Oblačná (Kumo)

First topic message reminder :

Všichni ninjové byli svoláni na nádvoří před Raikageho budovou.Na nádvoří stál Raikage spolu s dvěma dalšími ninji.

Hra:Země Blesku
Raikage shání tým který půjde s ním jako doprovod na velkou schůzi všech pěti Kage.Je velice netrpělivý a hodlá vyrazit o den dříve než je sraz domluven.Potřebuje co nejdřív informace o svém ztraceném bratru Jinchuurikim KillerBeem. Dohled nad vesnicí která momentálně skvěle prosperuje předává Daruiovi.

Nori Osamu

Tasuri odběhl někam hledat medailonek. Hmm asi nebude tak vyčerpaný...Pomyslel jsem si a podíval jsem se na Saku, která si zřejmě myslela to samé. Pak se Saku podívala na mě a usmála se. Trochu mě to vyvedlo z míry, ale uplně mě dostalo to co řekla.Hele, tak tedy půjdem pro tu bundu, ne? A pak bychom se mohli stavit někde na nějakou místní specialitu, co říkáš? Mám celkem hlad, od rána jsem nejedla. Chvilku jsem překvapeně koukal.He? Cože? To má být jako ran...ehm...jo jasně já tě zvu. Mohli bysme se stavit v tom stánku kousek od náměstí nebo bysme mohly zajít do smíšených lázní co říkáš? Mezitím sme došli zpátky na náměstí. Měl jsem dobrou náladu a tak jsem se rychle rozeběhl pro svou bundu. Oddichnul jsem si protože byla pořád na svém místě, rychle jsem ji popadl a vrátil se zpátky k Saku. Přehodil jsem si bundu přes rameno a s usměvem jsem se zeptal. Tak co kam půjdeme?

Yonagi Saku

Chvíli jsem čekala, než si Nori sebral svoji bundu a vrátil se zpátky s bundou přehozenou před rameno. Vypadal opravdu dobře. Byla jsem ráda, že odběhl a neviděl, jak jsem zčervenala, když zmínil smíšené lázně. Zeptel se mě, kam půjdeme. Popravdě řečeno...Lázně se mi celkem hodně zamlouvaly, protože na relaxaci byly nejlepší, obzvlášť, když nás čekal zítra velmi důležitý den. Usmála jsem se a odpověděla jsem mu. Hmm, zajdeme se nejdříve najíst. Kousek odtud je stánek s příjemným posezením, kde prodávají vynikající sushi. Takže...ty mě zveš, jo? Usmála jsem se a vyplázla jsem na něj roztomile jazyk. Dnes jsem měla opravdu podivně střeštěnou náladu. Muselo to být tou únavou. Stánek byl blízko a tak jsme tam došli rychle. Posadili jsme se vedle sebe na židle a čekali, až přijde obsluha. Číšnici jsem znala, protože jsem do tohoto stánku chodila často. Dobrý den, dám si sushi jako obvykle. Usmála jsem se a podívala se na Noriho. Víš...spustila jsem. Mohli bychom zajít i do těch lázní. Je to skvělé na odreagování a odpočinek. Usmála jsem se.

Nori Osamu

Saku se znovu usmála a řekla.Hmm, zajdeme se nejdříve najíst. Kousek odtud je stánek s příjemným posezením, kde prodávají vynikající sushi. Takže...ty mě zveš, jo? A svůdně na mě vyplázla jazyk. Co je to dneska za den ? Saku se pořád usmívá....Radši bych si to měl užívat dokud to jde. Když sme došli do sushi stánku, objednali sme si a Saku řekla.Víš... Mohli bychom zajít i do těch lázní. Je to skvělé na odreagování a odpočinek. . Zasmál jsem se. Jak myslíš. Líbila se mi představa smíšených lázní a ještě víc se mi líbila představa, že tam budu s Saku. Když jsme do jedli zeptal jsem se. Dáš si ještě nebo budem pokračovat? Usmál jsem se a čekal jsem na odpověď.

Tasuri Ikumo

Utíkal jsem směrem od nich. Mohli si sice myslet že mám ještě hodně energie ale abych pravdu řekl ten běh byl velmi bolestivý. Ale kvůli tomu medailonku sem to klidně podstoupil.Přeci jen to byla jediná věc která mi zbyla po rodičích. Doběhl jsem až na pláž a prošel jsem všechna místa kde jsme byli. Došel jsem k místu kde Darui udělal svojí techniku s minami. Sakra nevím jestli tu ty miny ještě pořád nejsou. Raději jsem se pohyboval jen po zbylých částech mostu. Rozhlížel jsem se všude ale nikde jsem ho nemohl najít. Sakra to snad není možný. Pomyslel jsem si.Doskákal jsem až k pláži.Posadil jsem se a jen tak jsem přemýšlel. Sakra, jediná vzpomínka na rodiče a já jí stratím. Řekl jsem si potichu. Bylo něco kolem poledne a slunce pražilo jako obvykle. Lehl jsem si na záda a odpočíval. Zavřel jsem oči a přemýšlel jsem. Sakra, co teďka asi dělá Saku, přecijen odešla s Norim.Ale co je mi vlastně do toho. chvíli jsem jen tak ležel a přemýšlel a pak jsem se zvedl. Nemůžu tady jen tak ležet, musím najít ten medailonek. Procházel jsem se po pláži a došel jsem kus od místa kde předtím stál Darui. Najednou jsem uviděl v písku odraz něčeho zlatého. Okamžitě jsem se rozeběhl k tomu místu a na mém obličeji se vykouzlil úsměv. ANOOOOOO!!!! Zakřičel jsem na celou pláž.Ležel tam ten medailonek a já ho okamžitě sebral. Otevřel jsem ho a podíval se na starou fotku mích rodičů. Mami,tati já to dokázal. Dostal jsem se i s mím týmem na sraz kagů. Je to velká příležitost. Doufám že by ste na mě byli hrdí. Řekl jsem potichu a přitom zafoukal vítr který si pohrál s mími vlasy. Došel jsem zpět na místo kde jsem před chvílí ležel a udělal to samé co předtím. Položil jsem si ruce pod hlavu a lehl si na zem.Vítr si pohrával s mími vlasy a já v tu chvíli chtěl jediné. Alespoň na jednu jedinou minutu na nic nemyslet. Bylo to nesplnitelné přání a s tím jsem se musel smířit.Jak jsem tak ležel vůbec jsem si neuvědomoval kolik je hodin a proto jsem se podivil když jsem se koukl na hodiny a zjistil jsem že už tu ležím skoro dvě hodiny. Asi bych měl opravdu zajít do té nemocnice. Ale ne kašlu na to však já budu v pořádku.Prostě jsem jen spotřeboval hodně chakry nic víc.Řekl jsem si vduchu a dál jsem ležel na pláži s hlavou opřenou o ruce….

Yonagi Saku

Ne Nori, tohle mi bohatě stačilo. Páni, tady mají nejlepší sushi v celé kumo. Zasmála jsem se nahlas. Vstala jsem ze židle a počkala, než Nori zaplatí. Poté jsme se vydali pomalým krokem do lázní. Šli jsme celkem mlčky a já si cestou prohlížela okolní krajinu. Líbilo se mi tu. Občas si tu člověk připadal, jako by byl nebi nadosah, když procházel mezi mraky. Lázně také nebyly příliš daleko. Po chvíli chůze jsem spatřila místní horké prameny. Nemohla jsem se dočkat té příjemné relaxace. Vešli jsme s Norim dovnitř a šli jsme k recepci vyzvednout si ručníky a cedulky od skříněk šaten. Recepční byla velice milá stará paní, co se na každého jen usmívala.
Aaaa, další krásný mladý pár. Pamatuji si doby, kdy jsem byla taky ve věku, jako jste vy. Usmála se, a podala mi ručník. Já jsem jen mírně zčervenala, vzala si ručník a odběhla do šatny. Uff, ještě, že šatny nejsou smíšené. Napadlo mě cestou. V šatně jsem se zdržela jen chvíli. Omotala jsem si ručník kolem těla a odešla do venkovního areálu smíšených lázní. Otevřela jsem dveře a k mému překvapení tu nikdo nebyl. Hmm, to je dobře, že tu budem sami, ale je to zvláštní...Vždycky to tu většinou bývá narvaný. Ale tím líp. Nori tu ještě nebyl a tak jsem vlezla do příjemně horké vody, opřela jsem se o kraj a čekala až přijde. Měla jsem zavřené oči, takže to vypadalo, že spím.

Nori Osamu

Na otázku jestli si dá ještě Saku odpověděla.Ne Nori, tohle mi bohatě stačilo. Páni, tady mají nejlepší sushi v celé kumo. A pak se nahlas zasmála. Zasmál jsem se taky, teď jsem měl velmi dobrou náladu. Zaplatil jsem a doběhl k Saku která na mě čekala. Pak jsme se pomalu vydali do lázní. Šli sme celkem mlčky a tak jsem přemýšlel o té náhlé změně Saku. Nevěděl jsem co vede k tak náhlé změně. Hmm...asi to bude tím, že sme ted doprovod kageho. Po chvilce jsme došli k lázním. Už jsem se těšil na horkou vodu a relax.Vešli jsme se Saku dovnitř a šli jsme k recepci vyzvednout si ručníky a cedulky od skříněk šaten. Recepční byla velice milá stará paní, co se na každého jen usmívala. Aaaa, další krásný mladý pár. Pamatuji si doby, kdy jsem byla taky ve věku, jako jste vy. Usmála se, a podala nám ručník. Všiml jsem si, že se Saku trochu začervenala, ale nekomentoval jsem to jelikož jsem na tom byl podobně. S výmluvným pohledem sem se poškrábal na hlavě a zmizel jsem v šatnách. 3koda, že šatny nejsou taky smíšené. Napadlo mě a při té představě jsem se zasmál. Sundal jsem si všechno oblečení a poskládal ho do skříňky. Nechal jsem si na krku jen přívěšek od mojí matky, protože ten nikdy nesundávám. Omotal jsem si ručník kolem pasu a šel jsem do venkovního areálu lázní. Ve vodě nikdo kromě Saku nebyl. Podíval jsem se na Saku. Měla zavřené oči a vypadalo to že spí. Možná je unavená. Pomyslel jsem si a tak jsem tam jen chvíli stál a pozoroval ji. Byla roztomilá jako vždycky, když spala, vlastně i když nespala. Dál jsem tam tak stál a koukal na ni.....Pak jsem si uvědomil že už tam stojím asi dlouho a tak jsem vlezl dovnítř a opřel jsem se vedle Saku..

Yonagi Saku

Skoro jsem usínala, když v tom jsem uslyšela malé šplouchnutí. Jen tak líně jsem otevřela oči. Samozřejmě, že to byl Nori, ale já se jen chtěla ujistit, že to není nikdo cizí. Posadil se vedle mě, čímž mi trochu rozhodil myšlenky. Naštěstí díky té horké vodě nebylo poznat, jak by se změnila normální barva mého obličeje do červena. Zaskočilo mě, že si sedl vedle mě a ne například naproti. Byl totiž až moc blízko a já se cítila trochu nesvá. Hmm? C...Co sakra dělá? Má tu místa dost a on se nalepí skoro na mě. Přemýšlela jsem, jestli mu něco říct, odsednout si a nebo ho odstrčit, ale nakonec jsem to neřešila. Popravdě, dnes mi bylo už skoro všechno jedno. Chtěla jsem jen příjemně relaxovat a odpočívat a ne na někoho řvát, jako obvykle. Podívala jsem se na Noriho a chvíli ho pozorovala. Hmm, nikdy jsem si nevšimla, jak je se...jak má hezky vypracovanou postavu. Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky, které u mě nebyly zrovna obvyklé. Zírala bych na něj nejspíš dýl, jenže si Nori mého pohledu nejspíš všiml a otočil se na mě. Já jsem rychle sklopila zrak a dělala jsem, jako by nic. Zase jsem přivřela oči, opřela jsem se a odpočívala. Moje tělo možná odpočívalo, ale moje mysl ne. Co se to semnou děje? Bydlím s ním už docela dlouho, tak proč najednou ta náhlá změna pocitů? Co to sakra všechno znamená? Odpověď na tuto otázku jsem nejspíš už znala, ale nedokázala jsem si ji přiznat. Rozhodla jsem se, že budu dělat jakoby se nic nedělo. Svoje myšlenky si přeci můžu nechat pro sebe.

Nori Osamu

Seděl jsem vedle Saku a začínal jsem rudnout...přemýšlel jsem, jestli jí mám chytit za ruku, nebo jí dát ruku kolem ramen a zároveň jsem nevěděl kam s očima.Musel jsem se na ni pořád dívat, ale připadal jsem si dost divně.Byl jsem v rozpacích a všimnul jsem si, že i Saku se na mě dívala, ala když jsem se na ni podíval uhnula s očima pryč. Trochu mě to zklamalo nevěděl jsem co si mám myslet. Tohle je divný...co mám dělat sakra!Svolného osud vede, vzpurného vleče...... Měl bych něco udělat, ale co když mě pošle doháje? Je lepší být jenom kamarádi než nebýt vůbec nic......ale co kdyby mě neodmítla a pak budu žít s pocitem,k že jsem měl šanci a já ji promarnil?Co je většího či statečnějšího než čelit zlému osudu?pomyslel jsem si zrovna když nad námi proletěl pták. Ale co doopravdy cítím? Nebyl jsem si jistý. Nejlepší jak to zjistit je jednat. Nesmím být takový srab....jsem přece v týmu co chrání raikageho neměl bych se bát udělat něco jako je tohle. Nasucho jsem polknul. Tak jo de se na to! Pomalu jsem se začal naklánět k Saku s myšlenkou, že ji políbím.

Yonagi Saku

Dál jsem odpočívala se zavřenýma očima a ujasňovala si pár věcí v hlavě. Najednou jsem dostala zvláštní pocit...Pocit, že se ke mě někdo, nebo něco blíží. Věděla jsem, že je to Nori, a myslela jsem si, že si za tenhle pocit můžu sama, kvůli mým myšlenkám. Ale přece jen jsem líně otevřela oči. Jakmile jsem spatřila Noriho tvář, celé mé tělo se zaseklo a já nebyla schopná jediného pohybu. Jen jsem se na něj zírala, když se ke mě nakláněl. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem nedělala vůbec nic. Byla jsem opravdu jako socha. Myslím, že jsem dokonce i přestala dýchat a jen jsem čekala až se přiblíží ještě víc. V jeho tváři bylo poznat, že taky váhá, když jsme se navzájem dívali do očí. Srdce mi bušilo o sto šest. Nikdy jsem tento pocit nezažila. Nori se naklonil ještě víc a jeho obličej už byl na dotek nosu od toho mého. Bylo mi jasné, co chce udělat a taky nevím, co mě to popadlo, ale zavřela jsem oči, přestala všechno řešit, jemně jsem ho chytila kolem pasu a přitiskla jsem své rty na jeho.

Nori Osamu

Když jsem se k Saku přiblížil blíž otevřela oči a dívala se přímo do mých očí. Celá ztuhla já jsem nevěděl jestli to mám udělat nebo ne, ale nedokázal jsem se zastavit. Cítil jsem jak mi bušilo srdce v hrudi a krev tepala v žilách. Už jsem byl skoro u jejího obličeje když mě Saku chytla kolem pasu a políbila mě. Nejdřív jsem byl trochu vyjevený, ale rychle jsem se poddal. Moje ruce zajeli automaticky na stehna Saku a víš. Byli jsme tak blízko sebe, že jsem cítil každé její nadechnutí. Začal jsem ji pomalu líbat na krku a čekal jsem jak zareaguje.

Yonagi Saku

Nori mi polibek nadšeně a vášnivě opětoval. Byl to opravdu zvláštní pocit. Nemohla jsem v tomto momentě nijak přestat, ani kdybych chtěla. Nori chtěl nejspíš zajít dál. Trochu mě zamrazilo, když jsem ucítila jeho ruce, které mi zajížděli po stehnech víš pod ručník. Přitiskl se na mě ještě víc a začal mě líbat na krku. Nori vypadal, že vůbec nepřemýšlí a pokračoval. Mě jen problesklo hlavou: Tohle nejde. Rozhodně ne teď a tady. Bylo opravdu těžké přestat, ale musela jsem. Jemě jsem chytila jeho ruce a stáhla je zpátky zpod ručníku. Nori se na chvíli zarazil a podíval se na mě. Já se na něj jen usmála se slovy: Teď na to není ta správná doba. Chvíli jsem se odmlčela a pořád jsem se mu dívala do očí. Nezapomeň, co je zítra za den. Nechtěla jsem ho odmítnout a ani nijak ranit, ale teď to opravdu nešlo. Ještě jednou jsem ho letmo políbila, trochu se od něj odtáhla a nakonec vylezla ven z vody. Měli bychom už jít domů. Začíná se stmívat. Řekla jsem mu otočená zády a odešla jsem do šatny. Uvnitř sebe jsem se cítila tak nějak šťastná a smutná zároveň. Uvědomila jsem si, že Noriho miluju a bylo mi celkem líto, že jsem ho teď musela takhle odbýt. V šatně jsem se opravdu pomalu převlékala. Vůbec se mi nechtělo vycházet, ale nakonec jsem se přeci jen oblékla do svého všedního ninja oblečení, přišla jsem k šoupacím dveřím a šla na recepci vrátit věci.

hehe chybka

Nori Osamu

Saku stáhla moje ruce pryč ze svého těla. Trochu jsem se zarazil a podíval jsem se na ni. Sakra udělal jsem snad něco špatně?....Saku se jen usmála řekla.Teď na to není ta správná doba.Nezapomeň, co je zítra za den. Chvilku jsem jen zaraženě koukal a pak jsem ze sebe vysoukal. Ee..já...jo jasně..omlouvám se. Nevěděl jsem co tohle znamená. Přemýšlel jsem jestli je tohle konec nebo co se děje. Pak mě Saku letmo políbila, odtáhla se a vylezla z vody, načež mi otočená zády ke mně řekla,,Měli bychom už jít domů. Začíná se stmívat." a odešla do šatny. Tohle mě zmátlo ještě víc..nevěděl jsem co si mám myslet. Sakra! Vylezl jsem z vody a šel jsem se taky převléci. Střídalo se ve mě mnoho pocitů a já měl pocit jako by mě něco trhalo zevnitř. V šatně jsem si sednul a přemýšlel jsem. Nějak se mi nechtělo vycházet. Sakra co.....udělal jsem snad něco špatně? Já to nechápu...Možná, že jsem se nechal moc unést...Asi nebylo správné jít na to takhle rychle...možná bych se měl Saku omluvit....ale co mám říct? Určitě řeknu nějakou blbost a ona se naštve........Oblékal jsem se opravdu pomalu a pořád jsem o tom přemýšlel.Nakonec jsem se přece jenom dokopal k tomu abych vylezl z šatny. Saku už stála na recepci a vracela věci. Vrátil jsem staré paní věci a trochu strnule jsem se usmál na Saku. Chtěl jsem se jí omluvit, ale nevěděl jsem co říct takže ze mě nakonec vypadlo jenom..Em...jdeme domů?

Yonagi Saku

Stála jsem na recepci, když v tom přišel i Nori a mě při jeho úsměvu podivně zamrazilo v zádech. Oplatila jsem mu úsměv a na jeho otázku jsem odpověděla něco ve smyslu "Hmm" doprovázeném kývnutím hlavy. Nori zaplatil za pobyt v horkých pramenech a ihned poté jsme se vydali ke vchodovým dveřím. Oba dva jsme mlčeli a nejspíše přemýšleli o tom, co se dnes stalo. Jen tak letmo mi probleskla hlavou myšlenka o summitu kagů a hned mi došlo, žebychom to měli nějak oba dva urovnat a ujasnit si co teď bude. Už jen z toho důvodu, abychom jsme se zítra soustředili jen na naši úlohu doprovodu raikageho a nerozptylovali se těmahle myšlenkama. Jenže jsem váhala. Nevěděla jsem, jestli bude lepší si o tom narovinu promluvit anebo mlčet a nechat to takhle. Vůbec jsem nevěděla, ale nechtěla jsem, abychom se tím trápili i zítra. Ušli jsme kus tiché cesty a pomalu se blížili k domu. Neměla jsem moc času, a tak jsem se snažila sebrat odvahu a promluvila jsem do večerního ticha. N-Nori. Vyšlo nakonec ze mě. Zastavila jsem se a chytla Noriho za ruku, přičemž jsem se pořád dívala do země. To...Co se stalo dnes v těch lázních... Hledala jsem správná slova, ale stejně jsem nevěděla, co vlastně říct. Prostě...Nemůžeme dělat, jakoby se nic nestalo. Konečně jsem se odhodlala odtrhnout oči od země a podívala jsem se mu do očí.

Nori Osamu
Na moji otázku Saku jen přikívla a něco zamumlala. Já sem zaplatil učet a pomalu jsme vyrazili domů. Pořád sme mlčeli a já z toho měl opravdu špatný pocit. Přemýšlel jsem jestli už to takhle zůstane. Napadlo mě, co budeme dělat zítra, když máme chránit raikageho a přitom je mizi námi takové napětí. ale zítřek mi byl celkem ukradený, zajímalo mě co bude teď a potom, jestli tohle zničilo náš vztah. Měl bych něco říct.........ale co? Přemýšlel jsem celou dobu co sem šli domů a zkoušel jsem vymyslet něco co bych měl říct. Byly jsme už blízko domu a já furt nevěděl co říct. Saku to, ale vyřešila za mě a promluvila do ticha.N-Nori. Chytla mě za ruku takže jsem byl nucen zastavit. Saku se koukala někam do země a já začínal mít pocit, že to co mi řekne nebude nic dobrého.To...Co se stalo dnes v těch lázních... Prostě... Nemůžeme dělat, jakoby se nic nestalo. řekla a podívala se mi do očí.Cože?.....její slova mi zněla pořád v uších. Ale....já.....já myslel jsem že...že...... Čekal jsem hodně, ale tohle vážně ne. Jako ve snu jsem kousek popošel a svalil jsem se na lavičku, která tam stála. Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo, ale taky jsem nechtěl Saku ztratit úplně.No..ehm...jestli si myslíš, že ...že je to takhle nejlepší......jestli to tak opravdu chceš....

Yonagi Saku

Nori ze sebe obtížně soukal slova. Jeho výraz vypadal dosti poraženě a taky smutně. Svalil se na lavičku a pokračoval...Jenže uprostřed věty se zasekl a nemohl, nebo spíš nejspíš nechtěl, ji dokončit. Podívala jsem se do jejho očí...Dívala jsem se dlouho a pak mi konečně došlo, že to špatně pochopil. Poznala jsem to podle jeho výrazu a taky podle jeho očí. Pomalu jsem přišla k lavičce a sedla si vedle něj. Usmála jsem se. Nori, špatně jsi to pochopil...Myslíš, že kdybych to teď chtěla zkončit, tak že bych vůbec dovolila něco začít? Objala jsem ho, opřela jsem svoji hlavu o jeho rameno a zašeptala jsem mu do ucha: Nori...Já...já tě miluju.

Nori Osamu

Saku celou dobu poslouchala co jsem se snažil říct apk se mi dlouze zadívala do očí. chtěl jsem uhnout ale nedokázal jsem to. Saku přišla a sedla si vedle mě. Usmála se a já měl pocit, že mě to roztrhá zevnitř.Pak začala mluvit.Nori, špatně jsi to pochopil...Myslíš, že kdybych to teď chtěla zkončit, tak že bych vůbec dovolila něco začít? Byl jsem totálně zmatený, ale než jsem stačil něco říct Saku mě objala a položila svoji hlavu na moje rameno a zašeptala Nori...Já...já tě miluju. Pocítil jsem příval pocitů, jaké jsem ještě nezažil. Najednou jsem se cítil nejštastnějším člověkem na světě. Přitiskl jsem Saku k sobě a zašeptal jsem. Já..Saku...taky tě miluju. Vzal jsem její hlavu do svých dlaní a dlouze jsem ji políbil.

Yonagi Saku

Po tom, co mě Nori znovu políbil jsme tam ještě chvíli seděli a pozorovali pomalu vycházející hvězdy. To je ale náhlá změna, co? Promluvila jsem do ticha. Ještě dopoledne jsme byli skoro jako sourozenci a teď jsme...Co vlastně jsme? Větu jsem nedokončila. Stejně to bylo nám oboum jasný, na čem teď zrovna jsme. Začínalo být opravdu pozdě a já si uvědomila, že se na zítřek musíme pořádně vyspat. Nori, měly bychom jít dovnitř, začíná být trošku zima. Navíc...na zítra si musíme pořádně odpočinout, abychom byli ve formě. Zvedla jsem se z lavečky a čekala jsem, až Nori půjde taky. Najednou jsem si vzpoměla na Tasuriho, na kterého jsem zapoměla hned po tom, co odešel na pláž. Sakra...Doufám, že je v pořádku.

Nori Osamu

Chvíly jsme ještě seděli na lavičce a pozorovali hvězdy. Po docela dlouhé době Saku navrhla že bysme už měli jít domů abysme se pořádně vyspali na sraz. Jo máš pravdu. Přikývl jsem, zvedli jsme se z lavičky a šli jsme domů. Když jsme přišli už bylo docela pozdě takže babička a Kenji už spali. Potichu jsme proklouzli do ke svým pokojům, kde jsem Saku políbil na dobrou noc a každý jsme si šli lehnout do svojí postele. Vyslíkl jsem si věci a lehl jsem si do postele. Hlavou se mi honilo spoustu věcí a já nemohl uvěřit, co se dneska všechno událo. Ještě chvíly předtím než jsem se propadl do říše snů jsem si pomyslel. Doufám, že šel Tasuri do té nemocnice a bude zítra v pohodě...

Tasuri Ikumo

Ležel jsem na pláži a vůbec jsem nevnímal čas.Ležel jsem tam už několik hodin a jen tak nechával myšlenky prolétávat mojí hlavou a vítr pohrávat si s mými vlasy. Po pár hodiná ch ležen jsem si sedl a pozoroval nádherný západ slunce který byl ve spojení s mořskou hadinou přímo kouzelný. Možná už bych mohl vyrazit domů. Přeci jen už je mi líp. Řekl jsem potichu a zvedl se.Hvězdy už začali vycházet a já jsem se procházel ulicemi Kumogakure. Najednou jsem zahlédl lavičku a na ní sedět dva lidi. Nebyl to nikdo jiný než Nori a Saku. Chtěl jsem jít za nimi když v tom jsem zaslechl něco co jsem nečekal. Nori...Já...já tě miluju. Byl jsem naštěstí ještě dost daleko od nich takže si mě nevšimli.Zatnul jsem ruku v pěst a zlostně praštil do sloupu který byl vedle mě. Svalil jsem se k rohu domu tak aby mě neviděli.Hlavu jsem složil do kolen a ruce jsem si dal sevřené v sobě za krk. Zevnitř mě to užíralo a nedokázal jsem si odpustit že jsem šel zrovna touhle cestou. Sakra. Řekl jsem velmi potichu, spíš šeptem.Nedokázal jsem pochopit proč mě to tak štve.Saku jsem neznal tak dlouho ale stejně mě to užíralo. Zvedl jsem se a podíval se jestli tam ještě pořád jsou. Vypadalo to že už odešli a tak jsem si šel sednout na tu lavičku kde seděli oni. Nechtělo se mi jít domů tak jsem tam jen tak seděl a přemýšlel proč se tohle stalo. Mělo mi to být jasné už od začátku. Neměl jsem šanci. Určitě ne proti němu. Přeci jen, bydleli spolu už hodně let a byli si hodně blízcí.Sakra. Pomyslel jsem si a složil jsem svojí hlavu do dlaní. Prostě to budu držet v sobě a přát jim to. Nic jiného mi stejně nezbývá. Seděl jsem na té lavičce ještě asi hodinu a pořád jsem uvažoval nad tím co se stalo. Radši už bych měl jít domů. Řekl jsem šeptem a zvedl jsem se.Otřel si oči od malých slz a vydal jsem se směrem k mému domu. Odemkl jsem dveře a vešel do bytu. Svalil jsem se na postel a po chvíli jsem usnul….