Stříbro nad zlato?! Tréning a zase tréning. (Aiko)

Aiko

Ešte chvíľu som sa pozerala na svoj rámen a už som cítila ako začína chladnúť, stále som však v ruke držala tie paličky a to vyššie nad miskou a rozmýšľala som či sa mám do toho pustiť alebo nie. Po chvíľke som sa k rámenu s paličkami priblížila no v tom sa mi v ruke zlomili a obi dva konce obi dvoch paličiek mi spadli do rámenu, bola som príliš nervózna a tak celkovo už len na držanie dreveným paličiek.. nevedela som si predstaviť ako pebehne zvyšok dneška. Chytila som sa za hlavu a povzdychla som si.

Kari Akari

Zatvářila jsem se, jako že zrovna taková debata mě nijak zvlášť nezajímá. Když jsem dojedla, zvedla jsem se a rozhodla jsem se odejít. Nikdy bych neřekla, že všichni ostatní budou stejní jako já. Takhle jsem nemohla mlčet, protože i ostatní mlčeli a rozhodně to nebylo nic výhodného. "Mám ještě něco na práci," vymluvila jsem se a odešla.

Vincent Karuto

Mám několik snů ale ty vám nemohu říct ze svých důvodů...možná tak jeden...stát se silnějším...řekl jsem a dojedl. Vstal jsem a vydal se na naši tréninkovou louku na které jsme byli předtím.děkuji vám za jídlo sensei ale vrátím se k tréninku...řekl jsem a pomalým krokem jsem odešel od ramen shopu směr k anší louce.

Aiko

Mlčala som kým tam boli ostatný a hrala som to na to že som jej otázku nepočula. Keď sa odtial však všetci stratili tak som si dlho a unavene vydýchla a na tvári sa mi objavil menší úsmev, hneď som mala lepšiu náladu a s novým elánom som dojedla rámen. Hmm.. ted aak vás to ešte zaujíma, myslím že som vám to hovorila ale.. no.. chcela by som aby bol na mňa môj brat hrdý. Povedala som a trochu som sa na ňu zaškerila.. bolo celkom divné aké bolo moje správanie iné bez spoločnosti nejakých iných ľudí.

Kari Akari

Došla jsem pomalu domů, abych doplnila zásoby vybavení, které jsem vypotřebovala. Hned mezi dveřmi jsem vrazila do bratra, protože jsem nedávala pozor. Měl celkem naspěch, ale když jsem do něj vrazila, srazil mě k zemi a spadl i se mnou. Během pádu jsem měla reflexivně zavřené oči, ale když jsem je po dopadu otevřela - bratr měl obličej mezi mými prsy a jednou rukou se držel mého pravého ňadra. "Prase!" Zařvala jsem rozčíleně. Ani nevím, jak se to semlelo, ale skončilo to tak, že jsem bratra začala honit po vesnici a mlátit ho po hlavě klackem. "Já tě zabiju!" Takhle jsme proběhli i kolem krámku s ramenem, kde byla sensei s Aiko.

Kari Akari

"Ty úchylný, zvrácený, nechutný prase!!!" Zařvala jsem, když v tom ke mě dolehl hlas sensei. Klacek - spíše to co z něj zbylo - se bratrovi zastavil těsně před obličejem. Na hlavě už měl několik boulí a jedno oko měl modré, na zádech měl určitě taky pár podlitin, ale ty nebyly vidět. Bratr si oddychnul, konečně ho totiž někdo zachránil před jeho zlou sestřičkou. Otočila jsem se směrem k sensei, vražedný pohled stále v očích, což bylo vidět díky jiskrám, které prosvítaly zpod vlasů. "Ano, sensei?" Zeptala jsem se s klidným hlasem, ale bylo vidět, že se musím dost ovládat, jinak bych řvala i teď.

Aiko

Eh.. bolo jediné čo mi vyšlo z úst keď som si všimla Karin a radšej som sa znova zahľadela do misky s rámenom. Chjoo.. mala som byť v týme sama.. povedala som si po tichu a na tvári som mala taký "výraz" (--").

Vincent Karuto

Došel jsem na tréninkovou louku vím že bylo neslušné odejít uprostřed jídla pryč ale neměl jsem na vybranou. Z mého týmu se mi dělalo zle. Nebyl tam žádný chlap. Jenom samé feministky. Ve chvílích jako je tahle jsem si potřeboval pročistit hlavu. Na tréninkové louce našeho týmu jsem se v klidu usadil a začal meditovat. Potřeboval jsem si pročistit hlavu.

Kari Akari

"Hm?" můj výraz byl stejně zamyšlený. CO tím myslela? Když by jí někdo - no nejlíp se všechno zkouší v praxi. Podívala jsem se na bratra, ale ten už dávno vzal čáru, tedy vzal do zaječích neboli vzal nohy na ramena, no prostě se odtamtud vypařil. Povzdechla jsem si. No, ale nic mě nenapadalo. Pomalu jsem se přibližovala k sensei. Pak jsem se jen zavěsila za ní a šla jejím tempem k louce.

Aiko

Keď Erza vstala tak som sa postavila tiež a následovala som ju, stála som len kúsok od nej a jej slová som prešla mlčaním. Pošúchala som si pravú ruku a na tvári som hodila taký.. zamyslený výraz. Nikoho a ani v podstate nič som si nevšímala tak bolo dosť pravdepodobné že keby senseika zrazu zastavila tak by som do nej narazila.

Aiko

Eh.. uhm. Povedala som trocha zahanbene pri čom som prikývla hlavou a zapozerala som sa niekam do zeme. Spoločný tréning? veď s nimi nedokážem ani hovoriť.. to zas dopadne. Prebehlo mi hlavou a nedôverčivo som sa na tých dvoch pozrela.

Kari Akari

"Rozhodně bychom ale měly trénovat," řekla jsem - na mysli jsem samozřejmě měla jen ženy, což vysvětluje to "y" ve slově měly. Pomalu jsem se připlížila zezadu k sensei. Chci vidět tu reakci, když to nečeká, uvidíme, o kolik bude rozdílná, když to nemohl nikdo čekat, chytla jsem ji zezadu kolem hrudi a zmáčkla. "Sensei, ty jsou tak měkké!" zvolala jsem falešným nadšením a čekala, co se bude dít.

Kari Akari

To nestačilo? Zarazila jsem se, čekala jsem něco většího, nějakou pořádnou reakci, musela jsem proto přiostřit. Zmáčkla jsem ještě víc a celým svým tělem se na ní přimáčkla. "Nechte mě se v nich udusit." zvolala jsem sladkým hlasem a ještě více se k ní přitiskla, tentokrát jsem ale trošku povyskočila a teď jsem na sensei trochu visela, jako Misaka Mikoto na Toumovi. (samozřejmě myslím tu scénu, kdy Toumova sestřenka měla Mikočino tělo, takže to, co mám nyní na avataru - vidíte, máte to i s obrazovým materiálem)

Kari Akari

Nic? Mé snažení šlo vniveč? Ne, já se tak snadno nevzdám! Nikdy! Rozmýšlela jsem další své kroky, ale všimla jsem si reakce sensei. Však přeci jen - reaguje. Na obličeji se mi objevil zlotřilý výraz. Poslední úder. "Sensei, buďte něžná," řekla jsem s takovým šibalským tónem hlasu a přiblížila se obličejem ještě blíž. To zapříčinilo i to, že se má prsa namáčkla dost těsně na záda sensei. Vydržela jsem ten pocit, musela jsem to dokončit, chtěla jsem přeci - Co jsem to vlastně chtěla? Co to vlastně dělám? Co byl účel tohoto? Najednou jsem našla sama sebe dumající nad tím, co dělám, ale než jsem si to řádně promyslela, už jsem líbala sensei zezadu na krku. Byl to pro mě šok. Co to mělo znamenat? - stejnou otázku jsem si kladla i já.

Kari Akari

Konečně jsem si plně uvědomila, co to dělám. Okamžitě jsem se pustila sensei, ale nebyla jsem schopna ani stát. Jakmile jsem se pustila, dopadl jsem na zem. Seděla jsem tam na zemi, nohy podél těla, ale nemohla jsem vydat ani hlásku. Nemohla jsem nic, ani se hnout. Přemítala jsem nad tím, co se to právě stalo, a proč se to vlastně stalo.

Kari Akari

"Já - nikdy předtím - nic takového se mi nestalo," řekla jsem, jako kdybych právě způsobila obrovský požár celé Kumo. Cítila jsem se, jako kdyby na mě byla nějaká špína a já ji nemohla už nikdy smýt. "Sensei," najednou jsem vyletěla na nohy: "Omlouvám se!" skoro jsem zařvala a uklonila se dost hluboko.