekala na odpověď, od sensee.

Noc sa pomaly zmenila v deň a Sunagakure znova osvietilo ranné slnko. Všetky týmy sa mali dostaviť na tréningové polia kde ich už čakali senseiovia.

Lio

Když mi ranní paprsky slunce osvítily tvář,nechtělo se mi stávat,protože jsem toho moc nenaspala.Celou noc mě honily noční můry,ve kterých byl Sensei a chtěl mě zabít,takže jsem se vždy celá zpocená probudila a po dlouhé době zase usla.Ráno jsem znuděně vyšla s postele a šla do ''své koupelny'',když jsem narazila do zdi,uvědomila jsem si,že vlastně nejsem ve svém bytě,ale v bytě Senseie. Rychle jsem našla koupelnu,opláchla si obličej,trochu upravila vlasy a bežela zpět do Senseiova pokoje,tam si rychle oblékla kimono a vzala si katanu. Šla jsem se podívat zda neni někdo vzhůru.Když jsem viděla Aiko-sama a Tatsuki-san jak sedí u stolu,pozdravila jsem,poděkovala za vše a zmizela zase v pokoji Senseie.Tam jsem ustlala postel,vyskočila otevřeným oknem a rychle upalovala k oazam. Snad zastihnu Senseie,ještě dříve než tam příjde Izuna a Keli...Potřebuji se ho na pár věcí zeptat... Když jsem dorazila k oazam,chodila jsem pořád dokola a vyčkávala,až Sensei dorazí..

Soul

Sedel som na zemi pod palmou a oči sa mi hodne zatvárali od únavy, vyzeral som tak trocha sklesnutý a nie až tak beztarostný ako zvyčajne. Po chvíľke takéhoto dospávania na tréningové pole dorazila Lio a ja som sa na ňu trocha ospravedlňujúco usmial. Sate.. Lio-chan, ako sa ti spalo? spýtal som sa a poriadne som zívol.

Lio

Pořád jsem chodila kolem,když v tom jsem uviděla Senseie jak spí pod palmou. Sate.. Lio-chan, ako sa ti spalo? Senseeei...Rychle jsem si běžela přisednout vedle Senseie. No abych pravdu řekla moc jsem se nevyspa...ehm spala jsem jako miminko. Nahodila jsem falešný úsměv,neřekla jsem Senseiovi,že jsem měla noční můry a že v nich byl i on.Doufala jsem,že to Sensei nějak moc neodhalil. Ehm,arigatou za to odnešení,ale měl jste mě spíš dát do nemocnice,neměl byste takové potíže...Kdybych byla v nemocnici tak se o mě Aiko-sama a Tatsuki-san nedozví...A kde jste vůbec přespal vy Sensei,v domě jste nebyl... Zeptala jsem se a podívala se na nebe. Dnes je hezky,že?Na nebi ani mráčku,kéž bych měla takhle čisto i v mysli.... Pak mi došlo,že jsem to řekla moc nahlas a pouze doufala,že Sensei tu větu neslyšel...

Soul

Heh .. mal by som väčšie problémy v nemocnici, môžeš mi veriť. Povedal som unavene a znova som zívol.. no vieš, spal som.. teda ak sa to dá nazvať spánok. U jednej veeľmi prísnej a tvrdej Kunoichi. na zemi, bez vankúša, ešte teraz ma bolí chrbát, a to nehovorím o tom že som sa zobudil o tretej ráno heh... Povedal som s úsmevom a pozrel som sa na nebo. Josh.. pekné čisté nebo, ani mráčik, takéto poćasie je vzácne, radosť sa na neho pozerať. dohovoril som a pozeral som sa na nebo.

Lio

No vieš, spal som.. teda ak sa to dá nazvať spánok. U jednej veeľmi prísnej a tvrdej Kunoichi. na zemi, bez vankúša, ešte teraz ma bolí chrbát, a to nehovorím o tom že som sa zobudil o tretej ráno heh... Sensei,ale můžete si za to sám...Kdybyste nebyl tak moc sebeuznávaný a tak moc hrubý hned ze začátku,tak by se nic nestalo...Mám na tom také svůj podíl,ale kdybyste neudělal ten výbušný klon,nedopadla bych tak špatně!... Řekla jsem a nafoukla tváře... Josh.. pekné čisté nebo, ani mráčik, takéto poćasie je vzácne, radosť sa na neho pozerať. Ano,to ano...Ehm,Sensei...Mohu se vás na něco optat? Vím,že to bude znít divně a vůbec se to sem nehodí,ale umm,chtěla bych vědět jak jste žil,než jste se dostal sem... Mluvila jsem opatrně,abych neřekla něco špatně,podle toho co řikali Aiko-sama a Tatsuki-san neměl Sensei moc dobrou minulost,a tak jsem si musela dávat pozor abych se ho nějak nedotkla...

Soul

Moja minulosť? povedal som trocha záhadným a začudovaným hlasom. Ech.. ako to povedať, .. taak detstvo som mal také pekné kvetnaté, všade vela kamarátov, samozrejme ma obskakovalo hodne vela báb.. akadémiu som vyštudoval v siedmych, geninom som bol v ôsmych a už v desiatich som bol Jounin.. etoo.. a teraz som sensei. Usmial som sa no bol to skôr taký falošný úsmev, oči sa totiž vôbec nesmiali a mal som v nich taký .. "vážny" až trocha smutný výraz.

Lio

Ech.. ako to povedať, .. taak detstvo som mal také pekné kvetnaté, všade vela kamarátov, samozrejme ma obskakovalo hodne vela báb.. akadémiu som vyštudoval v siedmych, geninom som bol v ôsmych a už v desiatich som bol Jounin.. etoo.. a teraz som sensei. Poznala jsem Senseiův falešný úsměv,on byl sice Sensei trochu strach nahánějící když se smál,ale u něj falešný úsměv byl lehko k rozpoznání.Pro jistotu jsem se Senseiovi ještě zadívala do očí a ty nelhaly. Ehm,Sensei pardon,ale to co mi tu povídáte není pravda,vaše oči vypovídají o něčem jiném.Prosím když mi chcete lhát,tak si vymyslete nějakou dobrou lež,Sensei... Usmála jsem se a zadívala se znova Senseiovi do očí,protože tam šlo poznat zda mluví pravdu nebo ne...

Soul

Eh. Gomenasai Lio-chan, asi som fakt nanič.. ale myslím že moja minulosť by ti nepriniesla nič dobré. Vážne to chceš vedieť? heh... to sa tak často nevidí že by som niekoho zaujímal. Povedal som a znova som nahodil úsmev no tento bol o niečo úprimnejší.

Lio

Eh. Gomenasai Lio-chan, asi som fakt nanič.. ale myslím že moja minulosť by ti nepriniesla nič dobré. Vážne to chceš vedieť? heh... to sa tak často nevidí že by som niekoho zaujímal. Sensei,prosím řekněte mi o sobě,ikdyž mi to nepřinese nic dobrého,chci o svém Senseiovi aspoň něco vědět.Vždy je lepší,když člověk ví co si druhý prožil,potom lépe chápe například reakce jiných nebo tak může ovládnout reakce svoje... Začala jsem mluvit jako nějaký znalec,ale potom jsem si uvědomila,že jsem mlela kraviny a Sensei mi asi moc nerozumněl. Ehm,prostě narážím tím na své a popřípadě vaše chování...A nevidím důvod proč by jsem se o vás neměla zajímat,jste celkem milý chlapík,teda pokud mě něčím nenaštvete,to bych vás v tu danou chvíli nejraději něčim vzala po hlavě... Pořád jsem se smála a Sensei se taky usmál,tenhle úsměv mi už přišel více přirozený než ten minulý a tak jsem nic neřikala....

Soul

Hmm sám toho moc neviem, začiatok ti poviem zo správy ktorú som čítal v Anbu zložkách, keď som mal nejak štyri roky.. niečo sa stalo už neviem čo, a uniesli ma do nejakej výskumného labáku.. tam na mne robili nejaké pokusy, teda pokusy s chakrou, ako ju niekomu abnormálne zvýšiť, tiež tak aj silu, a vnímanie... proste zo mňa chceli spraviť niečo ako super vojaka alebo ako by som to povedal, trvalo to nejak.. ani neviem koľko presne rokov, z toho obdobia si moc nepamätám, ich metódy.. etoo neboli zrovna príjemné a často som tam zamdlel od bolesti.. no.. po tom ich raz objavila Sunagakure no sato, nabehli tma Anbu a zrovnali to zo zemou, pravda že som im troška pomohol ale hneď na to sa uvolnila tá masa chakry ktorú mi v podstate dali, takmer ma to zabilo a tak mi ju radšej zapečatili.. a po tom je to už celkom nudný príbeh, znova som našiel mamu, sestru.. vôbec som ich nepoznal heh.. nejak som sa dostal cez akadémiu a hneď na to ma pridelili k Jouninom, spackal som nejakú prácu pre Anbu a skončil som ako sensei.. to je asi všetko.. hmm ani neviem prečo ti to hovorím. Hovoril som a po tom som sa musel nadýchnuť.. .tak..vieš o mne všetko spokojená? spýtal som sa ku koncu.

Lio

Když mi Sensei povyprávěl o své minulosti,byla jsem šťastná,že se konečně rozmluvil,ale zase na druhou stranu jsem byla celkem v šoku co všechno si prožíval,možná měl štěstí,že si z toho incidentu nic napamatoval... Hmm ani neviem prečo ti to hovorím..tak..vieš o mne všetko spokojená? Nemáte důvod,ale to vůbec nevadí Sensei,někdy je možná lepší si popovídat s někým bezdůvodně a já si moc cením toho,že jsem se k vám mohla dostat blíž,myslím tím seznámit se víc s vámi a s vaší minulostí Sensei. Dořekal jsem a začala cuchat Senseiovi bílé vlasy. Jo a ještě jedna věc mi vězí na srdci...Proč proboha máte takovou sebedůvěru,nechci na vás nějak moc nadávat,ale podle mě každý má své ideály a stinné stránky,nikdo není dokonalý a ten kdo tvrdí,že je tomu se vysměju do očí.Nic jako dokonalost neexistuje,pokud by se i přesto našlo něco co si říká ''dokonalé'' není to realné...Ehm víte,musíte uznat,že jste o dost silnější jak my,chtěla bych poprosit,zda byste na nás příště nebyl tak moc hrr...Myslím tím třeba to s tím výbuchem,dobře jste věděl,že zareaguju pozdě,ale přesto jste mě nechal bouchnout...Zklonila jsem trochu hlavu a oči se mi naplnili smutkem...

Soul

Hm.. máš pravdu.. nikto nie je dokonalý.. tá sebadôvera je skôr.. etoo zástierka, ale čoho to ti nepoviem gomenne, Povedal som a chytil som jej ruku na mojich vlasoch, zložil som si ju z hlavy a povzdychol som si.. gomenasai Lio-chan, ale dávaš tu príliš veľké reči a ja som tak hrozne unavený že ide väčšina mimo mňa. Povedal som s úškrnom na tvári a bolo vidieť že som to zase ja.

Lio

Hm.. máš pravdu.. nikto nie je dokonalý.. tá sebadôvera je skôr.. etoo zástierka, ale čoho to ti nepoviem gomenne. Zástěrka?... Co asi Sensei skrývá,přeci jenom mi neřekl všechno o sobě...Chjoo ta jeho povaha je,ale nepředvídatelná...No snad si aspoň vzal k srdci to co jsem mu říkala... Najednou mi Sensei chytil ruku a sundal z jeho hlavy. Gomenasai Lio-chan, ale dávaš tu príliš veľké reči a ja som tak hrozne unavený že ide väčšina mimo mňa. Nanííííí?! No tak to je moc...Hlavně,že mu tu mluvim do duše a on z toho ani jedno nepobral...Sensei,přísahám že vás jednou zakuchu.. Sensei se zjevně dostal zpět do své nálady a já díky poslední větě také do té své.Zvedla jsem se,chytila Senseie za mikinu a držela ho chvilku nad zemí. Sensei,doufám že jste si zapamatoval aspoň něco z toho co jsem říkala...Příště přísahám,že kdykoliv dostanu nějakou šanci,tak vás probodnu jako jsem probodla vašeho klona...Normálně takovéhle kázání nedělám a rovnou mlátim,važte si toho aspoň trošku sakra,pokud vůbec si umíte něčeho vážit!... Pustila jsem Senseie na zem a odešla dobrých 7 metrů od něj,čekala jsem až ze mě vyprchá ten vztek...

Soul


Heh je dobré že si zase vo svojej koži.. pomyslel som si s úškrnom natvári, a postavil som sa, podišiel som ku nej a položil som si ruku na jej hlavu, ale no Lio-chan, vravím že mi môžeš hovoriť Soul, ja si to oslovenie sensei moc nezaslúžim. Uškrnul som sa a čakal som na jej reakciu.

Lio

Seděla jsem na zemi,ale to ke mě přišel Sensei a položil mi ruku na hlavu. Ale no Lio-chan, vravím že mi môžeš hovoriť Soul, ja si to oslovenie sensei moc nezaslúžim. Když já vám nechci tykat,Sensei vám řikám proto,protože k vám mám respekt a úctu,ale vy si ji jaksi nevážíte a pomalu mě ten respekt začíná opouštět.Předem se omlouvám za svoji výbušnou povahu. Podívala jsem se okolo sebe jestli neuvidím Keli nebo Izunu,nikde ani stopa po nich. Achjo,Sensei co budeme dneska vůbec dělat? Nechci dopadnout zase jako invalidní chudinka... Zeptala jsem se znuděně a koukala se na čistě modré nebe...

Soul

Ale no Lio-chan, vážne ak mi nebudeš hovoriť Soul tak ťa už nenaučím žiadnu techniku. Zaškeril som sa na ňu a rozhliadol som sa či sa nedostavili aj tí zvyšný dvaja. Etoo.. dnes máme misiu.. dodal som.

Lio

Ale no Lio-chan, vážne ak mi nebudeš hovoriť Soul tak ťa už nenaučím žiadnu techniku.Ale Sensei já vám nechci říka...No dobře,pro jednou to přežiju tak tedy Sens...Soule-kun...víte o jakou misi jde? Stejně ho to zachvíli omrzí a já mu potom budu zase moci řikat Sensei...Muhahaha... Usmála jsem se a lehla si na písek,abych líp viděla na to průzračné nebe.Sensei...Sakra já si na to vaše jméno nezvyknu...Soule-kun proč vám nemůžu řikat Senseii?... To mě tak štve tohleto...Sensei jsem neřikala nikdy nikomu,když jsem si konečně zvykla,tak se to zase nelíbí Senseiovi...Sakra Soulovi-kun,já si na to prostě nezvyknu.. Ležela jsem na vyhřátém písku a dále sledovala modrou oblohu..

Kyrogue Izuna

došel jsem na tréningové pole kde již stál Sensei s Lio.
Nazdar usmál jsem se na ně.
Sensei? co to dnes bude za misi? zeptal jsem se okamžitě a poté jsem si lehl pod nejbližší palmu.
Ta blbka s Doja... já jí dostanu... říkal jsem si stále dokola.

Kelisu Urane

Když jsem přišla na tréninkové pople, už tam byli všichni. Sensei si povídal s Lio, a vipadalo to tak že Izuna nejspíš přiěel chvilku předemnou. Když jsem k nim přišla blíž řekla jsem, Ahoj, omlouvám se za spoždění. Když jsem to dořekla usmála jsem se na všechny tři a sedla si před ně.