Tréningové pole č. 1 / týmu 1

First topic message reminder :

nachádza sa asi dva kilometre od Sunagakure no sato, je to taká menšia oáza s pár palmami čistou dokonca aj pitnou vodou ktorá je aj cez horúčavy príjemne vlažná až studená

Na starosti to tu má sensei týmu jedna

Spoiler:

Lio

Čauky všichni,jak jste se vyspali? Zeptala jsem se a usmála se na Izunu a přicházející Keli.Chjoo,snad dneska ta mise bude lehká,abych zase nemusela spát u Senseie.... Sensei,prozradíte nám už konečně co je to za misi? S úsměvem jsem se zeptala. Snad mě zase někdo nenaštve,dneska mam celkem dobrej den a chtěla bych ho zachovat... Po chvilce jsem si vzpomněla na prosbu Aiko-sama,abych trochu hlídala Senseie. Stejně mě to příjde divné,ale co už když hlídat tak hold hlídat no... Zašklebila jsem se pro sebe a užívala si ranního slunce...

Soul

Hee? etoo misia? Shimatta ! ja som ten papier niekde zabudol. Skríkol som nešťastne no tu mi na hlave pristál sokol a pred nohy spustil papier očividne s popisom misie, fuu... arigato Aneki.. už som sa bál že som to zase nejak zvoral. Pošepol som pre seba s úľavou a usmial sa na celý tým akoby sa nič nestalo. Taakže máme misiu ... nejaká dedina má problémy s nejakými divokými zvieratami, nie je presný počet a ani čo sú to za potvory. Povedal som s úškrnom a vyrazil z tréningového pola s takým ľahostajným výrazom na tvári a rukami za hlavou niekam mimo

--- pokračovanie v misii, dajte tam niekto post xD

Kyrogue Izuna

přišel jsem na naše tréningové pole, zdálo se že jsem tu sám tak jsem si sedl pod vysokou palmu a se zívnutím se protáhl.
Pochvu s katanou jsem hodil vedle sebe a rukou sem si promnul záda.
Začíná mě to vážně lézt na nervy... pomyslel jsem si podrážděně.
Zavřel sem oči a vyčkával až uslyším přicházející kroky.

Lio & Chlapec

Nastal nový den a s ním i nové povinosti.Vstala jsem brzy ráno a šla rovnou udělat snídani pro mě a pro hocha,přeci jenom už nejsem v bytě sama,a tak se musím postarat i o prcka.Z pokoje se po chvilce ozval menší hluk,nakouknu z kuchyňky a mile se usměju.Dobré ráno,zachvilku bude snídaně,tak vydrž...Dneska půjdeme do Akademie,tak jsem ti včera koupila nějaké oblečení... Ukázala jsem rukou na skříňku a znovu se vrátila do kuchyně,kde jsem dopékala poslední tousty.Tak jo už se to nese... Po chvilce jsem vyšla z místnosti a v rukou nesla dva talíře,na každém z nich byly rozpůlené dva tousty.Já jsem je snědla celkem rychle,ale chlapec se s jídlem loudal a házel na mě smutné pohledy.Poté jsem uklidila nádobí a oba jsme se začali převlékat do věcí,zamkla jsem za námi dveře a šli jsem směr Akademie,která byla nedaleko od mého bytu.Já jsem se snažila jít co nejrychleji,musela jsem být včas na tréninku našeho týmu,ale chlapec mě dost brzdil a pořád se mě snažil odtáhnout pryč z uličky,takže cesta,která obvykle trvá 5 minut se změnila na 10-ti minutovou pomalou procházku vesnicí,ikdyž chlapec odporoval,nakonec se mi podařilo ho dovléknout až před hlavní vchod Akademie. Lio-chan,já nechci pryč,chci jít s tebou.. Začal mi říkat potichu klučina se smutným výrazem v obličeji a táhl mi ruku pryč. Dobře,dobře dnes tam tedy nepůjdeš,ale aspoň tě tam přihlásím ano?..Ale potřebuji vědět tvé jméno.. Já...jmenuji se Hiro... Naskočil mi šťastný úsměv,protože jsem se konečně dozvěděla něco o chlapci,poté jsme oba vešli na dlouhou chodbu,která vedla přes půlku Akademie.Kousek před námi šel nějaký muž,nejspíše to byl učitel nebo někdo vyšší. Hej pane? Omlouvám se,že Vás obtěžuji,ale nevíte kde najdu ředitele Akademie? Dobrý den slečno,ředitel jsem já.Co si přejete? Já bych chtěla přihlásit svého...Umm..Nenapadalo mě žádné dobré slovo vystihující mojí situaci,tak jsem musela použít lež. Svého bratříčka Hira... Dobře tedy a jeho opatrovníkem je kdo? Já jsem za něj zodpovědná,rodiče nám umřeli,už jsou to tři roky... Narychlo jsem si vymyslela další lež,věděla jsem,že to není správné,ale i přesto jsem dále lhala,bylo to pro dobro mě i Hira,kdyby se tak dozvěděli,že nejsem s Hirem nijak příbuzná asi by mi ho sebrali a to jsem nemohla dopustit.Vyplňte prosím tyhle papíry.. Ředitel vytáhl z kupy papírů,jednu přihlášku a podal mi jí,rychle jsem jí vyplňila a odškrtala vše potřebné,poté podala přihlášku zpět řediteli,ten si jí chvilku prohlížel a poté kývl. Už musím a Hiro nastoupí až zítra,dnes si ho ještě nechám doma... Znovu jsem zalhala a vyšla i s Hirem ven,tentokrát místo pomalého lajdání,jsme šli svižným krokem až k místu,kde jsem měla vždy sraz s ostatními.Hiro se celou dobu smál,věděla jsem,že je to kvůli tomu,že nešel hned první den do Akademie,ale také jsem věděla,že zítra už bude muset,trochu mi ho bylo předem líto,ale doufala jsem,že si tam najde nějaké kamarády.

Po 5-ti minutách

Oba jsme doběhli na tréninkové pole mého týmu,uviděla jsem tam sedět pouze Izunu,a tak mě napadlo,že jsme přišli ještě včas. Pfuu,aspoň,že jsme tu dřív než náš nový trenér,ale stejně už aby byl Sensei v pořádku.nechci trénovat s nějakou náhražkou... Trochu jsem sesmutněla a podívala se na oblohu. Ahoj Izuno,promiň za to zdržení,musela jsem jít zařídit něco v Akademii. Usmála jsem se a sesedla si vedle Izuny. No tak Hiro,pozdrav taky... A...Ahoj... Řekl potichu Hiro,ještě se dostatečně nerozkoukal a tak nebyl zvyklý zdravit někoho jiného kromě mě,možná se styděl,možná se bál,kdo ví.Přisedl si ke mě a zadíval se na oazu. Heh,jenom doufám,že novému trenérovi nebude vadit že tu mám Hira...Protože přeci ho nemůžu poslat pryč,pokud mu to bude vadit ať se mnou dneska nikdo nepočítá,mohla bych místo toho provést Hira po vesnici... Začala jsem přemýšlet,co budu dnes dělat,měla jsem toho ještě tolik na práci,chtěla jsem ukázat Hirovi vesnici,kde co je a kde mě nejčastěji najde,poté jsem se chtěla jít dnes znovu podívat jak se daří Soulovi-kun,jít koupit nějaké jídlo,abych mohla vařit,bylo toho spoustu a já musela tvrdnout na tréninku. Doufám,že to aspoň bude stát zato,už by mohl přijít...

PS: Doufám že nevadí,že to píšu sem...Nechtěla jsem tu Akademii psát do vesnice a zbytek zase sem

Soul

Veeľmi veeľmi pomalým krokom som sa skoro ráno vytratil z nemocnice a na tvári sa mi usadil taký jemne podráždený výraz. Keďže bola ešte tak trocha tma tak nebolo zrovna najteplejšie, mal som na sebe žlto čiernu bundu s hnedými voľnými dlhými nohavicami. Namiesto čelenky SUnagakure som mal čelenku zo svojím vlastným menom a nejakým divným znakom. Takto som prišiel až na tréningové pole a vyzeral som celkom v pohode. Ruky som mal vo vreckách a unavenými očami som si všetkých prezrel. Sate.. zahundral som ospalo a poriadne som si zívol vďaka čomu som vyceril rad špicatých zubov.

Kyrogue Izuna

z přemýšlení mě vytrhl něčí hlas, neochotně sem otevřel jedno oko a podíval se kdo přišel.
Přede mnou stála Lio k mému údivu i se svým chlapcem.
Dalo se to čekat... řekl jsem si. Přitáhl jsem si svojí katanu, nemotorně jí vrátil na záda a vyskočil zpět na své nohy.
Sem zvědavý koho budeme mít... téměř sem svoji myšlenku ani nedořekl když sem uviděl přicházet další postavu.
S.. sensei?! neměl by být v nemocnici? vykřikl jsem udiveně.

Lio & Hiro

Chvilku jsem se koukala na oblohu,na které lehce pluly mraky,najednou mě vyrušily přicházející kroky. Sate.. Řekl někdo hlasem,který jsem už dobře znala. Sensei ? Co tu sakra děláte?! Máte být v nemocnici! Není možné aby vás už pustili..Heh že vy jste pláchnul? Vyskočila jsem za země,přiběhla před Soula-kun a křikla jsem na něj naštvaným hlasem,který postupně ustupoval. Jej,Sensei je tak kawaii s těma zoubkama,úplně jako malinkatý žralok... Trochu jsem se zasnila a na tváři se mi v tu chvíli objevil blažený pohled. Hiro měl ale opačný názor na roztomilost Senseie,spíše se ho začal trochu bát,po chvilce jsem ucítila menší náraz zezadu.Byl to Hiro,který se za mě schoval. Jo a Sensei tohle je Hiro,už se znáte...Hiro hezky pozdrav ano? Kousek jsem ustoupila,aby byl Hiro vidět. Dobrý den... Šeptl a znovu se za mě začal schovával...

Soul

Eh.. eh okej okej aj ja vás rád vidím. zahundral som si pre seba a hodil som pohľad niekam na breh. Heee no.. hmm.. nemôžem povedať že by ma dobrovolne pustili ale.. už ma tam poznajú a ...heh vedia že keď sa raz rozhodnem odísť tak proste odídem. Zaškeril som sa a po tom som sa na toho chalana usmial no skôr takým.. "nebezpečným" žraločím úškrnom. Zdravím ťa Hiro-kun, šepol som tichým a desivým hlasom a v duchu som takmer vyprskol od smiechu.

Kyrogue Izuna

Eh.. So... Sensei? vyhrkl jsem ze sebe, houpal jsem ze strany na stranu a cítil jak mě katana nepříjemně tlačí na zádech. Zavrtěl sem rameny a kouknum pohledem na Senseie.Kde je Keli? nejde nějak pozdě?

Lio & Hiro

Ale Sensei neměl byste takhle zdrhat z nemocnice... Usmála jsem se,ikdyž to nebyl pravý úsměv ale hraný. Ksoo,ještě není v pohodě a už se mu chce utíkat z nemocnice...Jaj a já myslela,že Soula-kun půjdu navštívit,tak se mi zdá,že mi zkazil plány na dnešek...No nevadí aspoň o práci míň.. Sensei najednou pozdravil Hira,ale takovým hlasem ze kterého i mě naskočila husí kůže. Onee-chan já se ho bojím... Zašeptal tichým hlasem Hiro a ještě více se za mě schoval,přistoupila jsem před Senseie a pevně si stoupla. Hej Sensei,přestaňte lekat Hira nebo vám přistane moje ruka mezi očima... Řekla jsem vážným hlasem a výhružně se na Soula-kun podívala. Jo a Izuna má pravdu...Kde je Keli? Zopakovala jsem otázku po Izunovi a trochu utišovala Hira...

Soul

pozrel som si obi dvoch a rozhodol som sa že im nebudem klamať, nemalo to cenu a tiež by sa mi to priečilo. Kelis.. ona.. no.. na misii, sa do nej nejak dostal jed, ten sliz z ktorého boli tvorený tí psi.. nikomu to nepovedala a... ja .. som ju dnes našiel ..eh.. mŕtvu v jej dome. Povedal som sklesnuto a takým tichým hlasom.

Kyrogue Izuna

celý zaražený sem koukal na Senseie.
Keli... vážně? vykoktal jsem ze sebe tichým hlasem, zapoměl sem na svojí bolest v zádech a tiše sem tam stál se svěšenou hlavou.
To.. je mi líto... brouknul jsem nesmyslně.
Bude.. nějaká náhrada? zeptal jsem se trochu zvědavějším tónem.

Lio & Hiro

Co? Keli,že je...Ne...To neni pravda... Stála jsem otřesená špatnou zprávou,přišli jsme o členku týmu,o dobrou členku.Byla jsem z toho celá rozhozená a dívala jsem se do země,z tranzu mě vzbudil až hlas Hira. Onee-chan kdo je...Keli? Víš Hiro,byla to naše členka týmu a kamarádka,na misi kde jsem tě potkala byla i ona...Možná,že jsi ji zahlédl...Ale to už je asi jedno... Odpověděla jsem potichu a smutně zvedla hlavu,čekala jsem na odpověď Senseie,přeci jenom mi přišlo blbé opakovat Izunovou otázku už podruhé...

Soul

Hmm? náhrada? no.. mal by prísť niekto.. Povedal som a snažil som sa na to že som ako sensei v mojej prvej misii totálne sklamal. Nejak to nešlo a stále som mal na tvári taký smutný výraz. Tak.. chodte sa asi rozbehať.. zatiaľ.. zahundral som a sadol som si pod palmu.

Lio & Hiro

Hmm? náhrada? no.. mal by prísť niekto.. Doufám,že to bude aspoň někdo na úrovni...Přeci jenom náhrada za Keli,musí být někdo na její úrovni...Chjoo tohle se nemělo stát... Dívala jsme se do země a přehrávala si všechny vzpomínky s Keli,od toho jak jsme se škádlily u ramen baru a tu naší bitvu se sloupem až po misi,kde všechno zkončilo. Tak.. chodte sa asi rozbehať.. zatiaľ.. Větu jsem úplně ignorovala,pomalu jsem se zvedla a přišla k Senseiovi,kde si před něj klekla. Sensei jak to nesete? Zeptala jsem se potichu a na tváři jsem měla takový lítostivý pohled,Hiro stál za mnou a jenom zpoza vykukoval na Soula-kun...

Kyrogue Izuna

Sensei jak to nesete?
Todle není pro mě... pomyslel jsem si, udělal sem pár kroků dozadu a ulehl pod nejbližší palmu. Zavřel sem oči a přemýšlel o tom co sem teď zjistil...

Soul

Keď som sa posadil tak som sa zapozeral na Lio ktorá ku mne prišla a spýtala sa ma ako to nesiem. Ja.. neviem,.. vy ste môj prvý tým.. prvá misia.. a stane sa .. toto? ah.. je toho na mňa trocha moc. Povedal smutne a chytil sa za hlavu.

Lio & Hiro

Ja.. neviem.. vy ste môj prvý tým.. prvá misia.. a stane sa .. toto? ah.. je toho na mňa trocha moc.Zželelo se mi Senseie,chytla jsem mu ruce a pomalu je Senseiovi pokládala zpět k tělu. Sensei... Dívala jsem se do smutných očí Soula-kun a jemně ho objala. Nějak to zvládneme,my tři...Vy,já a Izuna...Společně to překonáme,jenom prosím...Neberte si nic za vinu,jste sice náš Sensei,ale to,že v sobě měla Keli jed mohl poznat kdokoliv z nás...Já,Izuna,medici i sama Keli o tom mohla vědět...Nesmíte si nic přičítat..Já..Já nechci abyste se trápil,ubyjí mě to.. Šeptala jsem,ale po poslední větě jsem se zarazila a rychle se pustila Soula-kun.Gomenasai Sensei,já nechala jsem se trochu unést... Cítila jsem se trapně,protože jsem řekla něco,co jsem měla hluboko v sobě zapečetěné.Slova,která jsem dlouho chtěla říct Senseiovi,ale vždy když už jsem chtěla mluvit,tak jsem zkameněla.Proto jsem nikdy nic neřekla,vždy se snažila zakrýt své pravé city k Soulovi-kun,ale teď se to nějak dostalo napovrh a já už to nemohla vzít zpět. Sakra,sakra,sakra zrovna v tuhle dobu musím řikat tohle...Měla bych utěšovat a ne tu vyznávat svoje pocity..Chjoo,jenom doufám,že si to Sensei nevyloží nějak špatně nebo že příjde na to,že já ho mám... Zesmutněla jsem a byla na sebe naštvaná,otočila jsem hlavu k Hirovi a usmála se na něj. No tak Hiro,jestli se budeš takhle pořád schovávat,ještě se do té Akademie můžeme vrátit... To ne,Onee-chan gomene.. Řekl ospravedlňujícím hlasem Hiro a přikročil vedle mě...

Soul

Keď ma Keiko objala tak som bol trocha prekvapený no stále vo mne prevládal smútok a tak som sa ani nehýbal. Po tom ma pustila a ospravedlnila sa. Len som kývol hlavou nech to nechá tak a pomaly som sa postavil. Tak.. teda dobre.. ehm.. váźne chodte sa obaja rozbehať. Povedal som potichu a rozmýšľal som nad jej slovami.

Lio & Hiro

Dobře... Řekla jsem smutně,otočila se a pomalu i s Hirem odcházela k Izunovi. ...ale stejně nevím k čemu nám to bude. Dořekla jsem potichu,tak aby to Sensei neslyšel. Pojď Hiro,tvůj menší trénink nemůže začít lépe než během. Usmála jsem se a začala Hirovi cuchat vlasy. Onee-chan... Neboj Hiro,to bude v pořádku. Znovu jsem se mile usmála,věděla jsem,že se bojí tréninku,a tak se ho snažila povzbuzovat,v tom jsme už stáli u ležícího Izuny,naklonila jsem se k němu a cvrnkla ho do čela. Hej Izuno,nespi a pojď běhat. Chytla jsem ho za ruku,postavila na nohy a chvilku ho za sebou vláčela,když už bylo vidět,že se probral ze svého snění,pustila jsem ho a přibrzdila,abych běžela vedle něj. Izuno je ti dobře? Nevypadáš moc zdravě. Zeptala jsem se starostlivě a dále běžela mezi kluky.

Izuna

ale jo... sem v pohodě usmál jsem se falešně na Lio. Ohlídnul jsem se směrem k místu kde seděl náš sensei. Jak to nese?... zeptal jsem se starostlivě, věděl sem že ho to musí trápit.

Lio & Hiro

Ale jo... sem v pohodě Nevěřím ti to! Křikla jsem na Izunu hodně naštvaným hlasem,byla jsem podrážděná z toho všeho,všichni byli smutní a já nemohla nic dělat,zhnusila jsem si samu sebe.Ale poslední kapka toho všeho byl falešný úsměv od Izuny,na něm i na Senseiovi byly tyto nucené úsměvy dost poznat,málem jsem se neudržela a vrazila mu facku,byla jsem tak naštvaná,že by to schytal i on. Uklidnil mě až Hiro,který mě tahal za ruku a smál se na mě. Jinak Sensei,no ten to nese nejhůř z nás,mluvit skoro nemůže a je úplně mimo,asi bychom ten dnešní trénink měli ukončit a nechat ho den osamotě.Třeba se z toho dostane... Řekla jsem smutným hlasem a sklopila hlavu. Ale ty na tom taky nejsi zrovna nejlíp... Už mám toho dost! Nemůžu se koukat na to jak jsou všichni smutní a já jsem tak neschopná,že neumím nic udělat,jestli to tak půjde dál dneska mě už nikdo neuvidí...

Izuna

Zdálo se že toho všeho na Lio bylo moc, na všechny toho bylo moc. Zpomaloval jsem na tempu dokud jsem se téměř nezastavil. Zhluboka jsem se nadechl, hodil sem na zem svojí pochvu s katanou a poté sám ulehl do trávy. proč běhat... pomyslel jsem si nahlas, zavřel sem oči a nechal se unášet líbeznou písní spánku.

Izuna

Vzbudil jsem se na trávě hladový a unavený. Zmateně jsem se rozhlížel kolem sebe a hledal své parťáky, ale všichni byli pryč. Moje katana byla celá zrezivělá...
Co se sakra stalo? Tady to vypadá jako kdybych usl na víc než 10 let!