Oblačná (Kumo)

First topic message reminder :

Všichni ninjové byli svoláni na nádvoří před Raikageho budovou.Na nádvoří stál Raikage spolu s dvěma dalšími ninji.

Hra:Země Blesku
Raikage shání tým který půjde s ním jako doprovod na velkou schůzi všech pěti Kage.Je velice netrpělivý a hodlá vyrazit o den dříve než je sraz domluven.Potřebuje co nejdřív informace o svém ztraceném bratru Jinchuurikim KillerBeem. Dohled nad vesnicí která momentálně skvěle prosperuje předává Daruiovi.

Ceesnoh

Jak jsem si sedal, tak se mi představil. "Těší mě" řekl jsem a usmál jsem se. "Chtělo by to ještě někoho třetího, hold, musíme počkat dokud se někdo neoběví, třeba budeme mít štěstí a bude tu co nevidět" mrkl jsem na něj. "Zatim se posaď" vyzívavě jsem řekl a poplácal rukou na lavičce.

Cesnoh -> Když ses tak chvíli po Kumo putuloval narazil si do postaršího chlápka v kapuci, načež se ihned otočil. "Ach copak mladej sháníš někoho do týmu? Jestli chceš můžu tě klidně vzít pod svá křídla, vzhledem k tomu, že zatím trénuji pouze s jedním člověkem, jenž se jmenuje Araki Naito. Právě směřujeme na jedno místo...... takže jestli chceš, můžeš jít s námi. Co ty na to?" Dokončil jsem svůj trošku delší monolog, než zrovna na mě bylo obvyklé a ty sis mohl vedle mě všimnout ještě jednoho ninji, nejspíše to byl právě Araki, o kterém jsem se ve své řeči zmínil. Teď už však bylo jen na tobě, jestli se rozhodneš přidat a utvořit tak kompletní tým i s Ibukim nebo najít někoho jiného. No... jedno bylo jasné... tolik šancí se ti už nejspíše neposkytne.

Ceesnoh

Konečně se mi po dlouhé době rozzářili oči, a kompletně bez váhání jsem vykřikl: "Ano! Ibuki co ty na to? Myslím, že tahle příležitost je jednou za život." Konečně jsem byl rád, že se budu učit od člověka, kterej vypadá, že tomu opravdu rozumí. Vzal jsem svoje kopí, dal ho na záda a řekl jsem: "Moje jméno je Ceesnoh, a ty jsi určitě Araki. A vás ještě neznám pane, těší mě" Radostně jsem mu podal ruku.

____

Ceesnoh -> Týpek se na tebe jen pousmál, což úsměv bylo také jediné s konečky vlasů, co si v tu dobu mohl vidět, vzhledem k tomu, že měl kapuci a sklopenou hlavu spíše k zemi. "Mé jméno je Kuro, to vám bude zatím muset stačit.." Vydal ze sebe krátce a poté se k tobě otočil, čímž ti vlastně i naznačil něco na styl.. "Pojďte za mnou, nemám zájem se tu dál zdržovat.." To jestli jste však šli za ním už nevěděl, neboť si ani jednoho z vás pořádně v ten moment nějak závazně nevšímal, nejspíše se ztratil ve svých myšlenkách.


Utvořím už ten novej topic, abychom se nezdržovali. Takže sem poté může napsat Shiori a rovnou se přesunem, nebo ani nemusí to je jedno. Ten topic bude v sekce "Mise".

Ceesnoh

"Těší.." hmm, zajímavej týpek, vůbec nás nevnímá.. Otočil jsem se na Ibukiho se slovy: "Pojď, jdeme, bude to hustý" pomyslel jsem si, že tenhle člověk, by nás toho mohl naučit hodně avšak na první pohled se zdá jako introvert. Otočil jsem se a viděl jsem jak si kráčí už asi 50 metrů před náma, tak jsem se za nim rozběhl a následoval ho.

Naomi Otsuyu

Ještě pořád jsem stála uprostřed náměstí a klepala se zimou. (Přecejenom, koukněte na můj outfit ) Přemýšlela jsem, jestli vůbec ještě přijde někdo bez týmu. Zachumlala jsem se do pláště a rozhlížela se. Vůbec mě nenapadalo, co dělat. Začala jsem přemýšlet o pomstě své rodiny a začal mi lézt mráz po zádech... Ppprooosssííímm, ať uužž nnněkdoo pppřijjjde.. Řekla jsem v pocitu, že asi zmrznu. Sedla jsem si na lavičku a skrčila se.
Zimou jsem jen cvakala zuby a doufala v příchod dalších dvou lidí. Vzala jsem do ruky knihu a klepajíc se jsem pomalu četla.

Kagua Takeshi

Kráčel jsem po vesnici a rozhlížel jsem se po okolí. Byl jsem ve vesnici teprve pár hodin a nevěděl jsem kde co je. Je to větší než jsem si myslel řekl jsem si v duchu. Nasobě jsme měl svou černou mikinu. Vítr mi několikrát rozfoukal vlasy, které skrývali dvě červené tečky. Hned jsem si je vždy upravil, ale nezastavoval jsem se. Pak jsem uviděl nějakou dívku, byl jsem zřejmě na náměstí. Přišel jsem pomalu k ní, ona zrovna něco četla. Etoo, jsem ve vesnici jaksi nový, mohla bys mi něco tady o tomto místu říct?

Naomi Otsuyu

Promrzlá jsem četla knihu a vítr mi rozfoukal stránky. Knihu jsem naštvaně zavřela a uslyšela něčí hlas. Byl to nějaký ninja. Říkal, že je ve vesnici nový a potřeboval by se orientovat.
U srdce mě zahřála když jsem viděla jeho překrásný obličej a vlasy. Pořád trošku zmrzlým hlasem jsem řekla : No, vítej. Tady jsi na náměstí. Mají se tu vybírat týmy, které doprovodí Mizukage-sama na sraz 5 Kagů. Já tu čekám na nějaké lidi do týmu. Hodně jsem se styděla a nevěděla jsem co říct dál. Těší mě, jsem Naomi..Naomi Otsuyu. A ty se jmenuješ? Zeptala jsem se zvídavě a čekala na odpověď.

Kagua Takeshi

Aha, myslel jsem si to řekl jsem si v duchu. Podíval jsem se na ni Já jsem Takeshi, Kagua Takeshia naznačil jsem něco jako úsměv. Rozhlídl jsem se kolem A zaváhal jsem Pokud tě dobře chápu, ty tu čekáš na nějaké lidi do týmu pohlédl jsem do země a trochu jsem se začervenal, nebyl jsem zvyklí na jednání s dívkami. Slyšel jsem o týmech a tak a doufal jsem, že se do nějakého dostanu. Etoo, mohl bych být jeden člen tvého týmu? a pak jsem se na ni podíval. Při tom pohledu jsem si ji prohlédl podrobněji, krásné, dlouhé bílé vlasy a všiml jsem si, jakoby se klepala zimou. Měl jsem mikinu teprve pár dní, jsem zvyklí na chlad a podobné, a tak jsem sundal mikinu a podal jsem ji té dívce. Všiml jsem si, že ti je zima a zadíval jsem se jí do očí.

Naomi Otsuyu

Ďábelské Podvědomí: Sakra, je fakt sexy!!
Podvědomí : Nech toho! Jsme kunoichi, ne děvka!
Mozek:Ale je fakt hezký a milý!
Hlava mi třeštěla. Celá moje mysl se dohadovala. Praštila jsem se do hlavy
a začala poslouchat. No, jasně! Řekla jsem mu, když se
mě zeptal, jestli s ním budu v týmu.Najednou si sundal mikinu a podával mi jí.
Mozek a Ďábelské podvědomí: Ha! Říkali jsme ti, že je úžasnej!
Srdce: Poděkuj! Poděkuj!!!
Mozek: Neber si jííí!!
Opět jsem se praštila do hlavy a všimla si, že se mi kouká přímo do očí.
Celá jsem zčervenala a vzala si mikinu na sebe. ..D..Děkuju.
řekla jsem celá červená a radši si stoupla.

Kagua Takeshi

Všiml jsem si, že se bezdůvodně praštila do hlavy, 2x. Možná to mělo nějaký důvod, jenže jsme nevěděl jaký. Možná ti ta mikina bude trochu větší Byl jsem rád, že řekla na tým ano. Nevíš ještě o někom, kdo přijde a nebo můžou být v týmu pouze dva? a tázavě jsem se na ni podíval. Během toho foukl studený vítr, který mi nadzvedl košili, ale nějak mi ten chlad nevadil.

Naomi Otsuyu

Celá červená jsem ho poslouchala.
Najednou z jeho rtů vyšla otázka.
Samozřejmně jsem slušná, takže jsem odpověděla.
No, o nikom nevím a dva asi být nemůžeme.
Přemýšlela jsem co dál říct.
No...A, co máš vlastně za podstatu?
Podvědomí: To byla fakt trapná otázka!
Zafoukal vítr. Moje vlasy se rozvířily po celém mém obličeji.
Rychle jsem se upravila a uviděla nadzvedlou košili Takeshiho.
Měl vypracované břicho. Málem jsem se složila, ale ustála jsem to.
V mysli jsem se začala rozplývat. Byla jsem tak červená, že jsem
si radši vzala knížku a dala jí před obličej. Chvíli jsem si četla a
snažila se nabrat správnou barvu obličeje.

Kagua Takeshi

Takže dva ne a rozhlédl jsem se To je ale škoda a zadíval jsem se na ní. Zrovna si dávala knihu před obličej Podstatu? bohužel žádnou nemám, umím pouze taijutsu a pár základních ninjutsu a ... strhl jsem pozornost ke knize a naklonil jsem se k ní Copak to čteš?

Naomi Otsuyu

Četla jsem a nevnímala. Na knížce byl vidět název. "Jak na stydlivost".
Najednou jsem uslyšela křik nějakých mužů a skřípání zbraní.
Odhodila jsem knihu, ani jsem si toho nevšimla. C...Co to by..bylo?!
řekla jsem a rozhlížela se, kde to mohlo být. Nakonec jsem se rozeběhla a šla směrem,
ze kterého jsem slyšela zvuky. Cestou jsem ještě zakříčela : Poběž!

Kagua Takeshi

Jak na stydlivost? podivil jsem se a podíval jsem se na ni. Jakmile odhodila knihu, instinktivně jsem ji chytl a pak se někam rozběhla. Počkej Naomi a rozběhl jsem se za ní. Uslyšel jsem taky nějaké zvuky, zvuky z boje. povzdychl jsem si Boj a já doufal, že se mu pro teď vyhnu. a díval jsem se před sebe.

Kagua Takeshi

Když jsme tam doběhli, byl tam nějaký boj. Nevěděl jsem jak reagovat, sice jsem s edo všeho vždy vmísil, ale nikdy jsem nebojoval s vožralou. Jednou rukou jsem nenápadně šáhl po kunaii Vmísíme se do toho? a podíval jsem se na Naomi. Věděl jsem, že v horším případě budu muset vyvolat nějakou kost, a tak jsem si rozep dva horní knoflíky na košili.

Naomi Otsuyu

Došli jsme na místo. Nějací dva muži se tu zabíjeli. Ten útočník vypadal, že je opilý.
Takeshi navrhl zákrok. Zakývala jsem, že souhlasím a přiběhla za opilce. Přiložila jsem mu
kunai ke krku a řekla :
Pohneš se a budeš mrtvej!
Když začnu bojovat, opravdu se neznám.
Držela jsem kunai tomu muži přímo na hrdle a čekala na reakci.

Kagua Takeshi

Držel jsem stále v ruce ten kunai a šel jsem směrem k tomu druhému. Toho opilce nyní držela Naomi Já bejt tebou tak tomu věřím, holky jsou v boji jako dračice a jakoby jsem se pousmál. Otočil jsem se k tomu druhému Máte nějaký určitý důvod k bitce? Stiskl jsem kunai mnohem víc a čekal jsem co udělá.

Yonagi Saku

Odcházeli jsme pomalu z pláže směrem do nemocnice v oblačné stejnou cestou, jako jsme přišli. Rozhodla jsem se, že doprovodím Tasuriho do nemocnice, protože by jinak cestou nejspíš zkolaboval. Hele Nori, měly bychom jít s Tasurim, je hodně vysílený a mám strach, aby tam vůbec došel. Navrhla jsem Norimu, který šel vedle mě. V hlavě se mi míhaly myšlenky o srazu kage. Nemohla jsem pořád uvěřit, že vybral náš tým. I když jsem nahlas říkala něco jiného. Chvíli jsme šli mlčky až nakonec jsem zase promluvila do ticha, které narušoval jen zpěv ptáků. Hele vy dva...Víte, možná jsem na vás trošku moc vyjela. Nemějte mi to prosím za zlý. Chtěli jste mi pomoct a to se cení. Po dlouhé době jsem se chovala až nějak nevídaně mile. Možná to bylo proto, že jsem byla vyčerpaná a taky jsem asi mluvila z hladu...Přece jen jsem nic nejedla. Prostě jsem k překvapení všech říkala to, co jsem doopravdy cítila. Sama jsem se cítila divně, že se omlouvám, ale už jsem to neřešila. Pokračovali jsme v cestě a já zírala do země, ztracená v myšlenkách.

Nori Osamu
Hele Nori, měly bychom jít s Tasurim, je hodně vysílený a mám strach, aby tam vůbec došel. Navrhla mi Saku, při cestě pryč. Jo to je dobrej nápad. Řekl jsem jenom a přemýšlel jsem o srazu Kagů. Je fakt divný, že vybrali zrovna nás……nic moc sme tam nepředvedli…i když Raikage si určitě vystačí i bez naší pomoci. Myšlenky se mi pořád loudali na sraz, Saku vypadala, že taky o něčem přemýšlí a Tasuri se jen mlčky ploužil vedle nás. Po chvíli ticha promluvila znovu Saku. Hele vy dva...Víte, možná jsem na vás trošku moc vyjela. Nemějte mi to prosím za zlý. Chtěli jste mi pomoct a to se cení. Hmm Saku se za něco omlouvá? Hehe co se stalo? To bude asi postavením planet nebo tak něco…..Uchechtl jsem se. To je v pohodě. Saku zírala do země a ta trapná chvilka ticha se pořád prodlužovala. Podíval jsem se na Tasuriho jestli něco řekne, ale ten vypadal, že sotva jde a evidentně neměl náladu na nějaké tlachání. Chtěl jsem trochu odlehčit situaci a tak jsem plácnul první větu, která mě napadla. Hej Kámo, nechceš vzít na záda? Zeptal jsem se s úsměvem, ale pak jsem si řekl, že by to Tasuri mohl špatně pochopit a tak jsem začal o něčem jiném. Ehm…Asi nebude moc sranda chránit Raikageho že? Ale aspoň se podíváme někam dál….Ani toho moc nevím o Kage z ostatních vesnic….vlastně o nich nevím vůbec nic…zamyšleně jsem se poškrábal na hlavě. A taky mě zajímají ninjové z jiných vesnic……..Hehe myslíte, že budou stejně staří jako my nebo to už budou jouninové? A kdo vůbec půjde ještě s námi? Všechny tyhle otázky a spousta dalších se mi honily hlavou. Čekal jsem na odpověď když v tom zafoukal docela studený vítr. Přejel jsem si rukou paži, abych se zbavil toho nepříjemného pocitu, když v tom jsem si na něco vzpomněl. Placnul jsem se rukou přes čelo. Sakra! Já nechal na té louce, kde sme čekali na rozřazení, bundu.No nic cestou zpátky se tam budu muset stavit…doufám, že tam ještě bude……..

Tasuri Ikumo

Odešel jsem směrem k nemocnici když v tom se ke mně připojili Saku a Nori . Chvíli jsme jen tak mlčeli a prostě jen šli když vtom promluvila Saku : Hele vy dva...Víte, možná jsem na vás trošku moc vyjela. Nemějte mi to prosím za zlý. Chtěli jste mi pomoct a to se cení. Upřel jsem svůj zrak přímo na ní a jen řekl : To je vpoho, ale je pravda že jsme mohli být trochu opatrnější. A usmál se na ní. Po chvíli ticha najednou z Noriho vypadlo : Hej Kámo, nechceš vzít na záda? Zbystřil jsem sluch a podíval se na něj nechápajícím pohledem (xD sem si vzpoměl na ty díly jak nesl Gai na zádech Kakashiho ). Asi mu došlo že to nebyl nejlepší nápad a tak rychle změnil téma. Mluvil o něco o tom srazu kagů ale já ho moc nevnímal. Jen jsem přemýšlel o tom jestli sem opravdu tak slabý když jsem z nás tří skončil nejhůř.Nori dodal ještě jednu větu a to že si musí dojít pro bundu kterou nechal na náměstí. Chystal jsem si sáhnout po medailonku který jsem nosily na krku.Když v tom jsem se s hrůzou zastavil. Sakra, lidi omluvte mě stratil sem tam medailonek a rozhodně ho tam nenechám.Vy klidně běžte dál já vás pozdějc dohonim. Otočil jsem se a rychle se rozeběhl směrem na pláž. Sakra,sakra kde jen může být. Jen doufám že nespadl nikde do vody. To už bych ho nikdy nenašel.

Yonagi Saku

Bože...Já se z nich zblázním...Tak fajn, my se tu nabízíme, že ho doprovodíme aby se mu nic nestalo a on si odběhne pro nějakej přívěšek, když sotva chodí...Asi má energie ještě dost. Tasuri odešel, než ho někdo stihl zastavit, ale já ho už neřešila. Pomoc jsme mu nabídli, ale on ji jaksi stejně odmítl, takže mi to už bylo jedno. Podívala jsem se na Noriho a usmála se. Hele, tak tedy půjdem pro tu bundu, ne? A pak bychom se mohli stavit někde na nějakou místní specialitu, co říkáš? Mám celkem hlad, od rána jsem nejedla. Vzpoměla jsem si na jídlo, když začal můj žaludek vydávat protestní zvuky. Nebyla jsem ani nějak extra unavená, přeci jen jsem toho moc neudělala a tak se mi trošku energie vracela. I když spánek by mi taky neuškodil. Zastavila jsem se, trošku se protahovala a čekala, co na to Nori řekne.

Kagua & Naomi -> "Pusťte nás do ha*zlu svatýho, tohle není záležitost malých dětí..." Odvětil jeden z nich krátce a zároveň i hodně podrážděně. "Tak jako dračice? Já bych řekl, že jsou dračice úplně někdy jinde, než si myslíš, ale to nejspíše nepoznáš ještě pár let, kloučku maličkej." Řekl ten druhej, nejspíše ten opilý a na to hned první opět krátce řekl.. "Důvod není důležitej, tedy ne pro vás, pro nás jo." Hned na to se oba vyvlekli a chtěli pustit do sebe, nejspíše vám to tedy tak připadalo.